Ottův slovník naučný/z Kravař

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: z Kravař
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 98–100. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Kravař

z Kravař, příjmení starožitné a vzácné rodiny moravské, která slynula bohatýrskou myslí a láskou k přirozenému svému jazyku českému. Erb: na červ. štítě stříbrná střela zavinutá (po polsku i odřivous řečená), klenot černé křídlo se zl. lupínky lipovými. Předkové jejich byli jednoho původu s pány z Bechyně, Mráckými z Dubé a j. v Čechách a několika rodinami na Moravě (v. Benešovici). Jméno své si vzali od Kravař v pruské části knížectví Krnovského. Spojitost jejich s ostatními Benešovici nelze postihnouti, i v rodě jich samém vyskytují se ode dávna dvě pošlosti, které nelze spojiti. A) Plumlovská pošlost. Předek jejich byl Drslav († 1263), jenž měl dva syny. Starší Vok (1263 atd.) psal se napřed z Benešova a od r. 1282 z K. a býval komorníkem knížete opavského. Mladší Zbyslav (1281–93) psal se po Benešovu, Koutech a Bohuslavicích, též nyní v prus. Slezsku ležících. Vok měl syna Beneše, který se od r. 1282 připomíná. Z těchto pánů bezpochyby pocházel Vok, jenž byl komorníkem olomúckého kraje a obdržel od krále Jana hrady Plumlov a Drahouš a mnohé vesnice (1325). V držení Plumlova vyskytují se potom jeho synové Jindřich, Ješek a Beneš (1330 atd.), z nichž Jan byl křižovníkem Něm. řádu. První dva prodali roku 1340 Bavorov. Jindřich zemřel r. 1344 a Plumlov ujav Petr z Rožemberka ujec zapsal jej r. 1347 Benešovi. Tento držel také Kravaře a Strážnici, koupil Prostějov a byl v l. 1368–74 nejv. kom. olomúc. kraje († 1375); z dvojího manželství (1. s Eliškou z Ronova, 2. Kateřinou) měl syny Václava a Petra, skrze něž se větev tato rozdělila na dvě pošlosti. a) Pošlost strážnická. Václav (1368–79) držel Kravaře a Strážnici a býval též nejv. komorníkem olomúc. práva (manž. Eliška). Syn jeho Petr (1384–1425, až do r. 1411 mladší) držel Strážnici, ale prodal r. 1420 Kravaře. Za to získal Helfštein. V l. 1412–16 byl nejv. kom. olomúc. práva. R. 1415 spečetil stížný list, pak se horlivě držel strany pod obojí, takže jen nelidským hubením svých statků byl donucen, že se králi Sigmundovi poddal. Ale Václav, syn jeho, tak pevně setrvával při straně pod obojí, že byl na brněnském sněmu všeho otcovského nápadu odsouzen, byl pak s Pražany u Hory (1421) a r. 1426 bojoval u Ústí. Synové Petrovi, Václav a Jiřík, podědili jmění po strýcích Plumlovských. tak že ke Strážnici získali ještě Plumlov, Šternberk a Račice. Jiřík přečkav bratra prodal Helfstein (1447) a zemřel r. 1466 nemaje mužských dědicův. Dcery jeho byly: 1. Eliška († 1500, manž. 1. Pertolt z Lipého), která dědila Strážnici. Skrze ni dostaly se staré písemní paměti rodu Kravařského druhému manželu Petrovi z Rožemberka a jsou uschovány v Třeboni. 2. Kunka dědila Račice (manž. Václav z Bozkovic). 3. Lidmila dědila Šternberk (manž. 1. Albrecht Kostka z Postupic, 2. Jan Berka z Dubé). 