Ottův slovník naučný/Směnečné právo

Ottův slovník naučný
Směna	Směnečné právo	Směnečník

Údaje o textu
Titulek:	Směnečné právo
Autor:	Karel Hermann-Otavský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 489. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Směnečné právo v objektivném smysle jest souhrn zvláštních norem upravujících směnečný styk, t. j. poměry poutající se k vydání a oběhu směnky: jako takové jest zvláštním oborem (jus speciale) práva soukromého a jeví se býti soujmem zvláštních předpisu vnitřně souvislým a soustavně uspořádaným. Přes to nepostihuje však poměrů směnky se týkajících v celém jejich rozsahu, nýbrž jen v jednotlivých stránkách, pokud toho právě hospodářské úkoly směnky po úsudku zákonodárce vyžadují. I nastupují tudíž v nedostatku zvláštních norem směnečně-právních také při poměrech směnečných normy všeobecné. S. p. nelze o sobě pokládati za užší obor práva obchodního, nýbrž za právo zvláštní jemu koordinované, a použíti bude tudíž pramenu práva obchodního podpůrně na poměry směnečné jen tehdy, když zároveň jeví se býti poměry obchodními (obch. věci podle čl. 1. obch. z.).

Sedes materiae pro rakouské s. p. jest všeobecný řád směnečný z 25. led. 1850 (srv. Směnka). K tomu přistupují ještě některé další normy speciální, tak zejména nařízení minist. z 2. list. 1858 o jednotlivých některých otázkách (t. zv. Norimberské novelly), zákon z 19. čna 1872 o zastoupení při podpisu směnky (t. zv. novella Jasiňského) a j. Povinnost kolkovací upravena jest pro směnky zákonem z 8. břez. 1876.

Co do cizozemských zákonodárství směnečných lze podle základních zásad jimi přijatých rozeznávati trojí jejich oblasť: 1. oblast práva francouzského zakládajícího se v Code de commerce z r. 1807; náleží sem mimo právo ve Francii a osadách platné s. p. hollandské, španělské a většiny států balkánských; 2. oblasť práva anglického zakládajícího se podstatně v právních obyčejích r. 1882 v Anglii kodifikovaných; zásady ty platí ve Spoj. Obcích sev.-amer. nekodifikovány jako právní obyčej; 3. oblasť práva rakousko-německého zakládajícího se ve všeobecném směn. řádě; toto jest podkladem nejčelnějším moderním zákonodárstvím: tak s-mu p-vu švýcarskému, skandinávskému (t. j. dánskému, švédskému a norskému), italskému, uherskému a nejnověji též bulharskému (1898), japanskému (1899) a ruskému (1902).

V zemích koruny Uherské (kteréž jsou ve s-m p-vě jakož v soukromém vůbec vůči nám cizinou) platí směn. řád z 5. čna 1876 k našemu právu těsně přiléhající. V Bosně a Hercegovině platí směn. zákon z 24. čna 1883 taktéž našemu právu blízký s jistými úchylkami domácím poměrům hovícími. Hmn.