Ottův slovník naučný/Vesta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vesta
Autor: Vladislav Kalousek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 615. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vesta (mytologie)

Vesta, u Římanů bohyně ohně na krbu, pokud tento jest střediskem jednotlivé domácnosti i celé obce; odtud její blízký vztah k Penátům. V atriu, kdež býval krb, soustřeďovala se veškera činnost domácího života, jehož symboly, voda i oheň, pro kult V-tin jsou význačné. Rovněž i každé město italské ctilo svoji V-tu, oheň pak z jejího krbu přenášen též z metropole do osad. Tím stalo se, že i kult V-tin v Římě odvozován z Lavinia, kdež založen Aeneem z Troje. Podobně prý Alba Longa, záhy pobořená, byla starobylým sídlem kultu V-tina. Kult V-tin v Římě založen od krále Numy Pompilia; chrám její na úpatí Palatina byl okrouhlý, původně asi krb stříškou opatřený. Zvláštní místo v chrámě koberci obepjaté, určené pro uschování potřeb sakrálních, slulo penus Vestae; v jiné místnosti bylo palladium a jiné hojné svátosti. Chrám býval ve dne otevřen, přístup však v noci mužům zabraňován. Socha bohyně nalézala se ve vestibulu chrámovém. Kult celkem vykazoval největší prostotu a čistotu, jakož i kněžky V-tiny musily žíti v naprosté cudnosti (viz Vestálky). Posvátný oheň, vyhasl-li kdy, nesměl býti obnoven z jakéhokoli plamene profánního, nýbrž získán vrtáním kusu dřeva z úrodného kmene, načež oheň v železném sítu donesen do chrámu, aneb rozděláním nového ohně na slunci. Pravidelně pak ten oheň obnovován dne 1. března. Vody při bohoslužbě smělo se užívati jen proudící z řeky nebo pramenů; výslovně zapověděna voda z vodovodů, nádoby s vodou nesměly pak býti kladeny na zem. Nádob užíváno jen hliněných. Hlavní slavnost bohyně konala se v červnu; dne 7. otevřena svatyně a ve dnech následujících, jež pokládány za nábožensky povážlivé, řádně vyčištěna. Dne 9. byla vlastní slavnost Vestalií, kdy paní římské putovaly k chrámu, aby tam z jednoduchých mis oběti z jídel přinášely. Týmž časem v upomínku, že za starých dob každá domácnost svůj chléb pekla, konala se též slavnost mlynářův a pekařů; mlýny ověnčeny, rovněž i oslové, jimž též kol krku zavěšován věnec bochníčků. Dne 15. června čištění chrámu skončeno tím, že smeti hozeny do Tibery nebo do zvláštního dvora vedle Kapitolských schodův. Mimo oheň ve chrámě chovány též tajné svátosti rovněž v hliněných nádobách, t. zv. sacra penetralia; sem náleželo trojské palladium, na něž ani pontifex maximus pohleděti nesměl, dále starobylé symboly, obrazy Penátů, ba i symbol plodivé síly přírodní, chránící proti uřknutí a uhranutí; později k Penátům obce římské ještě přistoupili císařové zemřelí a genius císaře žijícího. V. jest bohyní oltářního ohně vůbec a proto vzývána skoro při všech bohoslužbách na místě posledním, jako Janus na prvním. Od dob císařských kult V-tin přešel pod dozor samého císaře; za cís. Augusta vznikla nová děkovná oběť V-tina 6. března, pak též 28. dubna. Týž císař zařídil ostatně též nový kult V-ty Palatinské, odpovídající Apollónovi Palatinskému. Kult V-tin trval do nejpozdějších dob pohanství. klk.