4. Johanka dostala Plumlov (manž. Jan Heralt z Kunštátu). b) Pošlost plumlovská. Petr, druhý syn Benešův († 2. čna 1411), dostal za díl Plumlov, založil prostějovský klášter a zdědil Šternberk a Račice po Petrovi ze Šternberka (manž. Kateřina z Meisova). Měl 3 syny, z nichž Beneš, nejmladší, záhy zemřel. Prostřední Jindřich držel Plumlov a Račice a byl r. 1419 hejtmanem zemským. Před bitvou Vyšehradskou dobře radil králi Zikmundovi, ale že tento byl lehké mysli, bitva nešťastně dopadla a Jindřich sám zabit (1. list. 1420) a pochován u sv. Pankráce. Bratr jeho starší Petr měl napřed Šternberk, potom též bratrovy statky. Byl v l. 1417–19 a 1425 hejtmanem zemským. Zemřel okolo r. 1430 přečkav syny své, tak že jmění jeho dostalo se strýcům strážnickým. B) Po Drslavovi, který před r. 1282 zemřel, zůstali synové Beneš ze Štitína (1282 atd.), Vok (1283–93) a Jaroslav z K. (1278–93). Vok byl bezpochyby zakladatelem Bílovce, který po něm Wokenstadt nazván byl († 1329). Synové jeho byli Ješek (1323–69) a Drslav (1329–55), kteří Fulnek s Bílovcem, Helfštein, Troubky a Jičín drželi. Jan († 1369) koupil Krumlov, byl komorníkem olom. práva a měl z manž. Kláry z Lipého syna Jindřicha, jenž záhy zemřel. Bratr jeho Drslav obdržel na rozdílu Fulnek s Bílovcem a měl z manž. Elišky 4 syny, kteří i jmění n. Ješkovo podědili. Při dělení dostal Vok (1369–88) Jičín, Beneš Krumlov, Drslav Fulnek a Lacek Helfštein. Drslav zemřel bez potomků a jmění jeho dostalo se bratru Benešovi. Tento založil r. 1389 klášter ve Fulnece s přivolením synů svých Beneše a Jana a zemřel r. 1398. Onen žil ještě r. 1421 a s bratrem bez dědiců sešel. Lacek byl v l. 1408–11 nejv. hofmistrem král. Českého, 1412–16 hejtmanem na Moravě a zemřel r. 1416. Z manž. Markéty z Pogrela měl několik dětí, které záhy pomřely kromě dcery Elišky. Ta pak se soudila s Petrem strážnickým, protože se Helfšteina ujal. Vok získal k Jičínu hrad Štramberk (1380) a byl od r. 1382 kom. olom. práva. Z manž. Anny ze Šternberka měl 3 syny. Nejstarší Jan držel Jičín a zemřel před r. 1391. Druhý Vok připomíná se v l. 1383–1406. Třetí Lacek byl kanovníkem a potom r. 1403–08 biskupem olomúckým († 1408, byv otráven). Vok měl z manž. Elišky ze Světlova syna Jana (1417–25), jenž držel Jičín a Fulnek. Zemřel před r. 1434 z manž. Anežky, kněžny opavské, dědiců nezůstaviv. Anežka vdala se podruhé za Jiříka ze Šternberka, ujala se Fulneka, ale jen čásť podržela. Polovice Jičína n. Lackova dostala se sestře jeho Elišce, vdané Cimburkové, a polovice n. Janovy potomstvo její také nabylo. C) Tvorkovští z K. pocházeli od některého pána z K., avšak nelze spojitost jejich najíti. Záhy měli statek Tvorkov v Ratiborsku. Předek jejich Zbyněk z Tvorkova připomíná se r. 1367. Jeho tuším synové byli Ondřej, Zbyněk a Milota, skrze něž založeny tři pošlosti: aa) Milota dostal r. 1410 zápisne Městec Králové, ale vyprodal se pak z Čech a držel v l. 1415–20 Přerov v zástavě a Obřany. Byl sudím olom. práva a spečetil stížný list. Z manž. Anny z Weissenburka měl syna Milotu, který držel po otci statek Němčice od kl. velehradského zastavený a hrad pustý Obřany s městečkem Bystřicí, což r. 1447 prodal. Měl potom Hončovice. Měl syny Pertolta a Jiříka, z nichž onen držel Louku a Olešnici (manž. Kateřina z Lomnice). bb) Zbyněk držel Napajedly a měl syny Čeňka a Jana; onoho synové byli Kryštof (na Jesenici), Jiří a Hynek, kteří bez dědiců zemřeli. cc) Ondřej držel Bohumín a Ostravu a zemřel po r. 1420. Synové jeho byli Arnošt a Mikuláš. Potomstvo jejich se rozplodilo. Bratří Zbyslav, kom. krnovský, a Absolon koupili r. 1463 Velké Heraltice, jež však potom z držení jich vyšly; Václav držel Radouň a zemřel okolo r. 1480. Ondřej, prý vnuk Arnoštův ze syna Jana, vyženil s manž. Dorotou z Kokor († 1457) statek Heraltice, který r. 1486 nejstaršímu synu odevzdal. Měl syny Jana, Jiřího a Mikuláše. Jan věnoval na Heralticích manž. Anežce ze Zatora (1494), ale prodal je r. 1496. Měl syna Arnošta, který r. 1509 Radouně nabyl a r. 1536 zemřel. Měl syny