Ottův slovník naučný/Záložny

Ottův slovník naučný
Záložník	Záložny	Zalská župa

Údaje o textu
Titulek:	Záložny
Autor:	Tmk.
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 408–412. Dostupné online.
Licence:	PD old 100
Heslo ve Wikipedii: Družstevní záložna

Záložny. Neobyčejný novověký rozvoj velkoprůmyslu vedl nutně k hromadění kapitálu v jedněch rukou a k nezbytnému rozmnožování tříd nemajetných. Tento neblahý vliv velkovýroby na společnost lidskou brzo pocítily všechny kulturní státy a proto staraly se o prostředky, jak toto nepříznivé působení zmírniti a pokud možno i úplně odstraniti. Byla to nejprve Anglie, jež pocítila mocný vliv a působení velkovýroby, kde mohutným rozvojem strojního průmyslu znenáhla vymizela celá třída menších a středních majetníků. Vystoupili proto jednotlivci, jako St. Simon, Fourier, Owen a j., kteří ve svých spisech zasazovali se o nápravu, nastiňujíce v nich obrazy štěstí a všeobecného blahobytu na základě zvláštní úpravy a organisace veškeré společnosti lidské, v níž pak nedostatek, nouze a bída byly by pojmy neznámými. Když pak theorie tyto nepotkaly se s výsledkem, uchopil se této veledůležité otázky lid sám. Již r. 1843 sdružilo se v Rochdaleu několik tkalců, kteří se usnesli státi se majetníky vlastní svou pomocí. Tímto ustavením spolku tkalců rochdaleských, jež sluší pokládati za průkopníky myšlenky sdružovací, nastal v Anglii veliký obrat; množily se spolkové sklady potravin a jiných věcí v domácnosti potřebných, z potravních spolků vznikaly znenáhla společné mlýny, společné pekárny, potom i společné přádelny, tkalcovny, krejčovské tržnice a pod. Z dělníků vlastní svépomocí stali se továrníci. A tak myšlenka svépomoci stala se nejen heslem v celé Anglii, nýbrž v době poměrně krátké i celého Západu. Učení o svépomoci zaujalo nejprve Francii a odtud rychle se přeneslo do Německa a ostatních zemí. Zejména stav řemeslnický zakládal řemeslnické vzdělávací spolky a pečoval i o zřizování řemeslnických škol. Tímto směrem pracovalo se i v Čechách. R. 1848 setkáváme se po celém Německu s místními i okresními spolky řemeslnickými. Konaly se i řemeslnické sjezdy v Lipsku, Berlíně, ve Frankfurtě, aby řemeslnictvo mělo vliv na zákonodárství říšské, aby zřizovány byly řemeslnické poptavárny a zakládány řemeslnické úvěrní spolky, půjčovny a lidové banky, ať již se strany státu, jednotlivých zemí, obcí, nebo jednotlivců. A skutečně vznikaly po Německu peněžní ústavy skládáním peněz se strany zámožných lidí. V národním shromáždění berlínském zřízena byla zvláštní kommisse pro věci řemeslnické, jejímž předsedou stal se H. Schulze Delitzsch (v. t.), jenž zjednával v Německu platnost anglickým zásadám o svépomoci. Jeho úsilí podařilo se zříditi již r. 1849 v Delitschi na základě svépomoci, vlastních příspěvků a vlastní správy pokladnu pro případ nemoci a úmrtí, z níž se opatřovaly léky a lékařská pomoc a pozůstalým po zemřelém členu pokladny té vyplácelo se i pohřebné. Bylo to napodobení anglických spolků podpůrných a pojišťovacích, existujících pod titulem Friendly or Benefit-Societies. Věc tato došla následování i v sousedním Eilenburku a odtud šířila se dále. Zejména zakládány spolky pro nákup surovin, r. 1849 založen spolek truhlářů a spolek obuvníků v Delitschi, r. 1850 spolek obuvníků a spolek krejčích v Eilenburku atd., při kterýchžto spolcích však Schulze na rozdíl od anglického obmezeného ručení členů zavedl neobmezené ručení solidární. Členové těchto svépomocných spolků skládali buď týdně nebo měsíčně vklady na svůj účet, spolky dlužily si na solidární rukojemství svých členů peníze a nakupujíce suroviny ve velkém, prodávaly je členům svým v malém za hotové, dělíce se o čistý zisk po srážce administrativních nákladův a odevzdání podílu k reservnímu fondu. Spolky tyto