Ottův slovník naučný/Codex

Ottův slovník naučný
Codemo	Codex	Codiaeum

Údaje o textu
Titulek:	Codex
Autor:	Leopold Heyrovský, Arnošt Vilém Kraus, Jaromír Čelakovský, Emil Ott
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 483–485. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zákoník

Codex [kó-], lat., vlastně caudex = kmen, kláda. Později zvány tak dřevěné tabulky voskem potažené a na způsob knih spojované, na nichž Římané psali (viz Cerae). To byla i starořímská forma listin o smlouvách a kšaftech, knih účetních a zápisů úředních. Stejné formy – jen že místo na deskách dřevěných psáno na listech pergamenových – bylo užito počínajíc III. stol. po Kr. i při vydání sbírek konstitucí císařských a dle toho sbírky tyto zvány codices. Odtud ve mluvě právnické c. znamená vůbec zákonník. Srv. Birt, Das antike Buchwesen (1882). Hý.

C. accepti et expensi [-akcep-], starořímské knihy pokladniční, do nichž byly z adversarií měsíčně zapisovány peněžně příjmy (acceptum ferre) a výdaje (expensum ferre). Zápisy takové byly druhdy též činěny, i když ve skutečnosti nebylo hotového příjmu nebo výdaje. Jednak mohl totiž věřitel se svolením dlužníkovým ve příčině peněžné summy, kterou tento jemu byl dlužen ze smlouvy trhové, nájemné, společenské a p., zapsati do svého c-u, jakoby ji byl dlužníkovi hotově vyplatil, čímž na místo posavadní žaloby z trhu, nájmu atd. nabyl mnohem účinnější actio certae creditae pecuniae (zv. transscriptio a re in personam); jednak se stávalo, že věřitel sumu peněžnou, kterou jemu někdo byl povinen, připsal jinému, ovšem s jeho svolením, za expensum, čímž tento na místě dřívějšího dlužníka byl zavázán (transscriptio a persona in personam). Takové expensum ferre (nomen facere) zakládalo tedy nový závazek, při němž zavazující skutečností byl zápis (litterae), a která proto se jeví býti litterarum obligatio. Vedení c-ů a. e. e. zavládlo v Římě již záhy za republiky jako obecný mrav zámožnějších občanův. Ale již za principátu vymizel c. a. e. e. a s ním souvislá nomina transscripticia z obchodu obecného, a zachovaly se pouze v obchodě bankéřův (argentarii) až do III. stol. po Kr. Srvn. M. Voigt, Über die Bankiers, die Buchführung and die Litteralobligation der Römer (1887). Hý.

C. argenteus (kniha stříbrná) nazývá se hlavní rukopis gotské bible Wulfilovy, nyní v Upsale. Napsán asi v V. stol. po Kr., byl v XVI. stol. v klášteře Werdenu n. Ruhrou, před r. 1600 dostal se do Prahy do sbírky císaře Rudolfa, r. 1648 zmocnili se ho Švédové, a hr. Königsmark daroval rukopis králové Kristině. Isaak Vossius zanesl jej do Nizozemska, kdež byl od F. Junia opsán a poprvé otištěn (1665). Hrabě de la Gardie koupil c. r. 1662, dal jej zavázati do stříbra a daroval jej na novo králové, která rukopis odevzdala universitě upsalské. Před r. 1834 bylo ukradeno 10 prvních listů, které však r. 1857 byly znovu doručeny Uppströmovi. Rukopis jest jediným obšírnějším pramenem jazyka gotského; čítal původně 330 listů, z nichž jest zachováno 167. Pergamen jest barven purpurem, písmo jest stříbrné, sekce (dle Ammonia) začínají řádkem zlatým; tak jest psán i Otčenáš. Dole jsou poznamenány parallely, na okraji jest několik gloss. Skvostná úprava svědčí tomu, že rukopis byl snad majetkem rodiny královské. (Massmann, Zeitschrift für dtsch. Altertum I.) Ks.

C. Austriacus [-kus] jest sbírka zákonův a nařízení, pro rakouské země dědičné od časů Ferdinanda I. až do Leopolda I. vydaných, kterou r. 1704 František z Quarientu ve třech dílech uveřejnil. Z rozkazu císařovny Marie Terezie vyšly napotom ještě čtyři suplementní svazky, jež obsahují předpisy do r. 1770 vydané. JČ.

