| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Mléčná dráha |
| Autor: |
Václav Rosický |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 455–456. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Galaxie Mléčná dráha |
Mléčná dráha (řec. γαλαξίας, od γάλα = mléko) jest pás bíle se třpytící a nebeskou kouli na dvě nestejné části dělící, jejichž povrchy mají se k sobě asi jako 8:9. Celkem má podobu hlavního kruhu, jehož severní pol jest blízko kštic Bereniky (rektascense 12h 38m, deklin. +311/2°) a jižní pól mezi Foenixem a Velrybou. Hlavní směr m-né d-hy slove galaktický rovník, který protíná rovník nebeský pod úhlem asi 63° dvakrát: po prvé mezi Prokyonem a Siriem, po druhé v Antinou (Orlu; v. mapy sev. a již. nebe při čl. Hvězdoznalství). U nás nevidíme arci nikdy celého kruhu, nýbrž jen čásť, kdežto ostatní kus zakrývá nám země. Teprve na rovníku jeví se m. d. jako uzavřený kruh v celé kráse. Jas m-né d-hy způsoben jest nesčetnými, od země velmi vzdálenými hvězdami, které jsou v tomto pásu nejhustěji nakupeny. Pás ten není ostře ohraničen, není všude stejně široký a jeví se oku pozorovatele též dle okolností různě širokým. M. d. protíná ekliptiku u Blíženců, vine se dále souhvězdími Persea, Kassiopeje, Labuti, Lišky se Šípem, Orla s Antinoem, Štítu Sobieského, Střelce, Jižní Koruny, Oltáře, Centaura, Lodi Argo, Velkého Psa, Jednorožce. Jako šířka jest i lesk na různých místech rozdílný; pozoruhodno jest však, že zároveň se šíří i lesku přibývá. Nejširší jest pás mezi Hadonošem a Antinoem, nejužší pod Jižním Křížem. Nejjasnější místo m-né d-hy jest na již. nebi mezi Oltářem, Štírem, Střelcem a Hadonošem, po něm pak na sev. nebi bohatá hvězdami končina v Orlu a Labuti, kde m. d. se dělí. Nejméně třpytí se v Jednorožci a v Perseu. Jen asi na 2/5 délky jest m. d. nerozdělena, hlavní rozdělení nastává u α Centaura a dosahuje Labuti. Také u Velkého Psa dělí se m. d., jakož i mezi Křížem a Centaurem. Není snadno přesně m-nou d-hu ohraničiti a zobraziti. Pokusili se o to Heis, Houzeau, Klein, Böddiker a Easton na severu, a to pouhým okem, na jihu Russel a Barnard fotografií. Již Démokrit a Manilius vyslovili se, že jas m-né d-hy pochází od nesčetných hvězd, avšak teprve Galilei to potvrdil r. 1610 pozorováním pomocí dalekohledu. Pozdější pozorování velkými dalekohledy dokázalo, že jas pochází jen od hvězdiček hustě u sebe se nalézajících, nikoli od mlhovin, jichž má m. d. po skrovnu. O tom, jak vysvětliti tvar m-né d-hy, který je na první pohled velmi složitý, vyslovena byla rozličná mínění; ale otázka ta není dosud konečně vyřízena; souvisíť s otázkou o uspořádání viditelného všehomíra. O této otázce podává Newton tento pravděpodobný náhled: Většina hvězd, tvořících soustavu hvězdnou, jest ve všech směrech rozdělena v rozsáhlé rovině nebo poblíže ní. Tuto rovinu určuje m. d. a velká většina hvězd je takto rozložena v prostoru tvaru kulatého a poměrně plochého terče. Jiní vidí v celé té soustavě hvězdné tvar ploché čočky nebo tělesa kruhovitého, plochého asi jako prstencovitá mlhovina v Lýře, neb i tvar dvou protínajících se těles kruhovitých a tvar velmi ploché závitnice atd. Tvary ty shledáváme u mlhovin a hvězdokup. Tolik jest však jisto, že asi uprostřed této ohromné soustavy hvězdné nalézá se naše slunce. Rozsáhlý úzký pás, kde jsou hvězdy nejhustěji nakupeny, označujeme názvem rovina galaktická nebo m. d. Po obou stranách m-né d-hy jsou hvězdy více od sebe vzdáleny; počtu jejich ubývá k pólům. Po obou stranách m-né d-hy jest krajina mlhovin. Na otázku, je-li snad m. d. se vším, co objímá, jedinou soustavou a je-li takových soustav více, jsou-li nejvzdálenější mlhoviny také takové soustavy (m-né d-hy), lze odpověděti, že je to sice možno, ale že uspořádání hvězdokup a rozlišitelných mlhovin mluví proti tomu. — Srv. Gruss, Z říše hvězd, str. 756 a n. VRý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Galaxie Mléčná dráha