odpovídaly úplně dnešním velmi rozšířeným úvěrním družstvům při živnostenských společenstvech rakouských, jichž zřizování a činnost podporují: stát mravně skrze živnostenské instruktory a země hmotně prostřednictvím Jubilejního fondu úvěrního pro maloživnostníky. Půjčovna, založená hlavně cizími penězi, byla z jara r. 1850 přičiněním H. Schulze zřízena v Delitschi a měla jmění 170 tolarů, které mělo vzrůstati úroky a měsíčními příspěvky dlužících si stran po 1 groši. Avšak spolky na tomto podkladě zřízené se neosvědčily, poněvadž peněžní jejich základ byl poměrně nepatrný, správa nebyla dostatečná a peníze půjčovaly se bez důkladného vyšetření hmotných poměrů dlužitelů, obyčejně také jen pro dobrou vůli. A právě tak bylo i s půjčovnou delitschskou. Schulze seznav tyto nedostatky přistoupil k základní reformě těchto půjčoven a příštích z-žen po způsobě anglickém, totiž aby tyto půjčovny čili úvěrny zřizovány byly na základě odpovědnosti čili ručení vlastních členů bez cizích darů, podobně jak tomu bylo při spolcích obuvníků, truhlářů, krejčích a j. na nákup surovin. Jako v těchto družstvech řemeslnických suroviny společně se kupovaly za solidárního rukojemství členův a potom zase v malých částkách se přenechávaly členům, tak měly se v úvěrně či z-ně peníze společně na solidární ručení přijímati a členům potom jako zápůjčky poskytovati. Tímto způsobem Schulze přiblížil se k pravému cíli a stal se zakladatelem nynějších z-žen, použiv při tom zásady angl., obvyklé při potravních a výrobních spolcích, stal se tvůrcem důležitých peněžních ústavů, kterých je nyní na tisíce, v nichž uloženo sta millionův a jež od r. 1850 přičiněním Schulze-Delitzsche a jeho přívrženců rozšířily se nejen po Německu, nýbrž v brzku skoro po všech státech evropských i jiných dílech světových, zvláště ku prospěchu malopodniků k dosažení podobných výhod, s jakými setkáváme se u velkopodnikův.

Jest tedy z-na druh peněžních ústavů přijímající od svých členů závodní podíly jakožto kmenové jmění a peněžité vklady od různých vkladatelů, za něž pak členové z-ny ručí solidárně buď obmezeně nebo neobmezeně, a udílející z těchto členských podílův a cizích vkladů půjčky na úvěr osobní, na záruku hypoteční a na hypotéky a poskytující případně i zálohy na cenné papíry. První z-na po způsobu Schulze-Delitzschově na základě svépomocném byla založena v Eilenburce r. 1850. Členové skládali měsíčně nejméně 1 stř. groš vkladu na svůj účet, a spolek přijímal za solidárního ručení členů vklady a půjčky i od osob třetích. Členům svým pak poskytoval půjček na úroky, které činily 1 fenik z tolaru za týden, což jest 14¹/₃%, z nichž placeny všechny administrativní náklady a určitý podíl, obyčejně polovina, připočetl se k reservnímu fondu a to do té doby, až by dosáhl výše 200 tolarův. Po utvoření tohoto fondu rozděloval se zbytek ve způsobě dividendy mezi členstvo podle toho, kolik měl ten který člen uloženo. Členem mohl se státi každý, kdo byl výborem ústavu přijat a stanovy podepsal, zavázav se ručiti celým svým jměním za povinnosti spolkové, kteréhož závazku mohl se zbýti teprve za rok po svém ohlášení, že vystupuje. Tímto způsobem z-na v Eilenburce znamenitě prospívala a potkala se všude s velikou důvěrou obecenstva, mělať pří svém založení 180, koncem r. 1852 však již 586 členů, příjem pak činil koncem r. 1851, tedy něco přes rok jejího trvání, již 11.636 tolarů, z čehož 192 tolarů 16 grošů vloženo bylo od členů, 3703 tol. vypůjčeno, 2242 tol. činily vklady osob třetích. Po tomto výsledku H. Schulze přistoupil ku přeměně z-ny v Delitschi na zásadě vlastní pomoci a ručení, k čemuž došlo v letě r. 1852, načež z. šířily se měrou netušenou, tak že r. 1870 bylo napočteno v Německu a Rakousku všech z-žen 1871, jež půjčily svým členům nejméně 350 mill. tolarů, členové