Ottův slovník naučný/Zaleski

Ottův slovník naučný
Zaleska	Zaleski	Zalęski

Údaje o textu
Titulek:	Zaleski
Autor:	Karel Štěpánek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 404–405. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Józef Bohdan Zaleski

Zaleski: 1) Z. Zygmunt Jan, zasloužilý rodák krakovský (* 1617 — † 1697), zastával s úspěchem různé úřady při správě Krakova a proslul cennou sbírkou městských práv, nadání a privilegií: Codex jurium et privilegiorum Urbis Metrop. Cracoviensis.

2) Z. Marcin, malíř pol. (* 1796 v Krakově — † 1877 ve Varšavě), cvičil se ve Varšavě a v Paříži a v l. 1848—63 byl prof. umělec. školy varšav. Pokládán byl za mistra perspektivy. Z prací jeho jmenují se hlavně: Kostel P. Marie v Krakově; Vnitřek kostela sv. Jana ve Varšavě; Vnitřek kostela sv. Kříže; Boží tělo na náměstí u kostela sakramentek a j.

3) Z. Wacław, z Oleska, spisov. pol. (* 1800 — † 1849 ve Vídni), studoval na universitě ve Lvově, kde byl ve státní službě. S Bielowským a Piątkiewiczem přispěl nemálo k oživení literár. ruchu v Haliči. Zejména seznamoval Poláky s literár. životem v Čechách, ukazuje na jeho důležitost ve Slovanstvu (»Rozmaitości lwowskie«, od r. 1826). R. 1848 jmenován byl halič. gubernátorem, načež byl povolán do ministerstva vídeň. O sobě vydal: Piesni polskie i ruskie ludu galicyjskiego z muzyką instrumentowaną przez Lipińskiego (Lvov, 1833).

4) Z. Hilary Leonowicz, básník pol. († 1856), pocházel z gub. kijevské a otiskoval práce své s pseud. Klemens Protasz. O sobě vyšly: Mieczyslaw, książe Polski (verš. tragédie o 6 jedn. s dodatkem různých básní a článků prosaických, Poznaň, 1842) a Pisma Klemensa Protasza (Kijev, 1850).

