| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Vydržení |
| Autor: |
Emanuel Tilsch |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 22. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Vydržení |
Vydržení jest způsob nabytí práv soukromých. Záleží v tom, že kdo po určitou delší dobu (a za jistých dalších okolností, jež dole budou uvedeny) fakticky vykonává obsah nějakého práva, t. j. kdo právo dlouho drží (viz Držba), ten po uplynutí oné doby práva toho skutečně nabývá, t. j. je vydrží. Na př. kdo po jistou dobu (a za jistých okolností) nakládá nějakou věcí, která přesně po právě mu nenáleží, fakticky tak, jako by byla jeho, ten po uplynutí oné doby stává se i po právě jejím vlastníkem. Vydržeti možno nejen právo vlastnické, nýbrž i některá práva jiná, zejména služebnosti, na př. právo cesty přes cizí pozemek. Že právo připouští vydržení, zakládá se v podstatě na těchto úvahách: Právo má za účel zavésti a chrániti pořádek a jistotu majetkových vztahů mezi lidmi. Trvá-li nějaký faktický stav majetkový nerušeně po jistou delší dobu, jest to pro pořádek a jistotu již samo sebou výhodnější, bude-li již jednou definitivně právem uznán a chráněn; ospravedlněno je to tím více, protože takový dlouho trvající faktický stav ve většině případů bude beztoho podle práva založen (a jen důkazy snad scházejí), neboť jinak by praví oprávnění již byli se pokusili a provedli, aby byl zvrácen. Spočívá tedy v. celkem na téže myšlence zákonodárné jako promlčení (v. t.) a bývají proto v mnohých zákonodárstvích, též v rakouském (§§ 1451–1502 obč. zák.), předpisy o v. a o promlčení promíšeny, v některých dokonce oba zjevy mají tentýž název, na př. ve francouzském: prescription, v ruském: davnosť. Konečně, jak již s počátku řečeno, nestačí prosté vykonávání práva po určitou dobu, nýbrž vyhledává se k v. ještě dalších náležitosti, které vesměs jsou zároveň dalšími důvody pro to, že držitel skutečně zasluhuje, aby konečně byl svým právem jist. Zákonodárství obyčejně spokojují se kratší dobou vydržecí, je-li tu více takových okolností ospravedlňujících, a vyžadují doby delší, je-li jich méně. I rakouské právo rozeznává podle toho a po způsobě římském (viz Usucapio) t. zv. v. řádné a mimořádné. I. K řádnému v. (§ 1460 obč. z.) je třeba, aby držení bylo 1. pořádné, totiž, aby držitel ho byl nabyl na základě nějakého platného právního aktu, na př. smlouvy trhové (kupní), darování, odkazu; 2. bezelstné, totiž, aby držitel měl důvodně za to, že jest skutečně vlastníkem; 3. pravé, totiž, aby držení nenabyl mocí, kradmo nebo výprosou, a 4. aby držení takto kvalifikované trvalo u věci movitých (nářadí, dobytka, šatstva a p.) tři roky, u věcí nemovitých (pozemků, stavení) třicet roků. Má-li v. přivésti se k platnosti proti nějaké osobě právnické (státu, obci, spolku, nadaci), jež tvrdí, že je pravým oprávněným, lhůta tříletá prodlužuje se na šestiletou a třicetiletá na čtyřicetiletou. O přetržení a stavení platí tu táž pravidla jako při promlčení (v. t.). II. K mimořádnému v. (§ 1477 obč. z.) jest pouze třeba, 1. aby drženi bylo bezelstné, totiž, aby držitel měl za to, že jest skutečně vlastníkem, ale za to 2. musí drženi vždy trvati třicet (proti osobě právnické čtyřicet) roků bez rozdílu, zda jde o věc movitou či nemovitou. III. Mimo tyto dva způsoby zná rakouské právo ještě t. zv. v. knihovní (§ 1467 obč. z., §§ 61–67 knih. zák.). Záleží v tom, že ten, na jehož jméno je zapsáno nějaké právo v knize pozemkové (v. t.), na př. právo vlastnické, nabývá práva toho, třeba byl zápis původně neplatný, když zůstane zapsán v knize přes tu dobu, kdy promlčí žaloba o výmaz neplatného zápisu. Pro tuto závislost na promlčení žaloby o výmaz v. knihovní nazývá se též promlčením knihovním. Toto knihovní v. čili promlčení je v historické souvislosti se staročeským odporem (v. t.). – O v. pojednává v české literatuře zejm. Randa ve spise: Právo vlastnické §§ 20–24, kdež jest i uvedena další literatura. &
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vydržení