Ottův slovník naučný/Sázava

Ottův slovník naučný
Sayula	Sázava	Sázavská Anna

Údaje o textu
Titulek:	Sázava
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 704. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Sázava
Související články ve Wikipedii: Sázava (Davle), Sázava (Nový Rychnov), Sázava (okres Benešov), Sázava (okres Ústí nad Orlicí), Sázava (okres Žďár nad Sázavou), Sázavský klášter

Sázava: 1) S., řeka v Čechách, viz Čechy, str. 65a.

2) S., městečko v Čechách na lev. bř. Sázavy, hejtm. Kut. Hora, okr. Uhlíř. Janovice, fara Černé Budy; 75 d., 727 ob. č. (1900), fil. kostel sv. Martina (ve XIV. stol. far.) byl do zrušení kláštera far., 5tř. šk., četn. stanice, pš., stanice na trati Kolín–Čerčany, továrna na duté sklo, váp. lomy, hrnčířství a výroční trhy. Kdysi zde dolováno na rudu stříbrnou a olověnou. Alod. statek (1607.77 ha) se zámkem, dvorem a pivovarem drží dědicové B. Schwarze. Na pr. bř. Sázavy Čertova brázda, zvaná tak, že tu podle legendy sv. Prokop vyoral s čertem brázdu. Zde žil sv. Prokop jako poustevník a když tu s podporou knížete Oldřicha vystavěl klášter a kostel Panny Marie, stal se prvním opatem kláštera tohoto r. 1032. Zdejší mniši vzdělávali půdu, učili lid pěstovati vědu a umění a po způsobu sv. apoštolů Cyrilla a Methoda vykonávali služby boží jazykem slovanským, což neradi viděli nepřátelé národa českého. Proto když sv. Prokop (1053) zemřel, vymohli (1056) na Spytihněvovi, že slovanské bohoslužby zakázal a klášter dal německým mnichům od sv. Markéty v Břevnově. Slovanští mniši odešli do Uher. Lid zdejší jakož i okolní se proto bouřil, načež němečtí mniši opustili klášter. Nástupce Spytihněvův kníže Vratislav povolal mnichy slovanské nazpět. Tito zde nanovo působili podle vzoru sv. Prokopa. Z opatů vynikl zvláště Božetěch (v. t.), jenž přestavěl klášter sázavský a ozdobil jej díly uměleckými. Když pak němečtí mniši a kněží latiníci brojili nanovo proti klášteru a opatu Božetěchovi, vypukla mezi slovanskými mnichy nesvornost, opat Božetěch odtud vypuzen, slovanské bohoslužby zrušeny a nahrazeny latinskými (1097). V l. 1125—65 žil zde Sázavský mnich (v. t.). Za válek husitských klášter zbořen (1421) a statky jeho dostaly se do rukou světských; r. 1528 zastaveny od komory královské A. Zajímači z Jevišovic, jehož potomci seděli na vystavěné tu tvrzi do r. 1518, kdy S. dostala se v zástavu Michalovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka. Dědic jeho Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka zapletl se v jednotu pánů proti Ferdinandovi L, začež z trestu vedle jiného zboží S. od král. komory zabrána a r. 1560 Ferd. Břetisl. Švihovskému z Riesenberka postoupena nejprve v zástavu a potom r. 1573 jako dědictví zpupné, ale opět jim r. 1622 zabrána. R. 1663 koupili větší díl zboží sázavského benediktini břevnovští a r. 1677 druhý díl menší a zvelebili opět klášter. R. 1746 klášter i kostel vyhořel. Ke stavbě nového kostela použito starého staviva, jakož i náhrobkův a pomníků do základů; tím zničeny skoro všechny znamenité památky, pochodící z doby staré. Z původního kostela klášterního zachovala se jen vedlejší pravá loď, čtyři okna gotická ve hlavní zdi a čtyři oblouky spočívající na třech sloupech, dva polosloupy, vzácný portál z červeného pískovce a věž. Pod nynějším kostelem P. Marie je jeskyně, kde prý sv. Prokop poustevničil. Lid chová ke zdejšímu místu posvátnému obzvláštní úctu, putuje sem i z daleka každoročně na den 4. čna^{[red 1]}. R. 1785 klášter cís. Josefem II. zrušen a jmění jeho připadlo fondu náboženskému. Nyní je z kláštera zřícenina. R. 1849 koupil statek sázavský ve veřejné dražbě Vilém Tiegel ryt. z Lindenkronu; po něm následoval syn Emanuel. — S. založena s vystavěním kláštera; kdy na městečko povýšena a znakem nadána, neznámo; ale stalo se tak asi za některého z opatů zdejšího kláštera. Erb měst. (vyobr. č. 3684.): ve stříbrném poli kapuce benediktinská. Srv. »Osvěta« na r. 1895, str. 965 a 1072. — 3) S., ves t. při pomezí moravském, při hoř. toku Sázavy, hejtm. Chotěboř, okr. Přibyslav, fara a pš. Vel. Losenice; 72 d., 527 obyv. č. (1900), 1tř. šk., ev. kostel a soukr. 1tř. šk., 2 škrobárny, výroba kostní moučky, hroznového cukru a syrupu, 3 mlýny. R. 1481 uvádí se Petr Hamerník pod S-vou. — 4) S. (Zohsee, Zosau), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Lanškroun; 100 d., 588 obyv. větš. n. (1900),. 2tř. šk., kaple, 2 mlýny, pila, bílení a barvení bavlny. — 5) S., ves t., hejtm. a okr. Pelhřimov, fara a pš. Nový Rychnov; .46 d., 362 obyv. č. (1900). — 6) S., ves t. na pr. bř. Sázavy, hejtm. Kr. Vinohrady, okr. Jílové, fara a pš. Davle; 13 d., 109 obyv. č. (1900). Ves tuto daroval Boleslav III. klášteru Sv. Jana na Ostrově a Skalkách (viz Ostrov 19), jehož zříceniny spatřují se nedaleko odtud před vtokem Sázavy do Vltavy. — 7) S. Nová, osada t. nedaleko Bezvěrova, hejtm. Kralovice, okr. Manětín, fara Jamné; 5 d., 127 obyv. č. a n. (1890), pš. a telegr. a továrna na duté sklo.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Června.

[1] Června.

[red 1]