Ottův slovník naučný/Corpus iuris civilis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Corpus iuris civilis
Autor: Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 648–650. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Corpus iuris civilis

Corpus iuris civilis [ko-], lat., jest u nás obvyklý název ke společnému označení sbírek práv a zákonů, jejichž původcem byl římský císař Justinián (527–565 po Kr.). Sbírkami Justiniánovými byly budoucím pokolením zachovány hlavně nejcennější výtvory římské pravovědy, zákony pak jeho byl vývoj římského práva zakončen způsobem namnoze příhodným. Kodifikace a zákonodárství Justiniánovy, o něž měl hlavní zásluhu učený Tribonián († 545), byly zevrubněji provedeny tímto způsobem: nejprve byla předsevzata nová sbírka císařských konstitucí (Codex lustinianeus), která měla úplně nahraditi starší kodexy (Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus) a obsahovati ve stručném, jasném znění jen císařské zákony posud platné. Proto měla kommisse r. 528 zřízená měniti původní text zákonů dle potřeby. Za rok bylo dílo hotovo a 7. dubna 529 vyhlášeno za zákon s platností ode dne 16. dubna. Na to přikročeno ke spracování spisů právnických. Konstitucí ze dne 15. pros. 530 bylo Triboniánovi nařízeno, aby zvolil kommissi, která by s ním ze spisů starých právníkův učinila výpisky a tyto, vynechajíc vše zastaralé a zbytečné a přičíníc potřebné změny, seřadila dle pořadu Codexu a praetorského ediktu v 50 knihách s tituly. Celá sbírka měla se zváti Digesta neboli Pandectae a jakožto codex iuris enucleati, ve kterém každý výpisek měl míti platnost zákona, dohromady s codexem konstitucí tvořiti výhradně platný zákonník o dvou dílech. Zvoliv si 16 spolupracovníků, provedl Tribonián dílo to ve 3 létech. Dne 16. prosince byla Digesta vyhlášena za zákon a dne 30. t. m. vešla v platnost. Ze 2000 knih, náležejících 39 právníkům, byly učiněny výpisky naplňující 50 knih (libri). Užité spisy jsou sestaveny v úvodu Digest ve zvláštním seznamu (index Florentinus). Dále Digesta jsou ještě rozdělena v 7 částí (partes, κρώτα: de iudiciis, de rebus, umbilicus, pars V., pars VI., pars VII.), Knihy rozpadávají se v tituly (432) 6 nápisy (rubricae), pod těmito pak jsou seřaděny úryvky spisův opatřené nápisy (inscriptiones) obsahujícími jméno spisovatelovo a spisu. Spořádání úryvkův uvnitř titulů souvisí patrně s tím, že kompilační kommisse, roztřídivši právnické spisy dle obsahu jejich ve tři skupiny, sama se rozestoupila ve tři oddělení, z nichž každé obstaralo vypisování jedné z oněch skupin spisův, a pak při zařaďování pod tituly ponechala vztahy z téže skupiny z pravidla pohromadě. I lze pak v jednotlivých titulech rozeznávati 3, druhdy i 4 skupiny neboli massy úryvků, které dle druhu spisu, stojícího obyčejně v čele jejich, zovou se massami Sabinovou (S.), ediktovou (E.), Papiniánovou (P.) a Postpapiniánovou (pP. neboli Appendix). Úryvky ze spisů právnických jsou v zásadě podány doslovně, ale kompilátoři přece též mnoho v nich změnili (t. zv. interpolationes neboli emblemata Triboniani). Přes opačné ujišťování Justiniánovo vyskytují se přece druhdy ustanovení sobě odporující (antinomiae), nebo opakovaná (leges geminatae) nebo umístěná pod nepravým titulem (leges erraticae čili fugitivae). Mezi tím, co se na Pandektách pracovalo, došel Triboniána a učitele práv Theofila a Dorothea příkaz, aby sepsali nové učební knihy pro první vyučování právům. Tito