Ottův slovník naučný/Výboj

Ottův slovník naučný
Vybiječ	Výboj	Výbor

Údaje o textu
Titulek:	Výboj
Autor:	Vladimír Novák, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 14. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Elektrický výboj

Výboj ve voj.: 1. viz Útočivost — 2. Příznivý, vítězný výsledek útočných operaci voj., tudíž bojem dobyté postaveni nepřátelského vojska, dobytý kus území a pod., na konec dokonalá porážka protivníkova vojska. V přeneseném smysle říkáme Výboj též vymoženostem politickým, hospodářským atd., jež se získají jistým úsilím ovšem většinou jen řečnickým.

FM.

V, ve starém právě českém násilné vniknutí do cizího domu a bití někoho v něm, po případě i pobrání majetku tam. Jest to jeden ze druhů násilí čili, jak se staročesky říkalo, moci. Proti komu se děl v v noci, měl volati na sousedy o pomoc. Viz čl. Nastojte. Podle Knihy Rožmberské poháněli se násilnici z v e jen jedním půhonem.

V elektrický jest souhrn úkazů, kterými provázena jest změna energie elektrické v energie jiné. Přiblížíme-li se ve tmě kotníkem prstu k nabitému konduktoru, ukáže se mezi kotníkem a konduktorem světlá ostrá linie, ozve se slabý praskot a na kůži ucítíme slabé svědění. Konduktor po tomto pokuse přestává býti elektrickým. Jeho potenciál vyrovnal se s potenciálem země. Toto vyrovnaní různých potenciálů (difference potenciální) jest nezbytnou podmínkou v-e elektr. V hořejším příkladě mění se energie elektrická na mechanickou, světelnou, akustickou atd., změny tyto jsou obmezeny na prostor vzduchový mezi konduktorem a prstem, v. děje se isolací. v-e isolátorem slují disruptivní naproti podobným úkazům, které provázejí změnu energie elektrické v jiné tvary energie a jež se jeví ve vodivé dráze a slují v-em konduktivním. Často podmínky v-e jsou takové, že potenciálný rozdíl vyrovnává se z části vodičem a z časti isolátorem, nastává v.j smíšený.

Podle toho, která energie povstává při v-i elektr. z energie elektrické, mluví se o účincích v-e tepelném, světelném, chemickém, magnetickém, fysiologickém atd. Disruptivní v. s patrným účinkem světelným nazývá se elektrickou jiskrou (viz Elektrická jiskra). Konduktivní v. v drátech, vodivých roztocích, ionisovaných plynech a pod. sluje elektrický (galvanický) proud (viz Proud elektrický).

Velmi zajímavým jest v. elektr. v plynech, zvláště pak v plynech zředěných. Vyrovnává-li se potenciálný rozdíl mezi rozžhavenými elektrodami uhlovými (nebo kovovými) tak, že při mírném vzdálení elektrod vzniká světelný úkaz horkých částic elektrodových a žhavého plynu okolního, mluvíme o elektrickém oblouku (viz Lampa). Tak jako při elektr. oblouku jiskra mění se v souvislý úkaz světelný, tak také při elektrování hrotův isolovaných vzduchem nebo jiným plynem, ionisace schopným, povstává zvláštní v. elektr., t. zv. tichý, jehož příkladem jest v přírodě »světlo Eliášovo«. Pokusem lze tento v. předvésti, spojíme-li konduktory elektricky vodivě se dvěma kovovými, proti sobě namířenými hroty, jež dostatečně vzdálíme. Kondensátory musí býti od konduktorů elektriky odstraněny. Ve zředěném prostoru, v trubkách Geiszlerových (v. t.), lampách Crookesových, Hittorfových a pod. (viz Crookesovy rourky) nastávají při rozmanitém stupni zředěni plynu uvnitř trubice, zvláštní, světelné úkazy elektrického v-e, který má různou tvářnost na obou elektrodách (v. »doutnavý«, »zvrstvený«, tmavý prostor kathodový, positivní sloup světelný atd.). Popis těchto úkazů jest velmi nesnadný, podrobnější studium jest možno jen na základě přímého pozorování. (Viz o tom pěknou knihu Dr. J. Stark, Die Elektricität in Gasen, Lip., 1902.) Při větším stupni zředění povstávají v-em úkazy, které mají vlastnosti záření, tak že lze jednati o různých druzích paprsků (paprsky kathodové, kanálové, Röntgenovy atd.). (Viz o tom Záření.)

O elektrickém v-i atmosférickém viz Blesk.

nvk.