Píseň písní (Dvořák)/II

Píseň písní
I	II	III

Údaje o textu
Titulek:	Píseň písní
Podtitulek:	II
Autor:	neznámý
Zdroj:	Píseň písní. Praha: J. Otto, rok neuveden. s. 33–36 a 56. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Rudolf Dvořák
Licence překlad:	PD old 70

Jsem ocun rovin, lotus v nížinách.
Jak lotusu je mezi trny (květ),
tak družka má je mezi děvami.
Jak jabloň mezi lesa stromovím,
tak milý můj je mezi mládenci.
Po stínu jeho zatouživši, v něm
jsem usedla si; jeho ovoce
lahodno bylo hrdlu mojemu.
V dům vína uved’ mne, v němž nade mnou
se lásky (jeho) prapor rozestřel.

Mne posilněte
z hroznů koláči,
mně na podporu
dejte jablka,
neb láskou já se
svíjím v bolestech.
Levice jeho jest mi pod hlavou,
pravice jeho obejímá mne.
Zapřisáhám vás,
Jerusalema
dcery,
u gazel,
u laněk,
(volně)
(probíhajících)
niv (prostorami)!
Nebuďte,
nerušte
ve spánku
lásku mi,
dokud nezachce.

Hlas mého miláčka! Hle přichází!
Přeskočil hory, přešel pahorky.
Jeť podoben můj milý gazele
neb laňky mláděti. Viz tamo jej,
již stojí za zdí naší vzpřímený,
nahlíží okny, prokukuje mřížemi.

Děl v odvet milý můj a pravil mi:
Vstaň, družko, krásko má, a vyjdi si.
Neb, ejhle! ta tam zima, přešla již
a deště příval ustav odešel.
Již spatřují se kvítka na zemi,
čas veselosti již se dostavil,
a hrdličky hlas slyšet po kraji;
fík plodů zárodky se červená
a réva kvetouc vůni vydává.
Vstaň družko, krásko má, a vyjdi si.

Má holubice
v skály trhlinách
a v úkrytu stěn
srázných skalisek.
Tvář svou mi ukaž,
hlas svůj slyšet dej.
Hlas tvůj je sladký,
tvář tvá půvabná.

Nám lišky, lišky malé schytejte,
jež ve vinicích škody působí,
neb ve květu jsou naše vinice.

Můj milý můj je,
já zas jeho jsem,
jenž stáda pase
mezi lotusem.

Až zavane den,^[1] stíny pomizí,
ty obcházej kol, vezmi podobu
na sebe, miláčku můj, gazely
neb mladé laňky v horách béterských.^[2]

---

1. Až zavane den = až nastane chládek večerní.
2. hory béterské, snad jméno vlastní hor, ač může znamenati i všeobecně hory prorvané slujemi a p.