sdělali na základě starších učebnic, jmenovitě Gaiových institucí, hledíce zároveň k novějšímu stavu právnímu, Institutiones, skládající se ze 4 knih a 98 titulů. Dne 21. listopadu 533 byly Instituce od Justiniána potvrzeny a zároveň vyhlášeny za zákon, jehož platnost počala se zároveň s platností Pandekt. Po dokončení Pandekt byl Codex Justinianeus přepracován. Kommisse, ve které byli Tribonián, Dorotheus a 3 advokáti, měla jemu vtěliti konstituce po jeho vyhlášení vydané a obsah jeho přivésti v úplnou shodu 8 právním stavem změněným Pandektami a Institucemi. Opravený kodex byl jakožto »Codex Justinianeus repetitae praelectionis« dne 16. listopadu 534 za zákon vyhlášen s platností ode dne 29. listop., a starý Codex z r. 529 odstraněn. Codex repet. prael. dělí se ve 12 knih, tyto v 765 titulů s rubrikami, a jest spořádán celkem dle systému Pandekt, ale s různými odchylkami. V titulech jsou constitutiones, z nichž nejstarší jest jedna Hadriánova, seřaděny dle pořadu časového; v čele každé jest inscriptio se jménem císaře vydavšího konstituci a osoby, které svědčila, na konci subscriptio, udávající místo a dobu nařízení. Interpolace jsou i zde četny. Dokonav sbírky, vydal Justinián ještě četné zákony zvané novelly (novellae constiiutiones). Předeslána jest praefatio o podnětu k zákonu, načež následují ustanovení zákona v kapitolách, v závěrku (epilogus) pak se jedná o uvedení zákona v platnost. Většinou jsou sepsány po řecku, některé po latinsku nebo obojím jazykem. Máme 166 novell Justiniánových, které nás došly různými sbírkami. Nejstarší ze sbírek těchto, řečenou Epitome Iuliania obsahující 124 novelly, latinské v původním znění, řecké v latinském výtahu, sdělal asi r. 556 Julián, učitel práv v Konstantinopoli; nejnověji ji vydal Hänel (1873). Druhá sbírka, rovněž latinská z dob Justiniánových jest Authenticum neboli Authentica (v. t.) se 134 novellami. Nejúplnější jest třetí, výhradně řecká sbírka z doby kolem r. 580 se 168 novellami, mezi kterými jest 153 Justiniánových. K tomu přistupuje ještě několik jiných sbírek, jmenovitě s novellami o právu církevním a 13 ediktů, zvaných Justiniánových. Justiniánovy sbírky práv a zákony zachovaly se jednak v Orientě byzantskými děly právnickými a zákonníky (viz Basilika), jednak podáním na Západě, předem v Italii. V Italii byly po vyvrácení říše Ostrogotské zákonníky Justiniánovy r. 554 za zákon vyhlášeny a zůstaly v platnosti i když za nedlouho římskobyzantské panství v Italii vzalo za své, až pak je od konce XI. stol. Irnerius a jeho nástupcové, zvaní glossatorové na bolognské a na jiných italských universitách učinili předmětem zvláště důkladného studia. Škola glossatorů, prostředkujíc pro ostatní vzdělaný svět znalost práva římského, způsobila, že při recepci tohoto práva, t. j. když nabývalo platnosti ve střední Evropě v XV. a XVI. stol., byla přijata a platí podnes ve velké části Německa jen ona místa ze sbírek a zákonů Justiniánových, která jsouce od glossatorův uznána, byla od nich opatřena výklady (glossami). Na rukopisech, které měli v rukou a zachovali glossatorové, zakládá se podstatně též ještě naše znalost zákonodárných děl Justiniánových. Z četných rukopisův Institucí není žádný starší IX. století. Pandekty však zachovaly se úplné ve skvostném rukopise VI. nebo VII. stol., který byl původně v Pise, od r. 1406 jest ve Florencii a proto Florentina slově. Rukopisy glossatorův obsahují však text od Florentiny (littera