Ottův slovník naučný/Hory (obce)

Ottův slovník naučný
Hory	Hory (obce)	Hory Blaise

Údaje o textu
Titulek:	Hory (obce)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 650–652. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hory
Související články ve Wikipedii: Bavorovské Svobodné Hory, Březové Hory, Hora Svatého Šebestiána, Hory (Horní Planá), Hory (okres Karlovy Vary), Hory (Oloví), Hory (Předín), Hory (Votice), Hory Matky Boží, Hrachovy Hory, Kašperské Hory, Libějovické Svobodné Hory, Mirošov, Nalžovské Hory, Smilovy Hory, Staré Hory, Stříbrné Hory (Nalžovské Hory), Stříbrné Hory (okres Havlíčkův Brod), Stříbrné Hory, Vlčí Hory, Vodňanské Svobodné Hory, Zlaté Hory (rozcestník), Životské Hory (Lhotka u Litultovic)

Č. 1775. Znak Hor Březových

Č. 1776. Znak Hor Kašperských

Č. 1777. Znak Hor Matky Boží

Hoгy: 1) H. (Spitienberg), osada v Čechách u Perneku, hejt. Krumlov, okr. a pš. Horní Planá, fara Zelnava; 19 d., 184 ob. n. (1890), Hefenkriegmühle a Zaunmühle. — 2) H., ves t., v hejt. litomyšlském, viz Horky. — 3) H., ves t. u Budenína, hejt. Sedlčany, okr. Votice, fara a pš. Neustupov; 5 d., 57 ob. č. (1890), lomy na kámen. — 4) H. Bleištadtské (Horn), ves t., hejt. a okr. Falknov, fara a pš. Bleistadt (Oloví); 54 d., 4 ob. č., 296 n. (1890), 1tř. šk., mlýn, krajkářství, olověná ruda. — 5) H. Březové (lat. Montes betularum, něm. Birkenberg), král. horní město t., rozkládající se po hoře t. jm. mezi řekou Litavkou a potokem Příbramským v hejt. a okr. příbramském; má 370 d., 5101 ob. č., 23 n. (1890), farní kostel sv. Prokopa (z r. 1732, stojící o samotě), 5tř. obec. šk. pro chl. a dív. s paral., četn. stanicí, poštu, telegr., lékárnu. Světoznámé doly na stříbrnou rudu, šachty: »Anenská«, kde r. 1892 požárem 319 horníků zahynulo, »cís. Františka Josefa I.«, »Mariánská« a Vojtěšská«, kteréžto obě poslední jsou přes 1100 m hluboké. Do roka těží se zděna 30.000 kg čistého stříbra. Dále jest zde sídlo správy dolu Anensko-Prokopského, inspekce staveb a strojů, úřad zásobovací, stanice na zkoušení uhlí. Parních strojů je zde na 84 o 3962 koňských silách, parních kotlů 74. Doly vynášejí hrubě na půlpáta millionu zl., před 50 léty jen 1,600.000 zl., zaměstnáno na 6000 dělníků. Čistý příjem obnáší okrouhle 1½ mill. zl. Z četných, vzorně zařízených průmyslových závodů jmenujeme: státní továrnu na drátěná lana a provazy, zásobující nejen Rakousko, ale i cizinu (roční výroba na 100.000 zl.), továrnu na jehly, špendlíky, drátěné hřebíky, šrouby a nýty, na smaltované a lité zboží, hutě na stříbro, železo a olovo, válcovny, stoupy, puchýrny, výrobu balančních vah, parní pilu, truhlárnu, na 150 samostatných živnostníků. Ženy zaměstnávají se šitím rukavic, pletením skleněných věnců a zhotovováním růženců pro sv. Horu. — Město založeno horníky, neznámo kdy. Prostora, na níž nynější město se rozkládá, byla ještě před sto léty porostlá březovým lesem. Jako o městečku mluví se v XVII. stol. a od r. 1841 spravovalo se právem po způsobu tehdejším v městech obvyklým. Asi před 80 léty čítalo na 30 d. R. 1845 napočítáno již 150 d. s 983 ob. horníky. Kutati se zde počalo teprve ve století nynějším. Osada sama náležela Příbrami, jež postoupila kutací právo za výhodných podmínek státu. Ze 128 horních podílů čili kuksů zdejších připadá na H. B. 8/32 jednoho horního podílu. Roku 1732 postavena kaple, 1841 zřízen tu městský úřad. Znak (vyobr. č. 1775.) představuje červený štít s korunou, vněm hornický znak (mlátek a želízko); pod tímto uprostřed přibývající měsíc, na každé straně štítu stojí horník ve svátečním obleku s mlátkem v ruce opřeným o rameno. Na západ odtud hora Třemošná. — 6) H. Hrachové, osada