Ottův slovník naučný/Vergil

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vergil
Autor: Robert Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 572–573. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Vergil čarodějník. Již ve starověku jméno básníka Vergilia bylo nemálo proslaveno. Ve středověku stoupá sláva jeho. V. stává se repraesentantem vší moudrosti i přikládán mu též dar věštecký. Čtvrtá ekloga. jeho vykládána v ten smysl, že věští se tu příchod Kristův. Proto stavěn i po bok prorokům Starého zákona. Básním jeho přičítána i síla nadpřirozená. Již v posledních stoletích starověku přišlo v obyčej, užívati básní V-iových k účelům věštebným. Verše, jež objevily se při rozevření knihy jeho čtenáři nejprve, pokládány za proroctví (sortes Vergilianae). Zvyk ten držel se i u křesťanů po celý středověk. V-ia pokládali konečně i za čaroděje, a k osobě jeho upínaly se četné legendy, jež v jižní Italii ani posud nevyhynuly. Ještě Dante volí V-ia v Božské komédii za vůdce po pekle a očistci. Srv. Comparetti, Virgilio nel medio evo (2. vyd. Florencie, 1896, 2 sv.); Schwieger, Der Zauberer V. (Berlín, 1897). RN.