Jana a Bartoloměje, o jichž potomcích není nic známo. Jiřík, syn Ondřejův a bratr Janův (1496 atd.), držel Brantice, jež r. 1503 prodal a potom Radouň koupil; ale i tu prodal. Držel zápisně některé vesnice kl. velehradského. Byl v l. 1503–06 sudím Opavského knížectví († ok. 1518, manž. Eliška Zejdlicovna). Synové jeho byli Kryštof (až 1542 na Oldřišově), Oldřich, Jiří a Václav. Tento poslední vedl r. 1533 jízdu z Opavska proti Turkům. Od r. 1518 byl pánem na Malých Hošticích a r. 1526 vyženil s Kateřinou z Děhylova statek Dobroslavice u Hlučína. Zemřel r. 1545 zůstaviv syny Jiříka Bernarta a Jana Konstantina († 1567), jimž Dobroslavice prodány. Jiřík (napřed na Oldřišově) oženil se s Mandalénou z Fulšteina († 1588), s níž seděl na Komárově, a byl od r. 1581 nejv. komorníkem kníž. Krnovského. Týž zůstavil jediné dceru Annu (vdanou napřed Bruntálskou a potom Sedlnickou). Dotčený Oldřich, syn Jiříkův, byl r. 1526–28 v Krnovsku a r. 1538 v Opavsku nejv. komorníkem a držel Zábřeh a Boletice, na nichž (1526) manž. Barboře Liškovně z Něm. Lutyně věnoval, a pak i jiné statky v Opavsku a Krnovsku († 1542). Měl dva syny, z nichž starší Jiřík po otci Radouň a Zábřeh držel a Hrabyni se Smolkovem přikoupil. Od r. 1555 byl nejv. kom. knížectví Opavského a zemřel r. 1586. Bratr jeho Mikuláš seděl napřed na Pusté Polomi a asi od r. 1568 na Hněvošicích, naposled na Štítině, k níž také Malé Hoštice a Suché Lazce držel. Po bratru byl nejv. kom. v Opavsku a zemřel r. 1599. Měl syny Milotu († 1590), Pertolta, Jana Konstantina a Janáka Karla. Pertolt seděl napřed s manž. Kateřinou Bruntálskou z Vrbna na Radouni, též měl Hrabyni, kterou r. 1606 bratrovi pustil, a po otci měl za díl Suché Lazce. Byl sudím, pak r. 1610–19 hejtmanem. až do r. 1625 též místodržícím komornictví a r. 1625–32 komorníkem v Opavsku († ok. 1637). Jan Konstantin koupil r. 1606 Hrabyni a Smolkov, ale brzo zemřel (manž. Mandaléna Bruntálská). Janák držel po otci Štítinu a Hoštice. Onu prodal r. 1612 manž. Anně Bruntálské, tyto zdědil syn jejich Mikuláš Hynek po otci a Štítinu po matce. Oboje prodal r. 1631 a žil ještě r. 1654. Pozdější potomstvo jeho rodiny žilo ve dvou pošlostech: aaa) Synové Konstantinovi Bartoloměj Maximilián, Jiřík Rudolf a Bernart Leopold podělili se otcovským zbožím tak, že nejstarší dostal Smolkov, prostřední Hrabyni a nejmladší Pustou Polom. Oba starší záhy zemřeli a proto všecko Bernart zdědil, zadlužil se však za tehdejších válečných dob tak, že jmění jeho se dostalo věřitelům (1637). Bernart si uchoval jedině Smolkov. Syn jeho Bedřich Leopold (* 1650 – † ok. 1698) odkázal týž statek manž. Anně Cecilii Dubinovně z Budiš, která jej r. 1710 prodala. Měl jen jedinou dceru Karolinu (* 1689, manž. od r. 1709 Adam Václav sv. p. Goščalkovský). bbb) Statký Radouň a Suché Lazce zdědil po Pertoltovi syn jeho Hynek Václav († 1653), jehožto syn Julius Eusebius Radouň prodal (1671). Ten měl syny Jana Ludvíka, Arnošta Václava, Karla Františka Petra Leopolda, z nichž první byl kanovníkem vratislavským a děkanem v Ratiboři. Ti drželi po otci statek Suché Lazce. Synem jednoho z nich byl Antonín (manž. Marie Josefa Lichnovská, † 1777), který měl dceru Theklu (pak jeptišku v Prešpurku). Poslední toho rodu byl Karel, jenž si statek Suché Lazce zachoval a ani synů ani dcer neměl. Z těch příčin dostal majestátem z 23. pros. 1781 dovolení, aby za dceru přijal Elišku Aloisii, dceru Antonína Künzla, měst. rychtáře v Opavě, kteráž byla zasnoubena Aloisovi sv. p. z Heneberka. Sčk.