z Adlaru, starožitný rod český, kterýž nosil na štítě stříbrném orlici (něm. Adler) barvy černé s pružinou (měsícem) zlatou (viz vyobr. č. 60.), shoduje se tím docela s pány ze Žerotína, s nimiž byli A-ští jedné krve (viz Orlice, Vlastislavici). Jako klenot měli tři péra. Původiště jejich byl nějaký Adlar neb Adlary, jejž pojmenovali po znaku svém, ale kde ležel, nepodařilo se posud vypátrati. Praotec jejich Plichta z A. (1320) měl jméno u pánův Žerotínských dědičně a seděl ještě někde v okolí Žerotína. Ke sklonku XIV. st. seděli pod Šumavou na rozličných statcích. V l. 1386–1393 držel Valkoun z A. Viteň a čásť Strážova. Jako držitelé těch dědin připomínají se r. 1410 Jan Valkoun a bratr jeho Vilém. Onen v tehdejších bojích vynikal jako horlivý stranník kališníkův; při míření Starého a Nového města pražského zvolen byl za jednoho z mocných oprávců (1422). Zemřel asi r. 1437, kdež se sirotci po něm na Táboře připomínají. Starší syn Jan (1438 až 1454) přiženil se skrze manželku svou Maruši ke statku radimskému, r. 1448 bojoval s bratrem svým při dobytí měst pražských a držel potom s jednotou poděbradskou. Bratr jeho Zikmund, jinak Valkoun řečený, držel Jeseník (1451), ale od r. 1454 vyskytuje se v držení Dětenic a ku sklonku života svého nabyl Rožďalovic. Ještě r. 1470 uvádí se mezi pány a vladykami kraje boleslavského. Potomci jeho nazývali se Valkouny z A. Mstidruh z A. (1409–1438) byl čeledínem u krále Václava a seděl na Kladrubci, ale měl také nějaké zboží na Moravě; později byl pánem na Zvoliněvsi a r. 1434 prodal Plotiště se Slatinou. Dcera jeho Dorota prodala r. 1445 plat svůj na Slatině. Mstidruhův syn Habart stál věrně ke straně katolické a ke králi Zikmundovi, jenž mu zapsal r. 1420 některé vesnice kláštera sedleckého. Držel hrad Řebřík r. 1427, pak, jak se zdá, opatroval Točník, r. 1430 byl pánem na Týřově a Kožlanech. Po r. 1434 není po něm památky. Zdá se, že od něho pochází druhá větev, která se nazývala Osovskými z A. a) Z Valkounův připomínají se r. 1470 bratří Jindřich, Jaroslav a Václav, synové Janovi, z nichž vládl Václav až do r. 1506 na Rožďalovicích. Od některého z nich pocházeli bratří Zikmund (1532–1574), Bohuše a Jan († 1545), kteří se r. 1538 rozdělili; Zikmund první z rodu svého přestoupil k jednotě bratrské a r. 1545 manželství své potvrditi dal knězem bratrským. Ač tomu příbuzní jeho odporovali, přece při té víře vytrval a s těmi pány se spolčoval, kteří odpírali r. 1547 králi Ferdinandovi. Byv proto pohnán před soud, přijat jest na milost, ano ke sklonku života svého stal se hejtmanem kraje vltavského. R. 1550 nabyl Obořiště, později některých menších statkův a konečně se stal po ujcích svých Břekovcích z Ostromeče pánem na Červeném Hrádku. Ženat byl dvakráte s Eliškou z Týna a Mandalenou z Říčan; druhé manželce své odkázal r. 1571, dětí nemaje, Červený Hrádek, strýcům svým Václavovi a Jiříkovi a jiným příbuzným peníze. Dotčený Jiřík a strýcové (synovci?) jeho Václav, Vilém a Oldřich prodali před r. 1541 zboží Vrutické a Třebošnické, ale podrželi statek Vlčí Pole, který ujal od nich Jiřík splativ jim díly. Statek ten drželi potom bratří Václav mladší (1568–1594), Jaroslav (1568) a Zikmund (1568–1573). První z nich zemřel před r. 1600 nezůstaviv z dvojího manželství s Barborou z Valdštejna a Zikonií z Liběchova dětí. Z dotčených tří strýcův žil Oldřich ještě roku 1570, prodav tehdá ves Bělou. Starší jeho bratr Václav oženiv se s Annou z Kuřího vešel v spoludržení zboží Zlonického a dal r. 1564 slíti velký zvon pro kostel tamtéž. Býval dvorským sudím královských měst a často a rád sloužil arciknížeti Ferdinandovi. Zemřel některý rok potom. Z dcer jeho vdala se Mandalena za Václava mladšího Věžníka z Věžník (1570), druhá za Adama Glace ze Starého Dvoru a na Klíši († 1588). Syn jeho Jan rozdělil se r. 1576 smateří svou a nechav jí zboží Bratkovského, podržel Zlonice s tvrzí Stafem, kterou otec jeho dal znova vyzdvihnouti. Oženil se