Ottův slovník naučný/Svatokrádež

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Svatokrádež
Autor: František Vacek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 414. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svatokrádež

Svatokrádež (lat. sacrilegium) jest název hříšného činu, kterým zneuctívá se, co Bohu jest zasvěceno. Podle předmětu rozeznává se s. osobná (s. personale), na př. týrání osob duchovních, pohlavní obcování s těmi, kdož přijali vyšší svěcení neb učinili slib řeholní, porušení coelibátu nebo čistoty v řeholi slíbené; s. místní (s. locale), na př. vražda v kostele, a s. věcná (s. reale), jíž se dopouští, kdo nehodně svátosti přijímá nebo nehodně jimi přisluhuje, kdo bohoslužebných nádob a rouch užívá k účelům světským, loupí církevní statky, a p. Církev katolická trestá svatokrádce, jenž činem svým zneuctil místo nebo věc posvátnou, buď exkommunikací, byla-li s-í dotčena přímo svátost oltářní (s. immediatum), nebo odpíráním sv. svátostí, pokud vinník nedá náhrady. Porušení coelibátu tresce se suspensí a úkolem přísného pokání. Trest za týrání osoby duchovní, za smilstvo s klerikem vyššího svěcení nebo s osobou řeholní jest vyobcování z církve. Světské zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení klášternice, za vyloupení kostela a krádež posvátných věcí, kdežto novější zákonodárství pokládá s. místní a věcnou za kvalifikovaný přečin nebo zločin. Vac.