měli vloženo nejméně 26 až 27 mill. tolarů a cizí kapitál ve způsobě vkladů činil nejméně 60—62 mill. tolarův. Ze jmenovaných 1871 z-žen připadalo podle výpočtů Schulzeových na Prusko 736, na Rakousko 782, z čehož na král. České 311, na Moravu 196 a na Slezsko 7. Výpočty tyto, zvlášť pokud se týče zemí rakouských, jsou velmi nespolehlivé, zejména v zemích koruny České počet z-žen byl mnohem větší. Nás Čechy bude ovšem nejvíce zajímati otázka, která ze z-žen českých byla založena nejprve, a tu právě mínění se rozcházejí. Běží totiž o z. dvě, a to: o z-nu řemeslníků pražských, sloužící ku podpoře jen řemeslníků pražských, a o z-nu vlašimskou. Historie založení z. řemeslníků pražských jest tato: Již dříve, nežli hlásal H. Schulze-Delitzsch své znamenité zásady, hlásal tytéž zásady v Praze Emanuel Zdekauer (v. t.) a horlivě vybízel k zakládání řemeslnických spolků po celé zemi čes. Ve spolcích těch měly se pěstovati jak duševní tak i hmotné zájmy řemeslnictva. Zdekauer vážil r. 1846 cestu i do Vídně, aby tam vymohl povolení ke zřízení spolku řemeslnického v Praze a k zavedení veliké peněžní loterie, kterou měl býti zřízen fond spolku. Žádost Zdekauerova došla konečného vyřízení teprve za dvě léta. Tu teprve Zdekauer mohl vyjednávati s některou čelnou firmou bankéřskou, pod jejímž jménem by se provedení loterie uskutečnilo. Konečně se dohodl s firmou J. G. Schuller a spol., která podjala se této úlohy, avšak pouze s podmínkou, když za všechnu možnou škodu z nezdaru loterie vzniklou bude ručiti Zdekauer celým svým jměním. Tak se i stalo. Firma J. G. Schuller a spol. zasadila se o úspěšné provedení loterie, která po vykonaných tazích 9. bř. a 15. kv. 1850 vynesla čistého zisku 142.800 zl. stř. Značná tato částka odevzdána byla dne 19. srpna t. r. u přítomností všech starostů cechův a vládního kommissaře do »věčného a svobodného vlastnictví stavu řemeslníků pražských« v ruce a ve správu výboru »Porad řemeslnických«, a týmž dnem otevřena Řemeslnická z-na, kterou tedy jako z-nu sluší pokládati za první v celé říši Rakouské. U nás zakládané z. na podkladě ryze svépomocném a přesně podle vzoru H. Schulze-Delitzschova nazvány jsou povšechně z-nami občanskými a primát mezi občanskými z-nami náleží z-ně ve Vlašimi, jejímiž původci byli r. 1858 kaplani Jos. Kohbrus a Vincenc Macháček. Po založení této první občanské z. v Čechách nastal u nás čilý ruch v zakládání sourodých ústavů peněžních. Veliká zásluha v příčině té náleží Františku Šimáčkovi (v. t.), který v »Poslu z Prahy« počal prvý u nás propagovati myšlenku záloženskou, nabádaje český lid k zakládáni z-žen, dovozuje jejich význam i důležitost. Šimáček ve svém listě seznamoval s postupem při zakládání, uveřejnil stanovy a vzory pro jejich podání k úřadům a prvých knih a tímto způsobem překonával překážky, které samými úřady stavěly se v cestu zakládání z-žen. Šimáček učinil také první pokus o sestavení záloženské statistiky. Po založení vlašimské následovaly z. v Čechách: čáslavská z r. 1859, nymburská z r. 1860, písecká z r. 1860, sadská z r. 1860, holická z r. 1860, v Heřmanově Městci z r. 1860, v Jaroměři z r. 1861, Jičíně z r. 1861, Jílovém z r. 1861, Lomnici n. P. z r. 1861, Náchodě z r. 1861, Poděbradech z r. 1861, Sušici z r. 1861, Týně n. Vl. z r. 1861, Zbraslavicích z r. 1861, v Dol. Kralovicích z r. 1861, v Nov. Benátkách z r. 1862, v Blatné z r. 1862, v Bohdanči z r. 1862, v Čelakovicích z r. 1862, v Král. Dvoře n. L. z r. 1862, v Dymokurech z r. 1862, v Hradci Kr. z r. 1862, v Klatovech z r. 1862, v Kostelci n. L. z r. 1862, v Kuklenách z r. 1862, v Ledči z r. 1862, v Libochovicích z r. 1862, v Mělníce z r. 1862, v Novém Městě n. Met. z r. 1862, v Milevsku z r. 1862, v Načeradci z r. 1862, v Netolicích z r. 1862, v Opočně z r. 1862, v Pardubicích