t. u Sedlce, hejt. Čes. Budějovice, okr. Sviny Trhové, fara Hory Svatojanské (sv. Jan), pš. Velešín; 11 d., 70 ob. č. (1890). — 7) H. Kašperské (Bergreichenstein), král. horní město t. na Šumavě, 808 m n. m., v hejt. sušickém; má 204 d., 99 ob. č., 2332 n. (1890), děkanský kostel sv. Markéty, 5tř. šk. obec. a 3tř. měšť pro chl., 4tř. šk. pro dívky, státní odbor. šk. pro průmysl dřevařský, průmysl, pokračov. šk., chudobinec, okr. soud, pošt., telegr. a četn. stanici, čes. pošumavskou záložnu, 2 továrny na sirky, továrny na dřevěné zátky, krabice, dřevěný drát, dřevěná kolečka k dětským vozíkům, měst. pivovar, 2 mlýny, hračkářství a zhotovování dřevěného zboží různého druhu. Naleziště drahých nerostů. Alod. statek má 5484 ha (4700 ha lesů); k němu náleží v Horách Kašperských pila a šindelna, jest majetkem obce kašperskohorské. Opodál města zříceniny Kašperku a »Oedschlösselu« a samoty Amalienthal, sv. Anna a Matzelhof. — Město založeno od horníků, kteří tu záhy s velikým úspěchem zlato dobývali. Město samo slulo Reichenstein, později na rozdíl od Unterreichensteinu přezváno v Bergreichenstein. Král Jan povýšil je na město a r. 1345 osvobodil ode všeho cla a mýta, Karel IV. dovolil vedení silnice přes Šumavu k Reichensteinu, císař Maxmilián propůjčil městu (1572) znak (viz vyobraz. č. 1776.): štít rozpůlený, dolení pole červené, hoření modré; v něm městská zeď se dvěma věžemi, mezi nimiž hornické dláto a ruka napřažená zdvihající kladivo. Císař Rudolf II. povýšil H. K. (1584) na král. horní město. Roku 1617 koupilo město od císaře Matyáše hrad Kašperk, od kteréhožto času přešlo pojmenování to na H. K. Ještě na počátku XVII. stol. bylo město úplně české, úřadovalo se na radnici po česku do pol. našeho stol. Hornictví ve válce 30leté ochablo a za našich dob úplně zaniklo. — Okr. soud zaujímá 226.81 km², ve 1875 d. 7365 ob. č., 9585 n., z 16.986 přít. ob.: 16.888 katol., 13 ev., 85 ž.; z těch 8226 muž., 8760 žen. — 8) H. sv. Kateřiny, město t., viz Hora sv. Kateřiny. — 9) H. Loketské (Horn), ves t. na vrchu »Kámen«, hejt. Falknov, okr., fara a pš. Loket; 46 d.,373 ob. (1890), 1tř. šk., ložisko hněd. uhlí, ovčín a dvůr Schmalenhof a Kaltenhof. — 10) H.^{[red 1]} Ludvíkovy či H. Ludvické (Ludwigsberg), osada t., hejt. a okr. Kaplice, fara a pš. Malonty; 22 d., 131 ob. n. (1890). — 11) H. Malé, městys t., viz Adamov) 1). — 12) H. Matky Boží (lat. Montes Mariani, něm. Frauenstadt, Bergstadtl unserer Lieben Frau), král. hor. město v Čechách, hejt. a okr. Sušice; 102 d., 575 ob. č. (1890), far. kostel Jména P. Marie (z r. 1737), na hoře »Kalvarii« kaple Proměnění P., 3tř. šk., pš., obec. pivovar. Obyvatelé živí se hlavně řemesly. — H. M. B. položeny jsou na útvaru rulovém, jejž prostupují četné žíly křemene se vtroušeným zlatém. Původně těženo tu asi zlato, ale určité zprávy máme teprve ze XVI. stol. Území příslušelo k hradu velhartickému. Kdy vznikla hornická osada H. M. B., se neví. První udělení horních svobod událo se (1511) za krále Vladislava nejvyššímu purkrab. Zd. Lvu z Rožmitálu, což se i vztahovalo na H. M. B., avšak výslovná zmínka o dolech činí se r. 1521, kdy král Ludvík udílí Zd. Lvu z Rožmitálu horní svobody na doly v H. M. B. s prominutím desátku na 12 let pro nové i staré panovniky. R. 1552 povýšil král Ludvík H. na horní město, při čemž propůjčen mu znak (vyobr. č. 1777.): štít s obrazem Matky Boží s Ježíškem, jemu po obou stranách vznášejí se dva andělé a u nohou sedí dva havíři, nad štítem jest helm s král. korunou a nad tím dvě havířská kladiva přeložená. Zd. Lev z Rožmitálu osvobodil havíře ode všeho poddanství a obmyslil město nemalými městskými právy a výsadami. Dolování