C. canonum ecclesiae africanae [- ka- eklezie -ikáne] nazývá se vydání synodálních snesení afrických na karthaginském sněmu církevním (419) původně neb opětně prohlášených, jež zároveň s překladem řeckým Krištof Justel v Paříži r. 1614 uspořádal. – Srbský překlad sbírky této vydal Milas v Zadru r. 1881.

C. canonum ecclesiae romanae jest omylný název sbírky synod a dekretálií na rozhraní V. a VI. stol. v Gallii vzniklé, již Paschasius Quesnell vytiskl ve vydání spisů Lva Velikého (Paříž, 1675) domnívaje se, že římského jest původu, což bratři Ballerini vyvrátili.

C. canonum ecclesiae romanae vetus nazval Fr. Pithou svoje vydání sbírky řečené Dionyso-Hadriana, jež vyšlo v Paříži r. 1609, 1687. Ott.

C. Ferdinandeo-Leopoldinus, sbírka zákonův a nařízení pro země české zvláště po r. 1620 až do konce XVII. stol. vydaných, kterou v Praze r. 1701 Jakub rytíř z Weingartenu k potřebám úřadův a soudů vydal, a jež vyšla r. 1720 rozmnožena o nové předpisy právní z let 1700–1718 po druhé pod názvem »Codex Ferdinandeo-Leopoldino Josephino Carolinus«. Jako doplňky kodexu tohoto vydány pak v Praze u Pavla Lochnera čtyři continuationes v malém formátu, obsahující předpisy z let 1720–1735. JČ.

C. Fridericianus viz v. Cocceji 2).

C. Gregorianus a C. Hermogenianus, dvě soukromé sbírky nařízení a zákonů císařů římských, dle sběratelů pojmenované. C. G. vydaný za císaře Diokletiána byl rozdělen ve knihy (alespoň 14) a tituly a obsahoval konstituce asi již od Hadriána, jistě od Septimia Severa až do Diokletiána (do r. 295 po Kr.). Doplněním jeho jest C. H., vzniklý v původní podobě mezi r. 314 a 324 po Kr., později rozmnožený jmenovitě konstitucemi z r. 364 a 365, který se rozpadal pouze v tituly. C. G. a C. H. zachovaly se nám pouze ve zlomcích ve sbírkách pozdějších. Nejnověji zlomky ty vydal P. Krüger v »Collectio librorum iuris anteiustiniani« (1890, 3. sv.). Hý.

C. iuris bavarici. Za vévody bavorského Maximiliána III. vydány jsou působením místokancléře Kreitmayera tři velké zákonníky bavorské, a sice r. 1751 C. j. b. criminalis, ve kterém upraveno je právo trestní a řád hrdelní; r. 1753 C. j. b. iudiciarii, který obsahuje civilní process, a r. 1756 C. Maximilianeus bavaricus civilis neboli zemské právo bavorské, kterým upraveny jsou předpisy soukromého práva a sice tak, že při tom obecné právo římské podrželo subsidiární platnost v Bavorsku. JČ.

C. iuris bohemici viz Jireček Hermenegild.

C. iuris enucleati [-kleáti] viz Corpus iuris civilis.

C. iuris municipalis regni Bohemiae viz Čelakovský Jaromír.

C. Justinianeus viz Corpus iuris civilis.

C. Maximilianeus v. C. iuris bavarici.

C. repetitae praelectionis [- prélekciónis] viz Corpus iuris civilis.

C. rescriptus [reskr-] viz Palimpsest.

C. Theodosianus, oficiální sbírka císařských zákonů, kterou k místu přivedl východořímský císař Theodosius II. Tento přikázal r. 429 po Kr. osmičlenné kommissi, aby dle vzoru kodexů Gregorianova a Hermogenianova sebrala leges generales Konstantina Vel. a následujících císařů, seřaďujíc je dle látky pod tituly. Z kodexu takto sebraného, jakož i z kodexů Gregorianova a Hermogenianova měly pak býti vybrány konstituce posud platné a zároveň s výtahy ze spisů právnických spracovány v jediný zákonník. Od druhého záměru bylo později naprosto upuštěno, a též první úkol, t. j. sebrání zákonů Konstantinových a jeho nástupců, byl přikázán r. 435 nové 16členné kommissi s plnou mocí, v zákonech slova zbytečná vynechávati, potřebná připojiti, dvojsmyslná změniti a nepříhodná opraviti, a byl pak od ní ve třech dalších letech prováděn. Nařízením Theodosiovým ze dne 15. ún. 438 byla sbírka ta, rozdělená v 16 knih s tituly, obsahujícími jednotlivé zákony dle pořadu časového, jako C. T. vyhlášena za zákon, který měl od 1. ledna 439 míti platnost výhradnou pro právo císařské od dob Konstantinových, a s přivolením západořímského císaře Valentiniána III. též pro Occident za zákonník publikována. C. T. došel nás velmi úplně v různých rukopisech, jen z prvních 5 knih máme kromě několika zlomků pouze výtah, zachovaný v tak zv. Breviarium Alaricianum (v. t.). Nejnovější vydání jest C. T. ed. G. Hänel (1842), jež v příčině prvních 5 knih jest doplniti Krügerovým »Codicis Th. fragmenta Taurinensia« (1880). Ze starších vydání má posud velikou hodnotu pro velkolepý kommentář vydání Jak. Gothofreda o 6 sv. fol. (1665; 2. vyd. upravil Ritter, 1736–45) Hý.

