Ottův slovník naučný/Občanský zákonník obecný

Ottův slovník naučný
Občanské právo	Občanský zákonník obecný	Občan státní

Údaje o textu
Titulek:	Občanský zákonník obecný
Autor:	Jaroslav Demel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 523–526. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Všeobecný zákoník občanský

Občanský zákonník obecný (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch abGB), hlavní a základní pramen platného nyní rakouského práva soukromého, jest výsledkem snahy vzniklé v pol. XVIII. stol. vytvořiti jednotné právo soukromé pro všechny země rakouské (sc. kromě zemí koruny Uherské). Snaha sbírati platné předpisy právní v zákonníky vyvolána byla v XVIII. stol. v celé západní a střední Evropě vývojem moderních názorův o úkolu panovníka pečovati o obecné blaho a nenáhlou centralisací malých státečků více méně volně souvisících ve velké jednolité celky; v rakouských zemích speciálně podněcovala ji snaha o popularisování práva a o emancipaci od cizích pramenů právních, kterou zase podnítila vedle šířícího se tehdy učení o právu přirozeném hlavně počínající se krystallisace státních útvarů v zemích rakouských, jež tyto útvary nutně odlučovala od Německé říše, takže na místo říšského práva německého dosud i pro země rakouské jako všeobecné právo platného nutno bylo poskytnouti náhradu vytvořením všeobecného práva rakouského pro všechny země rakouské; snahu tuto podněcovala mocně též centralisace soudnictví i správy v zemích rakouských tehdy zahájená. — Za tím účelem povolala Marie Terezie 1. kv. 1753 zvláštní »kommissi kompilační«, aby »dala všem zemím dědičným stejně bezpečné právo a stejný způsob právního řízení«; kommísse ta sestávala z tehdejšího praesidenta nejvyššího justičního úřadu, hraběte O. Frankenberga, jako předsedy, na jehož místo po brzké smrti jeho (nastavší ještě před sestoupením kommísse) vstoupil praesident repraesentace a komory ve Vídni svob. pán z Blümegenu, a po jednom členu pro Čechy (prof. Azzoni, v. t.), Moravu (tribunální kancléř Jindř. Hayek z Waldstettenu), Rakousy (vl. rada J. F. Holger), Štýrsko (původně revisní rada Jos. Luidl, později vládní rada Thinnfeld), k nimž později přibráni zástupce za Slezsko (rada z Burmeisteru) a za Přední země rakouské (rada z Hormayrů). — Sídlem kommisse bylo Brno. ve Vídni konalo se jen něco málo schůzí za účelem stanovení plánu; tento byl stanoven v ten smysl, aby kommisse si všímala jen práva soukromého, aby »práva provincii, pokud možná, v soulad uvedla a zálibu pro partikularistická zařízení k vůli společnému cíli potlačila«, dále usneseno rozdělení zákonníka ve tři díly, v právo osob, právo věcné a právo obligační, při čemž díly tyto postupně se měly zpracovati, pododděleni však od různých členů kommisse měla býti hned vypracována. — Po stanovení programmu rozhodnuto kompilovati platná práva zemská a pouze odchylky mezi nimi vyrovnati v zájmu jednoty. Návrhy kommisse byly 9. červ. 1753 vládou schváleny, při čemž vyslovena zásada, že, ač kodifikovati se mají platná práva zemská, římské právo výslovně se nemá zrušiti, poněvadž v »kodexu tereziánském«, který kommisse měla vypracovati, k němu často bude nutno útočiště bráti. — Při tom k třem dílům shora uvedeným připojen jako čásť čtvrtá řád řízení soudního, který však později zase od oněch tří částí oddělen, takže zase se vráceno k původnímu rozdělení trojdílnému. — Jednotliví členové kompilační kommisse vypracovali referáty o