Ottův slovník naučný/Benešovici

Ottův slovník naučný
Benešovice	Benešovici	Benešovský

Údaje o textu
Titulek:	Benešovici
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 751. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Benešovici
page=1 Č. 525 Znak Benešoviců

Benešovici, starodávný panský rod českomoravský, erbu střely zavinuté (barvy: stříbrná a červená, vyobr. č. 525.), který dosud kvete v pošlosti Sedlnických z Choltic. K jejich předkům snad náležel Drslav, syn Benešův, který obdržel směnou r. 1062 nějaké statky na Opavsku. Také sem patří Beneš, probošt vyšehradský (1088?). První známý praotec Beneš byl r. 1162 při dobývání Milána, odkudž přivezl jako kořist bibli a krásný passionál, což oboje obětoval kostelu v Benešově. Potomci jeho drželi hojné statky v okolí Benešova v Čechách, odkudž rod tento pocházel, ale záhy zavládli také velkými statky v Opavsku a na Moravě všude zakládajice osady Benešov řečené. Dotčený Beneš, který se naposled v l. 1220—22 připomíná, měl, pokud víme, 6 synů. První z nich Vok (1222—39) byl praotcem pánů z Benešova, druhý Ondřej žil 1222—47, třetí Dobeš byl proboštem kostela pražského a zemřel roku 1261, čtvrtý Matouš (1233) držel panství při Sázavě, na němž povstal hrad Dubá a seděli páni z Dubé (v. t.), pátý Drslav (1226-50) stal se praotcem pánů z Bechyně, šestý Ruprecht (1243 až 1266) byl od r. 1243 opatem kláštera hradištského. Vok Benešovský měl 5 synů: Beneše, Milotu, Ondřeje, Ruprechta a Dobše. Beneš (1245, † 1265) byl podkomořím olomouckým,komorníkem moravským a purkrabím na Znojmě a seděl na hradě Cvilíně u Krňova. Roku 1265 obviněn jest ze zrady, postaven před soud a odsouzen hrdla. Bratr jeho Milota z Dědic, odjinud z Benešova (1252—1307), obviněn jest tehdá také, ale uznán byv za nevinného puštěn jest na svobodu a užil úplně milosti krále Přemysla. Byl zemským hejtmanem ve Štýrsku a potom komorníkem moravským. V bitvě na Moravském poli (1278) dopustil se zrady tím, že jako velitel zálohy v čas, kdy volán byl, aby vojskem svým osud bitvy rozhodl, dal se hanebně na útěk. V Benešově, který tuším po svém bratru Dobšovi zdědil, klášter znova vyzdvihl (1306) a zemřel r. 1307. Tělo jeho jako i těla předků jeho uložena všechna v kostele téhož kláštera, z něhož spatřuje se dnes malý, ale malebný zbytek. Bratří jeho Ondřej (1254—62) a Ruprecht zřídka se připomínají; tím častější řeč jest o pátém synu Vokově Dobšovi z Benešova (nikoli z Bechyně, jak se někdy chybně nazývá), který dědil po otci město Benešov (v Čechách) a řídiv v těžkých dobách jako biskup církev českou, zemřel 1. března 1296. Synové Beneše Cvilínského byli Beneš z Branic (1278—93) a Vok (1284), jejichž rozrození pozdější nelze na jisto postaviti.

Jiná pošlost rodu tohoto začíná Drslavem z Kravař († 1263), jehožto synové se jmenují Vok z Kravař (1263—1308) a Zbislav z Kout a z Bohuslavic, odjinud z Benešova (1281—1313). Vokův syn Beneš připomíná se po roce 1282. Třetí pošlost B-cův pochází od Drslava, který byl r. 1282 mrtev zůstaviv syny Beneše ze Štitína (1282), Voka (1280 až 1293, † 1329) a Jaroslava z Kravař (1278 až 1293). Benešův potomek snad byl Vok ze Štitína (1330 atd.). Synové Voka (syna Drslavova) byli Ješek (1323 atd.), Drslav (1329) Benešovský a Jindřich (1330), tuším pánové Plumlovští, tak že by se k nim ještě čtvrtý bratr Beneš (1340) čítati měl. Potomci těchto obou pošlostí, páni z Kravař, z Plumlova, Štraleka (1323 atd., Zbyněk) a z Doubravice, prosluli na Moravě jakožto čačtí a bohatýrští rodové. V Čechách jsou i menší výstřelkové B-cův, jejichžto spojení s hlavním štěpem naprosto nelze vyhledati, jakož se spatřuje na př. u Voka z Kopidlna (1340 atd.). Sem patří i slavný náš Tomáš ze Štítného, též vladyky z Lopřetic, z Dašic (1396), Střelové z Výklek (1396) a pozdější Hrochové z Mezilesic (též druhdy z Pěšic řečení). Páni Sedlničtí z Choltic, kteří také k tomuto rodu náležejí, osedlí bývali na Moravě, ale spojitost jejich s předešlými také nelze vyhledati. Sčk.