Ottův slovník naučný/Orlice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Orlice
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 878–879. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Orlice (heraldika)

Orlice, znamení erbovní velmi rozšířené ve středověku po všech zemích, vzaté od ptáka orla, jakožto symbolu moci a síly. Heraldicky se vyobrazuje, kterak s křídloma rozpjatýma k nebesům vyletuje. Obyčejně (však ne vždy) spatřuje se při něm také pružina čili pruh v podobě půl měsíce, který jde od středu prsou ke křídlům a na nich končívá se třemi pukličkami čili jetelovým lístkem, což prý jest zbytek kovové pružiny, kterouž bývalo znamení o. připevněno ke štítu. Zobák o. nazývá se heraldicky pyskem. Ocas končívá se způsobem ozdobným neb závitkovitým. V české heraldice rozeznává se o. od orla. O. vyobrazuje se totiž jen o jedné hlavě, má v rozličných dobách určité tvary heraldické a zhusta jest hlavou obrácena k některému z horních koutů štítu. Barvy její jsou obyčejné černá, červená a bílá, někdy jest i jiných barev, ano i dvojích barev (červená bílá, plamenná, s šachovnicí). Orel vyobrazuje se o dvou hlavách vždy v kolmém směru štítu; je-li znakem země, držívá v ruce nevkusné přídavky, jako říšské jablko, žezlo a meč, které mu v pozdějších dobách přiděleny. a) Císařský orel pochází od starých Římanův, jimž byla o. zamilovaným znamením vojenským. Odtud o. stala se znamením císařův římských a vyobrazována s dvěma hlavami, jakožto symbolem dvou polovic říše, totiž západní a východní. U této či byzantské trval orel jako erb až do dobytí Cařihradu (r. 1453, mrtvola posledního císaře poznána jen po orlech, na rouše vyšitých). Němečtí králové poznali orla v Italii a obrali si jej za erb, tak jako i ruští carové, jakožto právní dědicově starých byzantských císařů. Protože rod Habsburský po staletí držel Římské císařství, stal se orel takořka dědičným v jejich domě a v Čechách pokládán za jejich rodný erb. Tak přešel i na rod Lotrinský a císař František, založiv Rakouské císařství a složiv důstojenství římského císaře, ponechal si orla jako státní erb. A poněvadž se stal orel takořka císařským znamením, obral si jej současně Napoleon I. za erb svého císařství (avšak francouzský orel drží blesky v drápech). Tím způsobem lze i vysvětliti bílého orla černohorských knížat, jakožto dědicův starých carů srbských (viz Černá Hora, str. 605). Avšak tvůrce Německého císařství volil si o-ci, přizpůsobiv se starému erbu král. Pruského. b) Česká o. vyskytuje se ode dávna jako erb České země a panovníkův až do r. 1253 a vedle ní lev od počátku XIII. stol. jako rodinný erb Přemyslovcův, tak že Děpoltici spojovali na pečetech lva s polovičnou o-cí (tak i města Mělník a Polička). S o-cí na štítě vyobrazován i sv. Václav od dávných dob, pročež se o. naše i Svatováclavskou nazývala a podržena na pečeti obce království (naposled r. 1742), tak že vlastně by měl míti král lva a země sv. Václava s o-cí. Tato o. ve starých pamětech slove také plamennou, t. j. plaménky posázenou, jak vyobrazena jest v passionále abatyše Kunhuty a erbu trentského biskupství. c) Moravská o. má červenou a bílou šachovnici a lze ji proto pokládati za obměnu plamenné o. (v. Morava, str. 677). d) V erbech mnohých zemí vyskytuje se o. Slezané ji měli za erb i pro celou zemi i pro jednotlivá knižetství ode dávna, taktéž Polsko. Vedle lva jest nejrozšířenějším znamením erbovním u zemí, rodův a měst. e) Jako znamení českých rodů vyskytuje se celá i v částech. Z panských rodů nosil ji slavný rod Vlastislavicův (Janoviců u Palackého), z něhož pošli někteří panští rodové, jako páni z Žirotína, z Kolovrat, z Janovic a z Vlašimě. Někteří z Vlastislavicův nacházeli se ve stavu vladyckém, jako vl. z Bělušic a z Chodžova, Valkounové z Adlaru, z Vraního, z Bítova, z Litohlav, Žďárští ze Žďáru, ze Zahrádky, z Trutmaně, z Nechvalic, z Krchleb, z Předbořic a ze Lhoty, z Libčic, z Hlubyné, z Nemyčevsi, z Tuří, z Pecky, ze Chřenovic a ze Zbraslavic, z Olbramovic, z Komařic, z Dubu a z Orla a na Moravě z Ostrova, z Martinic a z Kojetic (také z Krhovic). O-ci s panenskou hlavou měli Močihubové z Kralovic a Kamberští z Kamberka. Kromě toho měli o-ci Nymburští v Praze a jejich potomci Mochovští z Mochova, spojujíce ji se zelenou horou, jiní pak rodové měli polovičnou o-ci na polovici štítu. Orla měli na štítě vladyky z Vlastislavě a z Jablonce. Sčk.