Ottův slovník naučný/Skalka

Ottův slovník naučný
Skalička	Skalka	Skalken

Údaje o textu
Titulek:	Skalka
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 250. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Skalka
Související články ve Wikipedii: Skalka (Blíževedly), Skalka (Drásov), Skalka (hrad a zámek ve Vlastislavi), Skalka (Mníšek pod Brdy), Skalka (okres Hodonín), Skalka (zámek, okres Rychnov nad Kněžnou), Skalka u Doks

Skalka: 1) S., také Stará S. (Alt-Kalhen), ves v Čechách, hejtm. a okr. Dubá, fara a pš. Doksy; 47 d., 216 obyv. n. (1900), 1tř. šk. — 2) S., také Nová S. (Neu-K.), ves t.: 17 d., 70 obyv. n. (1900). Původně byly obě vsi manství ke hradu Bezdězu. — 3) S. (Skalken), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Blíževedly; 21 d., 122 obyv. n. (1900), pískovna a chmelnice. — 4) S. (Skalken), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Lovosice, fara Sutom, pš. Třebenice; 11 d., 72 obyv. n.-čes. (1900); alod. statek se zámkem, dvorem, pivovarem drží Karel hr. Schönborn. Na místě nynějšího zámku vystavěného v XVI. nebo v XVII. stol. stával hrad, na němž připomínají se ve XIV. stol. Rydkéř Petr a Erhart, bratří ze Skalky, v XV. stol. pánové ze Sulevic, od r. 1527 Jiří Vrš ze Sadlna, od r. 1543 Jan z Vřesovic, od r. 1544 Kaplířové ze Sulevic a kol r. 1575 Hrzánové z Harasova. R. 1730 S. dostala se do rodu hr. z Hatzfelda, po jichž vymření (1796) do rodu hr. Schönbornů. — 5) S., osada t. nad pr. bř. Zl. potoka, hejtm. Nové Město n. M., okr. Opočno, fara Bílý Újezd, pš. Dobruška; 6 d., 69 obyv. č. (1890), zámek s kaplí sv. Jana Nep. (zámecké kaplanství), 3tř. šk., dvůr, ovčin, bělidlo a mandlovna Jos. kn. Colloreda-Mansfelda a nedaleko židovský hřbitov. Na skalním ostrohu nad Zl. potokem na místě nynějšího zámečku stávala tvrz, rodné sídlo vladyk ze Skalky, kteří nabyli sousedního dvora a psali se Ostrovští ze Skalky. Z vladyk první připomíná se Ješek a Půta ze Skalky kol. r. 1360. V XV. stol. uvádějí se Ostrovští ze Skalky, jejichž potomci až na malou přestávku seděli zde do r. 1647, kdy zemřel Jan mladší, jímž vymřel rod po meči. Jedinou dědičkou stala se Anna Kateřina provd. za Jana Mladotu ze Solopisk a tím S. dostala se do rodu tohoto. Z rodu toho Vojtěch prodal zboží skalecké r. 1800 Frant. kn. Colloredovi z Mansfeldu, jenž spojil S-ku s panstvím opočenským. Zámek nynější jakož i kaple dostavěn r. 1739. Zdejší židé tvořili zvláštní obec a z příbytku, jejž jim vrchnost darovala, platili činži. Místo pro hřbitov obdrželi ve stráni »Paseka«, kde postavili dřevěnou synagogu a při ní zřídili německou školu, která r. 1865 zanikla. — 6) S., ves t., hejtm., okr. a pš. Příbram, fara Višňová; 19 d., 149 obyv. č. (1900). — 7) S., osada t., hejtm. Smíchov, okr. Zbraslav, fara a pš. Mníšek; 6 d., 24 obyv. č. (1900), viz Mníšek, str. 477 b. — 8) S., ves u Přeštic, viz Petrovice 15).

9) S., ves na Moravě, hejtm. a okr. Kyjov, fara Ježov, pš. Žeravice; 74 d., 367 obyv. č. (1900), popl. dvůr.