jednotlivých zemských právech, které vytýkaly hlavně rozdíl těchto práv od římského práva a měly ráz více reflexivní, než aby sdělovaly obsah pramenů zevrubněji. — Kompilatoři vycházeli ze stanoviska zákonodárné moci panovníkovy (stavové měli jako úřady zeměpanské jen votum consultativum) a upírali římskému právu v Čechách a na Moravé moc zákona, avšak uznávali právo římské za jakýsi subsidiární pramen, pokud obsahují předpisy jeho přirozenou slušnost. — Též právo obyčejové jakožto výron práva přirozeného postaveno na roven právu psanému, a také soudní zvyklosti uznány za pramen právní. — Při pracích kommisse kompilační jevily se však takové růzností mínění, že po tříleté práci ani první díl nebyl dohotoven, takže brněnská kommisse kompilační 9. čce 1756 rozpuštěna a již před tím utvořená revisní devítičlenná kommisse, která pod předsednictvím dvor. rady svob. p. Buola sestávala ze členů nejv. justičního úřadu a direktoria a revidovala až posud elaboráty brněnské kommisse, proměněna v kommissi zákonodárnou, která sesílena dvěma členy kommisse brněnské, prof. Azzonim (v. t.) a dv. radou Holgerem (v. t), kteří do Vídně povoláni a jimž vlastní práce svěřena; při tom měl Holger sbírati materialie a konati přípravné práce, Azzoni pak vypracovati návrhy a ty pak probrati s Holgerem a po té ještě s čes. a rak. členem kommisse a hotový návrh pak předložiti celé kommissi. Teprve v červnu 1758 předložen první díl císařovně ke schválení. Tím podán důkaz o možnosti uvésti protivná mínění ve srovnalost. Potom přikročeno ke zpracováni dílu druhého (o právech věcných), o kterém bylo již částečně pracováno brněnskou kommissi, než však ještě tento dokončen, počal Azzoni vážně churavěti a konečné r. 1761 zemřel, tak že již v listopadu r. 1760 na výpomoc povolán dvorní rada Zencker, kterému nejprve svěřeno zpracování dílu třetího (o právech obligačních) a po brzké smrti Azzoniho i dodělání dílu druhého, načež Zencker sám převzal vypracování obč. zákona, kdežto Holgerovi svěřeno vypracování kodiku trestního. Zencker napřed vypracoval díl třetí a potom dokončil díl druhý, při čemž vždy napřed navrhl základní myšlenky každé kapitoly, tento návrh s dvorními rady a členy kommisse revisní Cettonem a Mühlendorfem probral a teprve hotový text celé kommissi předložil. Do konce r. 1766 byl celý Codex Theresianus (v. t.) dokončen a i s návrhem vyhlašovacího patentu císařovně předložen. Zencker opíral se ve svých elaborátech silně o římské právo a v návrhu vyhlašovacího patentu přiznána tomuto právu subsidiární moc zákonná. Avšak návrh kodiku tereziánského nedošel schválení koruny, státní rada, které svěřen ke zkoumání, vedle toho, že si od kompilační kommisse vyžádala dobrozdání o podaných námitkách, usnesla se kodex přepracovati a přepracování jeho svěřeno koncipistovi státní rady, Janu Bernhardu Hortenovi (v. t.), který práci svou v lednu r. 1771 započal a již v květnu r. 1771 dokončil, kteréž přepracování bylo pouze formální a tvořilo základ porad státní rady konaných v červenci a srpnu 1771, ke kterým Zencker přibírán. Výsledek této porady měl zpracovati Horten, při čemž měl látku přehledně seřaditi, vyloučiti vše, co náleží do učebnic, uvarovati se co možná všech přílišných podrobností a naopak vytknouti všeobecné zásady, uvarovati se dvojsmyslu a nejasností, nevázati se na právo římské a přirozenou slušnost položiti za základ. Elaborát Hortenův schválen sice cís. vlastn. listem ze 4. srpna 1772, ale zároveň