Ottův slovník naučný/Vzdání

Ottův slovník naučný
Vzdálenost	Vzdání	Vzdělání

Údaje o textu
Titulek:	Vzdání
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 87. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Vzdání čili vdání, ve starém právě slovanském soudní sázka, jež záležela v tom, že obě strany, jež vedly o nějakou věc spor, vsadily se o jistou k soudu složenou summu peněz, že obě mají ke sporné věci právo. Která strana ve sporu prohrála, ta ztratila nejen spornou věc, nýbrž i vdanou (vsazenou) summu peněz, jež připadla dílem soudcům, dílem tomu, kdo vyhrál. V. (sázka) se stupňovalo. Kdy původ (žalobce) prohlásil, že škoda mu způsobená činí tolik a tolik, tu pohnaný, tvrdě, že věc, na níž učiněna jím domnělá škoda, jest jeho vlastni, nabídl podle Knihy Rožmberské na doklad svého tvrzeni sázku 300 haléřův, a původ sázku tuto přijal (vsadil se touže summou). Po tom pohnaný zvýšil sázku na 600 hal., s kterou původ rovněž projevil souhlas. Pak pohnaný do třetice nabídl sázku ještě větší: 900 hal., a původ sázku tu rovněž opakoval. Konečně nastalo t. zv. v. v ohřeb (t. j. sázka, při níž se nabízí to, co jest možno na soupeři si vzíti; pocháziť ohřeb od ograbiti, oloupiti někoho, všecko mu odníti). I na tuto sázku přistoupil původ. To byla již sázka nejvyšší, kterou za Karla IV. rozuměla se summa vydaných peněz i s cenou věci sporné.

V. (trůnu) viz Abdikace.

V. ve vojenství viz Kapitulace ve voj. 1.