5) Z. Józef Bohdan, básník pol., nejznámější zástupce ukrajinské školy v pol. literatuře, zvaný »slavíkem ukrajinským« (* 1802 ve vsi Bohaterce gub. kijevské — † 1886 ve Villepreux u Paříže), vychován byl na vsi v rodině maloruského sedláka v úplné svobodě a shromáždil za tu dobu celý poklad lidových podání a dojmů. R. 1815 dán byl do školy v Humani a r. 1820 odebral se s S. Goszczyńským na universitu varšavskou. Bylo to v době nového kvasu v pol. literatuře, za červánků romantismu, kdy staré tradice již se přežívaly. Brodziński počínal své literární výklady a dokončil »Wiesława«, Mickiewicz byl uchystal svou první, dvousvazkovou sbírku. Stesk po Ukrajině a ohnivý zájem umělecký mezi mládeží, s níž Z. se stýkal (Chopin, Mochnacki, S. Witwicki) působily mocně na jeho ducha a podněcovaly jej k tlumočení citů, překypujících v duši i srdci. A již tou dobou počaly se objevovati jeho drobné písně, oplývající vděkem, fantasií a životem, jež v krátké době nabyly ohromné popularity (v časop. »Pamiętnik Warszawski« a »Melitel« Odyńce). Byly to především Duma o Kosińskim; Co mi tam; Rusalki; Rojenia wiosenne; Śpiew poety, pravé to perly lyriky pol. Oblíbeným podkladem jeho písní byl život a půvab Ukrajiny, její dějiny z období před Chmielnickým, a hlavními hrdiny kozáčtí bohatýři (Daškevič, Konaševič). Po dvouletém pobytě ve Varšavě z hmotných příčin musil věnovati se vychovatelství a dostal se do domu plukovníka Górského v Leszczynku, později trávil v Płocku, v letech 1826—27 v Rawě a konečně v l. 1827 až 1830 v Sochaczewě u gen. P. Szembeka. Navrátiv se potom opět do Varšavy, spřátelil se s Brodzińským a j. vynikajícími muži té doby. Opustiv po udalostech r. 1831, kdy byl pobočníkem gen. Skrzyneckého, vlasť, toulal se po světě, byl nějakou dobu správcem školy v Batignollech, r. 1836 cestoval po Italii, r. 1842 po Palestině a r. 1848 účastnil se slovanského sjezdu v Praze, jakož vůbec pilně si všímal věcí českých (přeložil Čelakovského »Růži« do pol., znal se s Palackým, Riegrem atd.). I stálé své bydliště měnil. Z. přesídlil se z Molsheimu do Endume u Marseille, pak do Fontainebleau a do Ilières. Před smrtí navštívil ještě jednou Řím (1881), aby v čele poutníků slovanských vzdal hold novému papeži Lvu XIII., jenž přijal jej s náležitou poctou. Pochován jest na hřbitově Montmartre vedle manželky a věrného přítele svého J. Zaleského. První sbírka jeho básní objevila se r. 1838 ve Lvově. Obsahovala vedle písní z doby varšavské i pozdější teskné dumy (U nas inaczej), jakož i Wiośnianki, Szumki a Pyłki. Vzmáhající se stesk po Ukrajině nadchl jej k vášnivé apotheose Ukrajiny Duch od Stepu (Pař., 1841). Mysticismus Towiańského neušetřil ani Z-kého. Ohlásil se již v práci Przenajświętsza Rodzina, kde na půdě ukrajinské líčí události z mladosti Kristovy, a zejména ve sbírce Wieszcze Oratorjum (Poznaň, 1866), v níž umístěné »Wniebogłosy« stojí daleko za jeho dřívějšími dumkami, jejichž barvitost, fantasii a život zaměňuje mlhavý mysticismus. Vůbec těžiště literární činnosti jeho tkví v lyrice (sbírky Dumki; Rusalki; Czajki; Szumki), oplývající krásami obrazů, skvělostí verše, svěžestí, původností a vášnivou láskou k Ukrajině. Epické básně jeho značně ustupují lyrice. Opěvuje poměr kozáků k Polsku Z. snaží se smířiti ducha kozáctva s názory Polákův, což časem odvádí jej od historické pravdy a později vede jej i k odporům, idealisaci a suchopárnosti. Srv. Chmielowski, Poezye J. B. Z-ego (»Niwa, 1877), H. Zathey, Młodość B. Z-ego (Krakov, 1886). Souborná vydání jeho básní vyšla v Poznani (1842, 2 d.), v Petrohradě (1851, 4 d.) a ve Lvově (1877, 4 d.). Korrespondenci jeho vydal D. Zaleski (Lvov, 4 d.). U nás psal o něm E. Jelínek (»Slov. Sborník«, 1886, str. 118, 238. Básně jeho překládali u nás Rittersberg, Čelakovský, F. Kvapil a jmenovitě R. Pokorný (v »Poesii světové«) a »Duch stepi« (Hustopeč, 1887). Šnk.

6) Z. Bronisław, spisov. pol. (* 1820 v Raczkiewicích na Litvě — † 1880 v Mentoně), byl syn poručíka v armádě Napoleonově a studoval práva v Jurjevě a v Charkově. V l. 1848—55 sloužil ve vojště v Orenburce, v Chívě a v Turkistáně. Později usadil se v Paříži, kde byl tajemníkem »Towarzystwa« historicko-literár. a redaktorem jeho publikací. Z jeho prací, vydaných o sobě, hlavní jsou: La vie des steppes Kirghizes (1865); Chefs d’oeuvre de Ruys-Dael (1867); Zniesienie poddaństwa na Litwie (1868); Rzym jako stolica królestwa Włoskiego (1871); Lettres d’un étudiant lithuanien (1861); Wyciag z listów i notatek zmarłego, 1812—1873 (Poznaň, 1878) a j. Mimo to vydal Pamiętniki Michała Z-ego, wojskiego w. ks. Litewskiego, posła na sejm Czteroletni (t., 1879) a Życie Adama Czartoryskiego (t., 1881). Byl také dobrým illustrátorem, o čemž svědčí jeho Album stepów kirgiskich (též francouz.). Byl přítelem T. Ševčenka a po smrti jméno jeho často připomínáno v affaiře Kraszewského.

7) Z. Antoni, spis. pol. (* 1858 ve Stodólce — † 1895), studoval v Krakově a na technice v Praze. Usadiv se v Krakově byl spolupracovníkem »Echa« a vydavatelem »Słowa«. Napsal a vydal s W. Zagórským povídku Pan Radca a Z wycieczki na Wschód (1887).