odevzdán kompilačni kommissi k novému probrání, při čemž jí však Horten dán k ruce. Než ještě byly tyto porady dokončeny, změněn byl jednací řád kompilační kommisse, aby jednání bylo urychleno, a táž rozmnožena přibráním Martiniho (v. t.), který měl později v kompilačních pracích vynikající účastenství; jí později k prozkoumání předkládána i Hortenova přepracování dílu druhého a třetího, avšak poslední kapitoly dílu druhého a díl třetí nepřišly již ani k poradě kommisse kompilačni, jejíž činnost v srpnu r. 1776 náhle přerušena. Změna nastala, kdyi vládu nastoupil cís. Josef II. Týž nechtěl čekati na vypracování celého zákona, nýbrž první díl vyhlásiti jako zákon. Provedení úmyslu toho předcházela řada nařízení o předmětech práva občanského, z nichž nejobsáhlejší byly patenty ze 16. ledna 1783 č. 117 o manželství a ze dne 3. kv. 1786 č. 543 o posloupnosti dědičné. Teprve v říjnu 1785 předloženo císaři Hortenem provedené přepracování prvního dílu, který podroben opětnému přepracování dvorním radou Keesem a potom patentem z 1. list 1786 prohlášen jako zákonník Josefínský, obsahující právo osobní a platící v tak řečených něm. provinciích dědičných od 1. ledna 1787, v Haliči od 1. kv. 1787. Již před zavedením tohoto zákona zemřel Horten a místo něho stal se referentem kompilační kommisse dvor. rada Kees. Nástupce Josefa II., cís. Leopold II., rozpustil 2. dub. 1790 kompilační kommissi a utvořil novou »dvorní kommissi ve věcech zákonodárných« pod předsednictvím Martiniho, které svěřeno prozkoumání vyšlých obč., trestních i souvisících s tím politických zákonův i platného soudního řádu. Vzdor tomu obmezenému úkolu pokládala se tato kommisse přece za povolanou připravovati pokračování prací kodifikačních; již v srpnu 1790 učinila císaři návrh, že zákonem nemá býti nic uskutečněno, co se příčí míněním všeobecně přijatým, a že zejména nemá pro všechny země vydán býti tentýž zákon. Aby pak zvláštnosti jednotl. zemi byly náležitě respektovány, měl býti Hortenem zhotovený návrh všech tří částí po předběžné revisi dobrému zdání kommissí podroben, jež při všech appellačních soudech se měly utvořiti a k nimž i stavové měli býti přibráni. Císař Leopold II. návrh ten schválil, avšak s tím obmezením, že z pravidla pro všechny země německé a české jen jeden zákon má platiti a že výjimka z tohoto pravidla nastoupiti má jen potud, pokud okolnosti jedné neb druhé země něco jiného vyžadují. Tento císařem schválený návrh dvor. kommisse zákonodárné nebyl však proveden, nýbrž přikročeno k přepracování Josefínského zákonníka; výsledek této porady došel 27. břcz. 1792 schválení cís. Františka I., načež schválený takto návrh prvního dílu dle nařízení cís. Leopolda II. předložen k dobrému zdání soudům appellačním, při čemž těmto připomenuto, že právní jednota v německých a čes. zemích dědičných má býti pravidlem, a zároveň též professoři universit vídeňské, pražské, lvovské, inšprucké a freiburské vyzváni, aby svá dobrá zdání o návrhu podali. Výsledek těchto dobrých zdání zpracován byl dvor. radou Keesem. Redakci tohoto návrhu prvního dílu, jenž císaři 3. kv. 1794 byl předložen, převzal svob. p. Martini, druhý díl dokončen r. 1795 a třetí díl r. 1796. Dne 21. června 1794 zřízena při direktoriu zvláštní kommisse revisní, k níž přibráni výhradné orgánové správní a která měla návrhy od zákonodárné kommisse předložené přezkoumávati, potom opět vrátiti zákonodárné kommissi, jež je však měla předložiti se svými