Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/8.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
7.	8.	9.

Údaje o textu
Titulek:	8.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. XLIII–IL. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Bohuslav opět ve službě dvorské. — Zadání Vladislavského biskupství. — Nouze u dvora krále Vladislava. — Bohuslav opouští Budín.

Od jara r. 1501 hleděli přátelé Bohuslavovi dvorští odporoučením a přímluvami u krále pomoci mu k biskupství Vratislavskému, a když později zadáno bylo, ke koadjutorství do Vladislavi v Polště. On sám ale vznesl jakékoliv budoucí povolání své na pokynutí královo. (List. XXVII. a XXVIII.)^{[red 1]} Dvě cesty se mu tehdáž k ouřadům otvíraly, jedna k duchovnímu důstojenství, druhá ke službě dvorské. V té neurčitosti psal Janovi Šlechtovi (Mit. poem. pag. 307):

V rozpaku jest duše má všeliké pro příhody, a vždy
    Ještě čeká, což o nich psáti mi, Šlechto, budeš;
V rozpaku jest, dosaváde ničím že neřízena stánku
    Nespatřuje, do něhož má by se přihnala loď.
Dej rady rozdělené duši, nebť onemocnělo srdce
    Mé těžkým péčí utlačené břemenem.
Díš-li ale, všeliká trpěním že se náhoda zmůže,
    Smyslu a důvtipu též mému to dosti bude.

Konečně v Září r. 1501 ke dvoru povolán (List XX. a XXI.)^{[red 2]} byl by již na počátku r. 1502 do Budína se vydal, kdyby nebezpečné rozepře mezi panstvem, rytířstvem a městy o třetí hlas na sněmích, o kladení do desk, vaření piva a o jiných kusech krále samého z Uher do Čech vyjeti byly nevybídnuly. Vladislavovi ale nepodařilo se, přátelsky smluviti nesvorné stavy. Obdržev sice na sněmě obecním o suchých dnech postních svolení ku peněžité pomoci na Turky, učinil výpověď o těch různicích; vida ale jeviti se nespokojenost měšťanstva, rozsudek ten opět při sobě zůstavil, a hned po veliké noci z Prahy do Uher se obrátil. Bohuslav za ním odjel v Květnu. Ledva se však v Budíně uhostil, již mu bylo tam odstonati proměnu povětří.

Jaký ale ouřad na sobě měl, byl-li buď po p. Burianu z Guthštejna královské komory české mistrem, aneb po p. Albrechtovi Libštejnském z Kolovrat hofmistrem královského českého dvoru, těžko rozhodnouti, Není alespoň známo, kdo tyto ouřady v ten čas zastával. Na všechen způsob byl on ozdobou panstva, které majíc v čele krále Vladislava z Budína vyjelo, aby nevěstu královskou Annu princezku z Foix, příbuznou králi Francouzskému i Špaňhelskému, uvítalo.

K radovánkám svatebním složil mimo jiné slovútný básník špaňhelský Petr — tuším Don Pedro Lopez de Agala, velikokancléř království Kastilského — báseň obětovanou královským manželům. V odměnný obdar poslal Vladislav básníkovi skvostný kus čínského aksamítu, a p. Bohuslavovi velel, aby dar ten nějakým přípisem metrickým doprovodil. Což Bohuslav takto způsobil:

To, cos odeslal, výborný básníku, mi ondy
    Skládání, bylo mé mysli nade vše milé.
Foebova trůnu je důstojna tvoje Musa milostná,
    S Parnasských jakoby k nám byla sešla luhův.
Právě, jakým zpěvem oslavoval velikýto Homéros
    Krále Odyssa a choť Penelopéu jeho:
Tak nejinák s milenou mne druží tvůj, Petře velebný,
    Vtip ke hvězdovitým povznesl až k nebesům.
Vládneme nad Dunajem, nad národy vládneme, chladných
    Jenž bytují po březích modrotokého Labe.
Rozličné jazykem nám lidstvo co králi klaní se;
    Množství též našeho žezla bojí se plemen.
V své moci mám několik zlata hříven; dosti bohatstva,
    Mám domy ze mramoru, roucha zlatohlavová:
Nás ale nad to těší učeného ty prozpěvy věštce,
    A skvostnou písní že jsme tak oslaveni.
Ač bych rád, nemohu slušných ti vzdávati díků,
    Nenalezám hodnou odměnu zásluhy tvé.
Neb nehynoucí jest, čím nás daruješ, co my máme
    Však hyne a několik ledva trvá to hodin.
Předc ale dar nějaký věnujem ti: co sebral Eojský
    Dělník prý v hájích, kdež vlna roste sama.
Dar ten rovněž ober, s osudem daru tvému nerovným;
    Roucho zetlí Čínské; po věky Musa živa.