později upadalo a ani poskytnutí výsad (1637) městu Ferdinandem III. nezadrželo úpadek hor. Ve válce 30leté dolování úplně zaniklo. Ku konci XVIII. stol. počato dolování na sev. straně města, ale se skrovným výsledkem. Roku 1828 otevřena bez úspěchu stará šachta po 350 let opuštěná. Lid okolní jmenuje H. M. B. Zlámané Hory. Srv. J. A. Gabriel, Král. město Sušice a jeho okolí (Praha, 1868); »Posel ze Sušice« (roč. 1887, č. 32). — 13) H. Nalžovské, město t., viz H. Stříbrné nad Nalžovem. — 14) H. Ratibořské, město t., viz Ratibořice. — 15) H. Smilovy, farní ves t., hejt. Tábor, okr. Ml. Vožice; 46 d., 363 ob. č. (1890), kostel Rozeslání sv. apoštolů (ze XIV. století), 3tř. šk., pš., nadač. dvůr kláštera praemonstr. v Praze, lihovar. Druhdy tvořily H. S. samostatný statek, jejž r. 1677 prodal Václ. ryt. Budkovský výše jmenovanému klášteru, který jej připojil ke statku Chýšce. — 16) H. Staré (Altenberg), ves t., hejt. Něm. Brod, okr. Stoky, fara a pš. Jihlava; 15 d., 49 ob. č., 151 n. (1890), továrna na sukna, přádelna vlny, výroba přikrývek a bačkor, 2 mlýny, cihelna. Samota Segeberg. — 17) H. Stříbrné, alod. popl. dvůr Severa Obermayera u Dobrnic t., hejt. Čáslav, okr. Habry, fara Smrdov, pš. Leština. Stávala tu ves, při níž dolováno na stříbro, a v XVI. stol. jmenují se H. Knínické či Vrbické. — 18) H. Stříbrné, osada t. u Šicendorfu, viz Horky Stříbrné. — 19) H. Stříbrné nad Nalžovem, H. Nalžovské, Městečko Horní nad Nalžovy (Silberberg), město t., hejt. Klatovy, okr. Planíce; 124 d., 684 ob. č. (1890), farní kostel sv. Kateřiny p. a muč. (z r. 1722, původně kaple ze XVI. st.), 4tř. obecná a odborná košíkářská šk., pš., košikářství po domácku a 4 výroční trhy. — Město děkuje původ svůj dolování na stříbro, cín a olovo (r. 1536 dobyto 8676 hřiven stříbra). Toho času tu vystavěna kaple, která r. 1722 Janem Norb. hr. z Pöttingu na kostel rozšířena a r. 1786 duchovním správcem opatřena. Svojše z Vilhartic, majetník sousedních Nalžov, vyprosil si (1521) svobodu horní, ale r. 1527 odevzdal hory společně Janovi z Rožemberka, za něhož hornictví znamenitě prospívalo a ves tehdy na městečko povýšena (1530); při tom obdrželo znak (vyobr. č. 1778.): červený štít, v něm hornické znamení; nad štítem anděl s rozpjatými křídly. Po smrti Svojše z V. a Jana z R. ujal se hor sám král a odevzdal jich řízení Oldřichovi Pouzárovi z Michnic, za něhož počaly upadali, až konečně pro rozličné spory dolování zaniklo. Nyní dějí se pokusy o nové dolování. S městem souvisí ves Nalžovy (v. t.). — 20) H. Svobodné, fid. dvůr Ad. kn. Schwarzenberka, t. u Čechtic, hejt. Prachatice, okr. Netolice, fara a pš. Bavorov. — 21) H. Svobodné Bavorovské, osada t., hejt. Písek, okr. Vodňany, fara a pš. Bavorov; 38 d., 212 ob. č. (1890). — 22) H. Svobodné Libějické, osada t. u Chřepic, fara Chelčice, 17 d., 159 ob. č. (1890), myslivna. — 23) H. Svobodné Vodňanské, osada t. u Vodňan; 15 d., 79 ob. č. (1890). — 24) H. sv. Šebestiána, město t., viz Bastianperk. — 25) H. u Mirešova^{[red 2]}, osada t. u Dobřivi, hejt. Hořovice, okr. Zbirov, fara Mirošov, pš. Rokycany; 6 d., 66 ob. č. (1890). — 26) H. Vlčí, osada t. u Komorovic, hejt. Něm. Brod, okr. a pš. Humpolec, fara Želivo; 6 d., 38 ob. č. (1890).

27) H., obecně Hory Zlaté, ves na Moravě, hejt. Dačice, okr. Telč, fara Předín, pš. Želetava; 20 d., 126 ob. č. (1890). Dolovávalo se tu na zlatou a žel. rudu.

28) H., na Horách (Berghof), osada ve Slezsku, hejt. a okr. Opava, fara Litultovice, pš. Životice; 20 d., 107 ob. č., 3 n. (1890).

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Dnes již zaniklá osada Ludvické Hory v okrese Český Krumlov.
2. Správně má být Mirošova.