z r. 1862, v Přelouči z r. 1862, v Roudnici n. L. z r. 1862, v Rožmitále z r. 1862, v Semilech z r. 1862, v Čes. Skalici z r. 1862, ve Světlé n. Sáz. z r. 1862, v Táboře z r. 1862, ve Vamberce z r. 1862, ve Veselí n. Luž. z r. 1862, ve Vodňanech z r. 1862, ve Vysokém n. Jiz. z r. 1862 atd. V obvodu Prahy založena první »Občanská z-na« na Smíchově r. 1861 a r. 1863 v Karlíně, kterážto se počítá za mateřskou z-nu z-žen v Žižkově a na Král. Vinohradech. Velmi často bývá zaměňována Všeobecná z-na založená r. 1869 pod firmou »První řemeslnicko-živnostenská z-na« se Z-nou řemeslníků pražských z r. 1850, která posud trvá a zabývá se úvěrem pouze pro řemeslníky pražské, nikoli předměstské. České záložnictví později rok co rok utěšeně zkvétalo, takže koncem r. 1904 napočteno v Čechách 459, na Moravě 308 a ve Slezsku 12 z-žen. Vedle toho jest na Moravě veliký počet kontribučenských z-žen s kmenovým jměním 24 mill. korun. Statistika zaznamenává, že 572 občanských z-žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mělo počátkem r. 1903 úhrnem 314.902 členů; průběhem roku vystoupilo 18.295 a přistoupilo 21.106 členů, takže z. ty koncem r. 1904 měly celkem 317.713 členů. Přibylo tedy 0^·82% (r. 1902 1^·24, r. 1901 1^·10 a r. 1900 1^·85%). Toto menší přibývání členů u z-žen má asi příčinu ve značném přibývání Raiffeisenových záložen (v. t.). Pokud jde o závodní podíly, připadá na jednu z-nu 1186 podílů ve výši 34.155 K, průměrný podíl činí 28^·80 K. V Čechách činí průměrný podíl při ručení obmezeném 33^·98 K, při ručení neobmezeném 28^·55 K. R. 1904 vykazují české z. král. Českého cizího jmění, totiž vkladů, celkem 381,027.067 K, naproti čemuž stav závodních podílů u společenstev s ručením neobmezeným činí K 2,389.898, u společenstev s ručením obmezeným K 10,840.943, u spolků záloženských K 221.393, celkem tedy K 13,452.234. Z. založeny byly na podkladě svépomocném především ku podpoře vrstvy maloživnostníků, malorolníkův a maloobchodníků poskytováním levného, snadného a rychlého úvěru osobního na směnky a teprve v druhé řadě na hypotéky nebo na cenné papíry. Druhý význam z-žen záleží v jejich lidumilné a osvětové činnosti. Při zisku 2,832.000 K, jejž vykázaly občanské z. v zemích koruny České r. 1906, věnovaly na darech rozmanitým účelům dobročinným a osvětovým téměř 600.000 K. »A dobročinnost z-en — praví Schreyer ve svých »Dějinách« — není nahodilá, nýbrž má svůj původ ve vzniku z-žen samých. Proto z., jakmile samy dospěly k jakési zámožnosti, ihned napomáhaly k šíření osvěty a to tím silněji, že vláda národu čes. odpírala poskytnouti vzdělávacích ústavů tou měrou, v jaké jich potřeboval.« Nejprve zakládaly školy průmyslové a řemeslnické, umožnily obcím zřizování středních škol, podporovaly školní mládež zakládáním stipendií pro studující, opatřovaly učební prostředky a pod. Vedle toho z. vždy štědře podporují četné podniky národní, přispívají na různé podniky obecní, jako na okrášlení měst, na zřizování sirotčinců, chudobinců, opatroven, vodovodův a j. Bez našich z-žen mnohý zdravý podnik nebyl by se rozvinul a nejeden zdatný podnikatel nalezl v nich podporu v krušným obtížích začátků. Potřeba úvěru výrobního vyvolala z. a na tomto poli zůstává posud jejich těžiště. Jsou tedy z. průkopníky výrobního pokroku. Proto bylo by si jen přáti, aby z. co do poskytování úvěru zůstaly věrny svému poslání. A tu sluší konstatovati, že z. na základě statistiky z r. 1905 odkloňují se poněkud v posledních letech od vlastního svého působení tím, že provozují příliš úvěr hypotekární na úkor mobility své i na úkor tříd výrobních, zvláště řemeslných a maloprůmyslnických. Tak podle statistiky byl stav půjček koncem r. 1904 u těch kterých druhů z-žen čes. tento: V úvěru osobním u z-žen s ručením obmezeným 92,955.784 K, v úvěru