O působení Páně Bohuslavově při dvoře málo nám povědomo. Básně jeho projevují, že v radě dvorské krále zbuzoval k samostatnějšímu sobě počínání, varuje ho před následky přílišné dobroty a nevčasné shovívavosti. Slabý ale, a čím starší, tím nesmělejší Vladislav nebyl dokonce s to ukázati na sobě v těchto bouřlivých časech nevyhnutelně potřebnou v úmysle a jednání pevnost a ostražitost. Jsa nad míru dobrý a svědomitý cizím spíše, než svým lepším spravoval se smyslem. I znelíbilo se pak Bohuslavovi živobytí dvorské (L. XXII.) a nemoha déle se dívati na hrdé a zavilé dvořanů některých sobě počínání, a vida, že pro pletichy všelikých síran ničímž neprospívá k obecnému dobrému vlasti své, opustil po roce Budín. Pro nedostatek pokladu královského, skoro vždy prázdného, několik let ještě čekati musel, než mu služba jeho vyplacena byla. Tuto nouzi u dvora krále Vladislava líčí list Jana Šlechty, dne 20. Června r. 1503 z Budína k Bohuslavovi vypravený: „Blahoslavím Tebe,“ píše Šlechta, „že jsi se nesnázím služby dvorské aneb vlastněji bídě naší časně vyvinul, a ku pokojnému živobytí domácímu a k ušlechtilým zábavám literárním navrátil. My zde, jak obyčejně, mezi hromadami zlata a stříbra s králem bídu a nouzi třeme, a jak se podobá, ještě déle ji snášeti budeme. Neb jestli Jeho Milost věcí svých lépe neopatří, obávám se opravdu, že za příčinou rozmáhajících se a vždy tužeji dotírajících na nás nesnází toto království opustiti a s králem jinam se odebrati budeme přinuceni. Na sněmu, který tyto dni dosti hlučný byl, o svých věcech dočista ničeho nejednal, ani čeho nařídil, ačkoli nechtělliby o sebe samého, alespoň o svou choť a budoucí rodinu více pečovati by měl. Do očí mluveno těm, kteří věci a záležitosti Jeho Milosti vždy matou a kazí, u přítomnosti Jeho Jasnosti samé, ano všecko svědky dokázáno, co podtají kují. Mohl jich tehdáž spravedlivě pokárati a strestati; ale ni úst neotevřel, a tak sněm se rozešel.“

V témž listu Šlechta také o osazení biskupství Vladislavského návěští dává. Poslední totiž biskup tamnější s papežským a královským přivolením sekretáře krále Polského za koadjutora přijal, a ten po smrti jeho na tu stolici biskupskou dosednul. „Nevím,“ dokládá pak Šlechta, „jakým protivným osudem se stává, že ve tvých záležitostech nikdy svému slovu dostáti nemůžeme. Ale snad opatrnost Boží, které jediné všecko napřed povědomo jest, nahlížejíc, žeby z toho, co jsme Tobě žádali, kdybys byl toho skutkem dosáhnul, něco zlého vyplynouti mělo, na jiného to raději, než na Tebe bezúhonného obrátiti a vzložiti ustanovila, Tomu-li tak, podejme to všecko na dobrolíbeznou vůli Boží.“ —

Bohuslav dospěl tehdáž ke třetímu a čtyřidcátému roku; i umínil sobě ostatek živobytí ztráviti v tiché domácnosti, a vyplniti spolu žádost synovce svého Sigismunda z Lobkovic, přivítavšího jej tehdáž na Hasištejn těmito srdečnými slovy:

Vítej nám, vetší duše částko naší, ty jedinká
    Péče a náděje, tyť ozdoba mého žití!
Často se mé pro tvé nehody trápívalo srdce,
    A množství cedilo slz oko obrošené.
Ondy tebou na vodách vlnobitná zmítala bouře,
    K Asii a k Lybii když na lodí jsi plynul
An cokoliv té země obor spanilého a ten svět
    Výtečného chová, poznati byls uzavřel.
Krále Uherského slavný teď dvůr již opustiv —
    Neb věhlasností Nestora ty překonáš —
Ke vlastním obytům jednou jsi se předce obrátil,
    Na svůj Hasištejn Musami proslavený.
Jen již u nás pobudiž, ano navždy, Bohuslave, zůstaň,
    Zůstaň u nás, a celý dům bude obradován!
Což je ti do královského dvora? Což ti do knížat?
    Co v krajinách vždy cizích prospěchu tobě podá?
Či vlastní rodinou pohrdáš a hrady zděděnými,
    Jichžto ve poklidném obleku říditi máš?
Šťastně zavítej nám, a blahý po všecka ta léta
    Zde, zde, drahý, vlastní říši, Bohuslave, řiď! —

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Listy Janu Šlechtovi, kr. sekretáři a Témuž.
2. Listy Králi Vladislavovi a Janu Šlechtovi, kr. sekretáři.