Ottův slovník naučný/Výklad

Ottův slovník naučný
Vykartovce	Výklad	Vyklantice

Údaje o textu
Titulek:	Výklad
Autor:	Emanuel Tilsch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 27. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Výklad (právo)

Výklad viz Exegese a Hermeneutika. Srv. též Glossa.

V. předsedův (v řízení porotním) viz čl. Právní poučení, Résumé.

V. zákona (exegese, interpretace) znamená zjištění smyslu a tím i dosahu zákona. Rozeznává se: I. V. authentický, jenž sám je podán ve formě zákona a tudíž naprosto závazný. II. V. doktrinální, vědecký, jenž váží jen vnitřní svou přesvědčivostí. Tento dělí se opět na 1. v. grammatický, slovný, totiž v. podle významu určitých slov a podle jejich spojení ve větě, a 2. v. logický, jenž staví se na základ širší, přihlížeje jakožto a) v. systematický k souvislosti veškerých současně platících právních pravidel a jakožto b) v. historický k souvislosti s dřívějším právem, k okolnostem, jež zavdaly podnět k zákonu (occasio legis) a k účelu zákonem sledovanému (ratio legis). Tímto logickým v-em může býti vyšetřeno, že zákon v pravdě má menší dosah, než by podle pouhého grammatického, slovného v-u se zdálo, a pak se nazývá v. takový restriktivní, zužující; anebo může býti naopak vyšetřeno, že dosah zákona je v pravdě větší, a pak jest to v. extensivní, rozšiřující. Pro v. historický jsou důležitý též t. zv. materiálie zákonů, totiž návrhy zákonů, odůvodnění jich se strany navrhovatelů a porady o nich v zákonodárných sborech i kommissích. Někteří spisovatelé počítají k v-u zákona též užití analogie (v. t. 4), totiž vyplňování mezer v zákoně, a to tím, že na případy v zákoně nerozhodnuté užije se předpisu, jež v zákoně jsou dány pro případy podobné; jiní počítají analogii sice k v-u práva, nikoli však k v-u zákona; jiní konečně tu nemluví vůbec o v-ě, nýbrž o vyšetření neb nalezení práva. V novější době množí se hlasy pro volnější v. zákona, zejména v tom smyslu, že neklade se s této strany taková váha na vyšetření vůle zákonodárcovy v dobé vydání zákona, nýbrž hledí se spíše na to, jaký dosah by byl zákonodárce zákonu dal, kdyby zákon nyní byl vydán. Z rak. literatury zejména sluší uvésti: Unger, System I. §§ 12–14 a Pfaff-Hofmann, Koment. k obč. zák. §§ 6, 7. O novějších směrech srv. Trakal v Poctě Randově, str. 14 a sl. &