hypotečním 148,184.781 K a v úvěru zástavami a jinak krytém 5,540.725 K; u z-žen s ručením neobmezeným jest pořad tento: 21,886.262 K, 38,331.127 K a 933.184 K a u záložních spolků činí úvěr osobní 1,306.949 K, úvěr hypoteční 2,077.660 K a úvěr zástavami krytý 2260 K. Z. v Rakousku jsou společenstva zřízená na základě zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech z 9. dub. 1873 čís. 70. říš. zák. a to buď s ručením neobmezeným nebo obmezeným podle § 4 odst. 1. t. z. Vedle těchto trvají však dosud i záložní spolky zřízené ve formě spolků podle zákona z r. 1852; podle zákona z 10. čna 1903 čís. 133 ř. z. veškeré z. jakožto společenstva neb spolky zřízené povinny jsou podrobiti se odborné revisi nejdéle do dvou let od doby, kdy poslední povinná revise byla provedena. Výjimku činí okresní hospodářské z. čes., které nepodléhají povinné revisi ve smysle uvedeného zákona, jsouce podrobeny dohledu okresních zastupitelstev. Téměř všechny občanské z. čes. soustředěny jsou v Jednotě z-žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a vedle těchto i převážná většina okresních hospodářských z-žen a záložních spolků. Z. konaly první svůj sjezd r. 1865, na němž vedly se trpké stížnosti co do útisků na poli průmyslu a obchodu čes. se stran nepřátelských a na němž jednalo se zejména o založení nynější Živnostenské banky pro Čechy a Moravu, jež se protáhlo až do r. 1868. Banka tato založena ku podpoře a posilnění z-žen čes., kterýž úkol také svědomitě plní. Z. jsou zastoupeny ve správní radě Živnostenské banky šesti členy a mají přední právo na odbírání akcií při každé nové emissi. Nelze ještě při občanských z-nách podle systému Schulze-Delitzschova zřízených přehlédnouti, že pohříchu již po mnoho let nerozšiřují se měrou žádoucí, ano mnohé z. přeměnily se ještě v obecní spořitelny, ačkoli poslání z-žen jest podstatně rozdílné od poslání spořitelen (v. t.). Sluší ještě vytknouti některé podstatně rozdíly jednak mezi z-nami a spořitelnami, jednak mezi z-nami a Raiffeisenkami. Po zákoně připadá spořitelnám úkol buditi smysl pro šetrnost a zúrokovati svěřené úspory sazbou co nejvyšší při bezpečném uloženi nastřádaných částek. Jest tedy hlavním úkolem spořitelny sbírati drobné prameny úsporné a věnovati se především zápůjčkám na hypotéky, kdežto z-na pokládá činnost ve sbírání úspor pouze za prostředek jiného dalšího cíle, totiž svěřených prostředků v mezích bezpečného umístění používati jako obrodivé síly ke zvýšení blahobytu domácího obyvatelstva další podporou a usnadňováním jeho činnosti úsporné nebo blahobyt rozmnožující činnosti produktivní. Z-na má půjčovati jediné svým členům a obmezovati se toliko na osobní úvěr krátkodobý, nikterak při tom nepřihlížejíc, zda dlužící si strana jest v místě neb v okresu usedlá či není. Prostředky k těmto úkolům z. plynou jednak ze závodních podílů jejích členů, jednak ze vkladů nečlenů, za jejichž uložení opírá se o záruku členů buď obmezenou nebo neobmezenou; konečně pracuje z-na s kapitálem po výtce na krátkou dobu vypověditelným, odtud i povinnost její pěstovati krátkodobý úvěr osobní, kdežto spořitelna, opírajíc se o ručení obce neb okresu, může mnohem více a snadněji věnovati se zápůjčkám na hypotéky a na podniky meliorační obcí i okresův a neméně i eskomptu směnek. Od Raiffeisenek z. podstatně liší se svým rázem, účelem, svými obchody i svou organisací. Kdežto z. Schulze-Delitzschovy přizpůsobeny jsou především úvěrovým potřebám drobného živnostnictva a obchodnictva, mají Raiffeisenovy z. na mysli úvěrové potřeby malorolnictva a působnost jejich obmezuje se jen na potřeby místní. Obchody těchto z-žen záležejí obyčejně v poskytování dlouhodobých, avšak vypověditelných zápůjček na dluhopisy. Obchod pak směnečný není vůbec předmětem aktivních obchodů Raiffeisenek.