C. Theresianus. Císařovna Marie Terezie, když byla r. 1749 zrušila českou a rakouskou dvorskou kancelář a na jejich místě zřídila nejvyšší justiční úřad a directorium in publicis et politicis, oddělujíc takto soudnictví od správy politické v nejvyšší instanci, pomýšlela záhy na to, vydati pro české a rakouské zemé společný zákonník, který by obsahoval hlavní zásady soukromého práva a řádu soudního pro všechny stavy těchto zemí, vylučoval subsidiární platnost obecného práva římského a ponechával práva zemská toliko potud v platnosti, pokud by novému zákonníku neodporovala. Zákonník tento měl se připojovati k posavadnímu vývoji právnímu v zemích česko-rakouských a uváděje práva zemská v souhlas a doplňuje je zásadami přirozeného práva, zjednati jednotu práva v nejdůležitéjších oborech života právního. Proto povoláni jsou císařovnou r. 1753 do zákonodárné neboli kompilační kommisse vynikající právníci ze zemí českých a rakouských, kteří znali tamější práva, a právníkům těm uloženo, aby nejprve vylíčili, jaká práva v jedné každé zemi platí, a aby porovnáním zjistili, která se nejlépe ku pracím kodifikačním hodí. Touto cestou mělo se dojíti k sepsání zákonníka, který by obsahoval kompilaci zásad obsažených v právech zemských, a ustanoveno z předu, že má se rozpadati na čtyři díly, a sice první jeho díl měl obsahovati práva osobní, druhý práva věcná, třetí právo obligační a čtvrtý řád soudní. Kommisse započala v listopadu r. 1753 své porady v Brně, a majíc za hlavní referenty Azzoniho (srv. II. str. 1140.) jakožto znalce českého práva, a Holgera jakožto znalce rakouského práva, vypracovala do r. 1755 první díl zákonníka, jenž měl obdržeti název: »Codex Theresianus, ve kterém pro všechny král. české a rakouské dědičné země ustanovuje se jedno určité a společné soukromé právo.« Elaboráty této kommisse přehlížela při dvoře zvláštní revisijní kommisse; avšak brzo obě kommisse jsou v jednu spojeny a Azzoni ostal hlavním referentem i spojené kommisse, zjednávaje mnohým ustanoveném českého práva v novém zákonníku platnosti. Po jeho smrti r. 1760 nástupce jeho Zencker šetřil více zásad obecného práva římského. Do r. 1766 jsou tři díly nového zákonníka, obsahující soukromé právo, německým jazykem vypracovány, a císařovna nařídila, aby byly přeloženy do českého a italského jazyka. Mezi tím měla ještě státní rada podati o nich dobré zdání. Zde však zvedl se odpor a celé dílo zákonodárné uvázlo. Namítáno, že kodex je tuze obšírný, spíše učební knihou nežli zákonníkem, a že by bylo potřebí i na dále užívati římského práva. Mínění to sdílel též státní kancléř Kounic a císařovna k jeho podnětu nařídila r. 1772 nové přepracování zákonníka a doplnění jeho řádem soudním. Tím věc na delší dobu odložena. Kodex nestal se nikdy zákonem; avšak ostal základem zákonodárných prací, které konečně vedly k vydání rak. občanského zákonníku z r. 1881. Důležitost kodexu a všech s ním souvisejících prací pro právní dějiny česko-rakouské, jakož i pro porozumění platného práva rakouského je velmi značná. Tiskem vydal jej r. 1883 Harras rytíř Harrasovský ve spise »Der Codex Theresianus und seine Umarbeitungen«. JČ.