Mléčná dráha (řec. γαλαξίας, od γάλα= mléko) jest pás bíle se třpytící anebeskou kouli na dvě nestejné části dělící, jejichž povrchy mají se ksobě asi jako8:9. Celkem má podobu hlavního kruhu, jehož severní pol jest blízko kštic Bereniky (rektascense 12h 38m, deklin. +311/2°) ajižní pól mezi Foenixem aVelrybou. Hlavní směr m-néd-hy slove galaktický rovník, který protíná rovník nebeský pod úhlem asi 63° dvakrát: po prvé mezi Prokyonem aSiriem, po druhé vAntinou (Orlu; v.mapy sev. ajiž. nebe při čl.Hvězdoznalství). Unás nevidíme arci nikdy celého kruhu, nýbrž jen čásť, kdežto ostatní kus zakrývá nám země. Teprve na rovníku jeví se m.d. jako uzavřený kruh vcelé kráse. Jas m-néd-hy způsoben jest nesčetnými, od země velmi vzdálenými hvězdami, které jsou vtomto pásu nejhustěji nakupeny. Pás ten není ostře ohraničen, není všude stejně široký ajeví se oku pozorovatele též dle okolností různě širokým. M.d. protíná ekliptiku uBlíženců, vine se dále souhvězdími Persea, Kassiopeje, Labuti, Lišky se Šípem, Orla sAntinoem, Štítu Sobieského, Střelce, Jižní Koruny, Oltáře, Centaura, Lodi Argo, Velkého Psa, Jednorožce. Jako šířka jest ilesk na různých místech rozdílný; pozoruhodno jest však, že zároveň se šíří ilesku přibývá. Nejširší jest pás mezi Hadonošem aAntinoem, nejužší pod Jižním Křížem. Nejjasnější místo m-néd-hy jest na již. nebi mezi Oltářem, Štírem, Střelcem aHadonošem, po něm pak na sev. nebi bohatá hvězdami končina vOrlu aLabuti, kde m.d. se dělí. Nejméně třpytí se vJednorožci avPerseu. Jen asi na 2/5délky jest m.d. nerozdělena, hlavní rozdělení nastává uαCentaura adosahuje Labuti. Také uVelkého Psa dělí se m.d., jakož imezi Křížem aCentaurem. Není snadno přesně m-noud-hu ohraničiti azobraziti. Pokusili se oto Heis, Houzeau, Klein, Böddiker aEaston na severu, ato pouhým okem, na jihu Russel aBarnard fotografií. Již Démokrit aManilius vyslovili se, že jas m-né d-hy pochází od nesčetných hvězd, avšak teprve Galilei to potvrdil r.1610 pozorováním pomocí dalekohledu. Pozdější pozorování velkými dalekohledy dokázalo, že jas pochází jen od hvězdiček hustě usebe se nalézajících, nikoli od mlhovin, jichž má m.d. po skrovnu. Otom, jak vysvětliti tvar m-né d-hy, který je na první pohled velmi složitý, vyslovena byla rozličná mínění; ale otázka ta není dosud konečně vyřízena; souvisíť sotázkou ouspořádání viditelného všehomíra. Otéto otázce podává Newton tento pravděpodobný náhled: Většina hvězd, tvořících soustavu hvězdnou, jest ve všech směrech rozdělena vrozsáhlé rovině nebo poblíže ní. Tuto rovinu určuje m.d. avelká většina hvězd je takto rozložena vprostoru tvaru kulatého apoměrně plochého terče. Jiní vidí vcelé té soustavě hvězdné tvar ploché čočky nebo tělesa kruhovitého, plochého asi jako prstencovitá mlhovina vLýře, neb itvar dvou protínajících se těles kruhovitých atvar velmi ploché závitnice atd. Tvary ty shledáváme umlhovin ahvězdokup. Tolik jest však jisto, že asi uprostřed této ohromné soustavy hvězdné nalézá se naše slunce. Rozsáhlý úzký pás, kde jsou hvězdy nejhustěji nakupeny, označujeme názvem rovina galaktická nebo m.d. Po obou stranách m-néd-hy jsou hvězdy více od sebe vzdáleny; počtu jejich ubývá kpólům. Po obou stranách m-néd-hy jest krajina mlhovin. Na otázku, je-li snad m.d. se vším, co objímá, jedinou soustavou aje-li takových soustav více, jsou-li nejvzdálenější mlhoviny také takové soustavy (m-néd-hy), lze odpověděti, že je to sice možno, ale že uspořádání hvězdokup arozlišitelných mlhovin mluví proti tomu.— Srv.Gruss, Zříše hvězd, str.756 an. VRý.