Důležité zmínky zasluhují okresní z. hospodářské, které jsou svéráznými ústavy českými, jakých cizina posud nemá, a které opravňují k nejlepším nadějím do budoucnosti. Přes to, že jejich původ spadá do doby předstoleté, jsou v nynějším útvaru svém nejmladší organisací úvěrní. Kdežto všechny ostatní formy úvěrních ústavů, jako: banky, spořitelny, z. systému Schulze-Delitzschova a spořitelní a záloženské spolky podle vzoru Raffeisenova, jsou původu cizího a z ciziny k nám přešly, okresní hospodářské z. jsou ústavy, které se zrodily a vyrostly na půdě české. Především sluší vytknouti, že u okresních z-žen hospodářských zavedena jest nejpřísnější povinná revise, okresním a zemským výborem každoročně prováděná. Obvody působnosti jejich jsou po rozumu § 4. zák. totožné s obvody příslušných okresních zastupitelstev. Nejsou tedy ani příliš veliké, ani malé, takže v nich velmi zdravě z. ty vyvíjeti se mohou. Vzájemná soutěž mezi nimi jest vyloučena. Členové ředitelstva bývají voleni z celého obvodu. Výdělkářství jest u okresních z-žen hospodářských zákonem vyloučeno. Z. tyto zajišťují vklady a jiné závazky toliko vlastním svým jměním. Kmenové jmění okresních z-žen hospodářských vzniklo sloučením bývalých kontribučenských fondů obilních, z nichž utvořeny nynější okresní z. hospodářské zemským zákonem z r. 1882 (viz Kontribučenské sýpky). Od těch dob byly však okresní z. hospodářské opět několikráte reorganisovány, zejména změnami zemského zákona, které nastaly v l. 1885, 1890, 1892; pronikavé změny uskutečněny pak zákony ze 30. čna 1896 čís. 56 z. z., 26. dub. 1900 čís. 32 z. z. a 13. bř. 1903 čís. 61 z. z. Poslední dobou zahájena byla znovu akce zemským výborem království Českého směřující k nové zákonodárné úpravě právních poměrů okresních z-žen hospodářských, zvláště vypracován návrh na změnu posledních tří zákonů zemských, usnesený se zřetelem k oběžníku zemského výboru král. Českého ze 27. led. 1906 na sjezdě okresních z-žen hospodářských s jednací řečí českou v Praze, dne 4. čna 1906 svolaném Jednotou z-žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na němž ze 124 čes. okresních z-žen hospodářských zastoupeno bylo 102 z-žen svými delegáty, a jest se proto nadíti, že reorganisace z-žen těchto v nejbližší době zemským sněmem král. Českého bude uzákoněna. Při návrzích na změnu zákonů zemských o okresních z-nách hospodářských běží především o rozšíření oboru jejich působnosti, dále o otázku sirotčí jistoty vkladův u z-žen těchto, neméně i o nutnost officiálního bankovního ústředí a o žádoucí úpravu poměru mezi z-nami těmito a Raiffeisenkami a konečně i o to, aby okresy zaručily své okresní z. hospodářské. Tmk.