poznámkami. Během let 1795 a 1796 dokončen návrh dílu druhého a třetího. Tento rozvrh odevzdán byl k posouzení kommissím ve všech zemích zřízeným, kterým k podání dobrého zdání určena lhůta dvouletá, a zároveň vyhlášen návrh celého zákona patentem z 18. ún. 1797 v záp. Haliči a dvorním dekretem z 8. září 1797 ve východní Haliči za zákon provisorní. Zemské kommisse dokončily své dílo r. 1801; tu byl rozvrh opět zkoušen zvláštní nově sestavenou kommissí poradní, ve které zastoupeny byly nejv. justiční úřad a nejvyšší správní úřad stejným počtem členův. Kommissí takto utvořené, z které vystoupili dva o kodifikační práce zasloužilí mužové, Froidevo a sv. p. Martini, postaven v čelo státní ministr hr. z Rottenhannu a referentství svěřeno prof. práva při- rozeného Zeillerovi. R. 1802 kommisse předložila císaři první díl obč. zákona i s poradními protokoly; ale ani nyní nedostalo se ještě dílu prvnímu očekávané sankce. Roku 1806 skončila nová kommisse své porady o všech třech dílech, načež rozvrh znovu k návrhu Zeillerovu užším jakýmsi výborem prohlížen, což skončeno r. 1808. Dne 19. led. 1808 byl návrh celého zákona i s poradními protokoly opět předložen císaři. Ale ani tentokráte nebyl ještě návrh schválen, nýbrž po dvou letech kommissi opětně vrácen za tím účelem, aby tato uvažovala o poznámkách s některých stran státní rady učiněných; operát i s dobrým zdáním o těchto poznámkách předložen císaři 22. led. 1810. Patentem ze dne 26. dub. 1811, tedy asi po 60 letech od započetí prací přípravných, návrh celého zákona došel konečně schválení a patentem z 1. čna 1811 prohlášen jako o. z. o., který až po dnes v zemích a královstvích v říšské radě zastoupených tvoří základ práva soukromého, obsanuje ovšem jen ustanovení všeobecného práva soukromého, kdežto pro některé speciální obory práva soukromého, jako pro soukromé právo obchodní, směnečné, námořní a horní, jsou vydány zákony zvláštní. A dílo to, které jest ovocem práce tak dlouholeté a neúmorné, také jeví stopy této práce; jest to zákonník důkladný a v každém ohledu vzorný, ač systém jeho s moderní systematikou vědeckou již se nesrovnává.

Literatura: Dr. Philipp Harras Ritter v. Harrasowsky, Geschichte der Codifikation des osterr. Civilrechtes (Vídeň, 1868) a Der Codex Theresianus und seine Umarbeitungen (Vídeň, 1883—1886); Dr. Julius Offner, Der Urentwurf und die Berathungsprotokolle des osterr. allg. bürg. Gesetzbuches (Vídeň, 1888) a k tomu Dr. J. Štupecký, K materialiím všeobecného občanského zákonníka v Sborníku věd právních a státních, I., str. 465. Hlavní vykladači o-kého z-a o-ného jsou: Zeiller, Scheidlein, Schuster, Nippel, Winiwarter, Ellinger, Stubenrauch a Pfaflf a Hoffman, Zoll jun., Jaworskí (pol.) atd.; systematické výklady ponejvíce jen jednotlivých částí všeobecného práva soukromého podávají v nejnovější době: Unger (všeob, čásť a děd. právo), Randa (vlastnické právo, držení, závazky k náhradě škody z činů nedovolených), Exner (právo hypoteční), Strohal (vlast. k nemovitostem), Stupecký (o legitimaci dětí nemanželských, versio in rem), Tilsch (zástava ruční, vina poškozeného v případě nepříčetnosti jeho), Krainz-Pfaft (celkový systém), Till (celkový systém v polsk. jazyce), Schey (pr. oblig.), Anders (právo rodinné, dědické), Demelius (právo věcné, právo zástavní na věcech movitých), Wellspacher (versio in rem) a velká řada menších pojednání od jmenovaných i jiných spisovatelů roztroušených v odborných časopisech. -mel.