s Lidmilou Vlkovnou z Kvítkova a dobře hospodaře koupil r. 1581–1582 statek Račiněves, ale zemřel záhy, zůstaviv dítky nezletilé. Máti a poručnice jejich přikoupila Bakovy, Paleček a Čeradice. Když syn Bohuchval let svých došel, ujal statek Zlonický (1601) a obnovil zdejší tvrz opět opustlou. Byl pán velice vzdělaný a pobožný, po něm zůstala ve Zlonicích jen blahá paměť. R. 1609 přikoupil ves Poštovice, potom se stal cís. radou a hejtmanem kraje slanského a dovedl toho, že poddaní jeho na Zlonicku přestoupili opět k víře katolické; r. 1616 vyzdvihl novou faru tamtéž, kteréž učinil hojné nadání. Ačkoliv pro víru svou roku 1619 nemalá příkoří snášel, přece vykonal přísahu podlé snešení stavů o zavržení krále Ferdinanda II. a zvolení Bedřicha Falckého, pročež odsouzen jest r. 1622 k manství, ale na přímluvy vzácných pánů a pro zásluhy své o víru katolickou ponechán jest při svých dědičných statcích. Za pardon daný uvolil se dáti pokutu 3000 zl. rýn., kteréž ku zřízení kovového krucifixu na mostě pražském měly se vynaložiti, k čemuž však došlo teprv r. 1657. Z konfiskace koupil statky Bilichov, Křovice, Tmáň a vinici při Vražkově. R. 1624 obnovil kostel v Račiněvsi, r. 1632 trpěl mnoho za vpádu saského. R. 1643 pojistil kostelu zlonickému 2500 zl. na některých svých vesnicích. Stářím jsa sklíčen, odevzdal r. 1652 panství Zlonické synu svému Janovi Jaroslavovi, jehož byl zplodil s Maří Annou Sluzskou ze Chlumu († 1630, 27. dub.), daroval vnuku svému ves Uhy, 9000 zl. k záduší zlonickému a statky Vražkov a Straškov karmelitánům na Malé Straně. Zemřel r. 1653 dne 12. (22?) září. Syn jeho Jan Jaroslav býval po kolik let hejtmanem kraje slanského a při smrti otce svého cís. radou, byl ženat po druhé s Esterou Kateřinou Vratislavovnou z Mitrovic († 1689, 27. listop.) a zemřel r. 1663 dne 21. června. Syn jeho Bohuchval Bernart došed let svých (1660) uvázal se v Zlonice, Poštovice, Stradonice, Želevčice a Bakov, byl cís. radou a soudcem zemským, učinil u karmelitánů na Malé Straně fundaci na 600 mší ročních za sebe a předky své a zřídiv si pohřeb v kostele sv. Tomáše tamtéž, zemřel r. 1693 dne 1. srpna. Manželka jeho Eliška Maximiliana Konická z Čachrova zemřela t. r. dne 4. srpna zůstavivši peníze na založení špitálu v Zlonicích. Syn jejich Václav Jan Vojtěch dokončiv studia právnická, vydal se na cestu do cizích zemí (1694), povýšen jest r. 1699 na soudce zemského a býval pak hejtmanem kraje slanského. Na císaři Leopoldovi vymohl toho, že jest povýšen r. 1701 dne 27. ledna do stavu panského, Zlonickým pak zjednal, že obdrželi práva městská, znak a 2 výroční trhy. Koupil sice Zruč (1702), kterou nedlouho potom prodal, a zadlužil se potom tak, že nemohl panství Zlonického udržeti. Prodal je r. 1708 Norbertovi hrab. Libšteinskému z Kolovrat a držel potom statky Hokov a Nový Dvůr, jež odkázal pořízením svým (1713) manželce své Marii Klaudii z Aldringen a do rodu jejího, však aby přijal jméno a znak Valkounů. Zemřel r. 1722 bezdětek, tak že jím čacký tento a jazyka svého přirozeného milovný rod vyhasl. b) Osovští z A. nazývali se tak po tvrzi a vsi Osovu v Podbrdsku, kterýž prodali r. 1504 Jindřich, Kateřina, Zikmund, Petr, Kateřina, Anna, Johanka, Jiřík a Vilém. Jiřík Osovský z A. seděl potom na Kdýčině, koupil r. 1527 několik vesnic ve Vltavsku, zápisně zdědil statek Chodov a byl pak místosudím kr. Č. Dcery jeho a syn Adam vešli po r. 1543 v držení Nedražic, kteréž jim strýc jejich Albrecht z Otradovic, manžel Anny O-é z A., odkázal. Po Jiříkovi zůstala vdova Cecilie z Valdšteina (1563). Petr O. z A. (roku 1537–1544) býval sudím dvorským měst královských a Jan O. z A. držel r. 1551–1552 ves Bělavu. Daniel O. z A. došel roku 1572 let svých a seděl roku 1596 na dvoře v Miroticích. Sestra jeho Veronika, vdaná za Jana Onšovského z Onšova, zemřela již před rokem 1586. V XVII. věku nenašli jsme zmínky o této větvi. Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Adlaru 