Pisana) často se odchylující (littera communis čili Bononiensis) a jsou rozděleny ve tři části: Digestum vetus (knihy I. – 24. tit. 2.), Infortiatum (kn. 24. tit. 3. – kniha 38.) a Digestum novum (kn. 39. – 50.). Kromě toho závěrečný kus Infortiata od slov tres partes v 35., 2., 82. slově Tres partes, – Codex nás došel zase namnoze jen pozdějšími rukopisy. Bolognské obsahují jen prvních 9 knih a jsou v nich vynechány řecké konstituce a z pravidla inscriptiones a subscriptiones konstitucí. Poslední tři knihy Codexu, vešedše později ve známost, činily samostatnou část zvanou Tres libri. V prvních 9 knihách Codexu byly od glossatorův umístěny též výtahy z novell Justiniánových a ze tří zákonů císaře Bedřicha I. a II., authentieae (v. t.). Co se týče novell, užívali glossatorové jakožto obecné (Vulgata) pouze latinské sbírky 134 novell, zvané authentica (v. t.), dělíce ji na 9 collationes, do nichž bylo však vřaděno pouze 97 novell, tvořících každá jeden titulus. Jakožto decima collatio byly připojeny libri feudorum. Řecká sbírka 168 novell, též pozdějším glossatorům neznámá, zachovala se v rukopise benátském ze XII. stol. a florenckém ze XIV. stol. V onom jest připojeno 13 ediktů Justiniánových.

Z tiskových vydání Institucí jest nejstarší od Petra Schoyffera (Mohuč, 1468), z pozdějších vynikají vydání, která pořídili Cujacius r. 1585, Schrader (s kommentářem) r. 1832, Krüger r. 1867 a Huschke r. 1868. První datovaná tisková vydání Pandekt jsou z r. 1475 a 1476. Z pozdějších jest pozoruhodné pečlivé vydání dle Florentiny, které vytiskli r. 1553 Torelliové, otec a syn, a mistrné kritické vydání Th. Mommsena (Berlín, 1866 až 1870). Codex byl vydán tiskem také již r. 1475 od P. Schoyffera v Mohuči. Výtečné nové vydání pořídil P. Krüger (Berlín, 1877). – Ve starších tiskových vydáních Novell podává se Vulgata v 9 kollacích s 97 novellami. Řecká sbírka novell byla vydána teprve od Haloandra r. 1531 a od Scrimgera r. 1558, od tohoto dle úplnějšího benátského, od onoho dle florenckého rukopisu. Na těchto vydáních zakládají se ještě novější vydání, co se dotýče textu řeckých novell. Obvyklý pořad novell a citování jich dle tohoto řídí se podlé seznamu řecké sbírky, odkrytého od Cujacia a zvaného Index Reginae. Zachován byl poprvé v C. i. c. vydaném od Contia r. 1571. Dle samostatného, veskrze chronologického pořadu vydal Novelly Justiniánovy nejnověji Zachariae de Lingenthal (1881). Justiniánovy sbírky práv a zákonů byly již ve XII. stol. označeny společným, podnes obvyklým názvem C. i. c. Nejstarší tisková vydání jeho jsou opatřena glossou Accursiovou a činí z pravidla pět svazků nadepsaných: Digestum vetus, Infortiatum, Digestum novum, Codex (9 prvních knih) a Volumen parvum (Tres libri, Authenticum s dodatky, Institutiones). Vydání neglossovaná počínají r. 1518, mají však do r. 1627 vedlé sebe též glossovaná, a zakládají se u velikém počtu na nevalně kritických, ale dobrými poznámkami s místy parallelnými opatřených edicích Dionysia Gothofreda, počínajících roku 1583. Dobrá vydání kritická obstarali zvláště Haloander r. 1529 a 1530, Russardus r. 1560, Contius r. 1571, Charondas r. 1575, Gebauer a Spangenberg (1776–97), bratří Kriegelové (1828–43). Nade všecky tyto vyniká C. i. c., jež nejnověji vypravili Krüger (Instituce, Codex), Mommsen (Digesta) a Schöll (Novelly), sv. I. v 5. vyd. 1889, sv. II. ve 4. vyd. 1888, sv. III. seš. I 5. (obsahující dosud jen 134 novell) 1880–91. Hý.