Ottův slovník naučný/d’Alton

Ottův slovník naučný
Alton	d’Alton	Altona

Údaje o textu
Titulek:	d’Alton
Autor:	Arnošt Vilém Kraus, redakce, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 22. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70

d’Alton: 1) Richard, hrabě, rakouský vojevůdce (* 1732 — † 1790). Sloužil od mládí ve vojště rakouském a postoupil za panování Marie Terezie až za polního maršálka. R. 1787 byl od císaře Josefa II. vyslán do Brusselu maje odboj Nizozemska potlačiti. A. počínal si velmi přísně, tak že jitření tím více se vzmohlo, a proto povolán zpět, umřel však na cestě v Trevíru.

2) d’A. Eduard, hrabě, bratr předešlého (* 1737 — † 1793), sloužil též ve vojště rakouském, kde dostoupil hodnosti podmaršálka. Byl účasten mnohých bitev ve válce sedmileté jakož i ve válce proti Turkům, Francii a Nizozemsku a bojoval vždy s neobyčejnou udatností. V Nizozemsku, kde stál pod velením Yorkovým, padl v bitvě u Dünkirch 24. května 1793.

3) d’A. Johann Wilh. Eduard, znamenitý mědirytec (* ve Vogleji 1772 — † 1840). Studoval ve Vídni, v Itálii rozšířil své vědomosti archaeologické, zdokonalil se v kreslení a leptání, a stal se r. 1818 prof. archaeologie a dějin umění v Bonnu. Jsa zvláštním milovníkem koní sepsal Naturgeschichte des Pferdes (v Bonnu 1810 a 1816) s četnými vlastními illustracemi. Také Panderovy »Beiträge zur Entwickelungsgeschichte des Hühnchens« opatřil zdařilými rytinami. S Panderem společně vydal veliké dílo s četnými rytinami: Die vergleichende Osteologie (v Bonnu 1821—31), ku kterému konali studie cestovavše r. 1817 a 1818 po Francii, Španělsku, Anglicku a Skotsku. Zůstavil bohaté sbírky umělecké, které koupila universita bonnská.

4) d’A. Johann Samuel Eduard, výtečný anatom, syn předešlého (* 1803 — † 1854), studovav medicínu v Bonnu odebral se pak do Paříže, kde pokračoval v Osteologii otce svého. R. 1833 stal se mimořádným prof. v Berlíně, r. 1834 řádným prof. anatomie v Halle, kde také zemřel. Společně se Schlemmem sepsal pojednání o nervové soustavě ryb a byl za to poctěn cenou akademie francouzské. Hlavní dílo jeho Handbuch der menschlichen Anatomie (Lipsko 1848—50) ostalo nedokončeno. red.

5) A. Jan, filolog románský, jenž mateřštině své, řeči ladinské, dobyl rázem patřičného místa mezi řečmi románskými. Vydav r. 1879 Die ladinischen Idiome in Ladinien, Groden, Passa, Buchenstein und Ampelo, poukázal tím po prvé na tento dosud ladem ležící obor; v následujícím díle Beiträge zur Ethnologie von Ostladinien (1880) podal výklad asi 800 jmen místních v oněch krajinách a ukázal, jak se slova z nejrůznějších jazyků poměnila v ladinštině. Nato následovalo: Proverbi, tradizioni ed anedotti delle valli ladine orientali con versione italiana (1881), vydání přísloví a povídek z jazyka ladinského s překlady italskými, a znamenitý pokus o poetické spracování tohoto idiomu v Rimos ladines (1886). Mimo to sepsal ještě Einiges zu den Charakteren der Artussage (Vídeň 1883) a vydal starofrancouzský román Claris et Laris (Stuttgart 1884), plod své cesty do Paříže, jenž vyhovuje nejpřísnějším požadavkům vědy. A. narodil se r. 1845 v Colfosku v Tyrolsku, stal se doktorem filosofie a professorem klassické filologie v Praze, kde působil po šest let, a pak ve Vídni kdež se habilitoval na universitě za docenta řečí románských. Ks.