Ottův slovník naučný/Soudce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Soudce
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 706. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Soudce

Soudce (lat. judex, fr. juge, angl. judge, rus. suďja, maď. biró atd.) jest v Rakousku státní úředník povolaný k vykonávání pravomoci přikázané řádným soudům. Nejvyšší soudní úředníky, jimiž jsou předsedové a místopředsedové všech sborových soudů, dále rady vrchních zemských soudů a nejvyššího soudu jmenuje panovník, kdežto rady krajských a zemských soudů a ostatní soudní úředníky, jimiž jsou tajemníci a příručí (adjunkti), vyjímaje auskultanty, jmenuje ministr spravedlnosti. Auskultanty jmenuje vrchní zemský soud, a do praxe soudní přijímá předseda vrch. zem. soudu. Podmínkou přijetí do soudní praxe jest mužské pohlaví, tělesná i duševní schopnost, bezúhonnost, státní občanství a konečně odborné vzdělání, prokázané složením tří státních zkoušek na fakultě právnické předlitavské (od r. 1904 i na záhřebské). Podmínkou jmenování s-m pak jest tříletá praxe a složení praktické zkoušky soudcovské. – Úřad s. jest stálý a doživotní. S. sám může sice za šetření předepsaných náležitostí vzdáti se svého úřadu kdykoliv, ale propuštěn z něho může býti jen podle nálezu disciplinárního senátu vrch. zem. soudu, pokud se týče nejvyššího soudního dvora pro příčiny zákonem přesně stanovené. Rovněž trestné přeložení s. nebo dání do výslužby může se státi jen po náleze disciplinárním. Naproti tomu může však v případech nutných představený soudu neb vyšší soud podřízeného s. dočasně odstraniti z úřadu čili suspendovati; ale zároveň musí dáti podnět k zavedení discipl. řízení. Hledě ke zvláštní důležitosti soudního úřadování, čl. 6. zákl. zák. stát. ustanovil o moci soudcovské, že s. při výkonu svého úřadu jest samostatný a nezávislý, což znamená, že při svém rozhodování má a musí říditi se jediné a výhradně platným zákonem a svědomím, nejsa vázán příkazem ani nejvyšší instance, ba ani výnosy neb nařízeními ministerstev, která by zákonné platnosti neměla. Toto ovšem platí pouze o s-cích samostatných, za které pokládají se předsedové, místopředsedové a hlasující členové senátu a pak samosoudci. Vedle samostatných s-ců zná zákon též pomocné, jimiž jsou radní tajemníci, nemající práva hlasovacího, a adjunkti, kteří nebyli posud jmenováni samosoudci. Hlr.

S. v řím. právě viz Judex.