Ottův slovník naučný/Simeon

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Simeon
Autor: Justin Václav Prášek (část), další autoři neuvedeni
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 181. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Šim'on bar Jochaj
Související články ve Wikipedii:
Simeon Stylita starší

Simeon: 1) S. (hebr. Šim‘ón), v isráélské pověsti syn Jakuba a Lee, jejž za praotce pokládal kmen téhož jména. Původně kmen Simeon, úzce spojený s kmenem Levi, zdržoval se ve střední části Předjordání, kdež, prý pro zneuctění sestry Díny, repraesentující zaniklý kmen isráélský, ocitli se v zášti s obyvatelstvem sichemským. V boji z toho vzniklém Simeon podlehl a byl rozptýlen, tak že za historických dob byl číselně nejslabším kmenem a měl sídla nesouvislá na jihu palestinském. Později splynul s kmenem Juda. Pšk.

2) S. n. Symeon, císař bulharský, viz Symeon.

3) S. Ivanovič Hrdý, veliký kníže moskevský (*1317—†1353), nastoupil po otci Ivanu I. Kalitovi r. 1340 a byl v Hordě uznán za vrchního knížete. Psal se po příkladě otcově »velikým knížetem vší Rusi«. Převaha Moskvy nad ostatními ruskými knížetstvími, založená jeho otcem, dala mu možnost chovati se příkře a despoticky nejen ke svým bratrům, nýbrž i ke všem knížatům ostatním, jak toho dosud žádný z jeho předchůdců nemohl se odvážiti; odtud dostalo se mu příjmí »Hrdý«. Na počátku své vlády S. pokořil nepoddajný Novgorod; veliký kníže litevský Olgěrd zdvihl r. 1341 válku proti němu, ale S. s pomocí Hordy přiměl jej k míru. S. byl třikrát ženat a měl 6 synů, ale všichni zemřeli v mladém věku.

4) S., theolog byzantský, byl v l. 1410-29 arcibiskupem v Soluně a získal si veliké zásluhy o obranu svého města proti Turkům. Jako theolog nevynikl původností ani činností spekulativní, nýbrž omezoval se pouze na výklad dané látky theologické. Jeho hlavní dílo jest Διάλογος κατὰ πασῶν τῶν αἰρέσεων etc. (De fide, ritibus et mysteriis ecclesiasticis). Psal o něm Sokolov v »Čtenijach v obščestvě ljubit. duchov. prosv.«, 1894.

5) S. ben Jochai, židovský učenec, žil ve II. stol. po Kr. (†170). Byl žákem Gamaliela II. a Akiby. R. 158 byl odsouzen na smrť pro mínění příliš svobodné o Římě a jeho politice, avšak spasil se útěkem a po mnoho let ukrýval se v jeskyni. Později žil v Tiberiadě a galilejském městě Tekoa, kde založil školu. Nedlouho před smrtí odebral se do Říma, aby vymohl zrušení Hadrianova dekretu proti židům. Legenda vypravuje o něm rozličné zázraky a připsala mu kabbalistickou knihu Sohar (v. t.). S. jest původcem midráše (v. t.) ke 4. a 5. knize Mojžíšově nazv. Sifre. Ke hrobu jeho blízko Safedu putovali židé počínajíc XVI. stol. — Srv. Rabbi Simon ben Jochai, ein historisches Zeitbild (Frankfurt, 1893).

6) S. Metafrastés, hagiograf byzantský (žil v 2. pol. X. stol.), byl sekretářem při dvoře císařském; snesl a zpracoval životopisy a legendy o svatých. Byly vydány částečně v lat. překladě v západních sbírkách, jmenovitě v Acta Sanctorum od Bollandistův.

7) S. Stylités (t. j. S. na sloupu), askéta starokřesťanský (*ok. 390-†459), pocházel ze Sisanu v Syrii. Osmnáctiletý uprchl z domova a vstoupil do kláštera, ale potom odešel do samoty a ok. r. 420 dal se na zvláštní způsob askése. Postavil si sloup asi 6 loket vysoký a 3 stopy široký, jejž postupně zvýšil až na 36 loket, a na něm žil vydán jsa vší nepohodě až do smrti. Zástupy zbožného lidu putovaly k němu, a záhy našlo se také dosti následovníků jeho podivínství, kteří odtud zváni byli stylité. Srv. Zingerle, Leben u. Wirken Simeons des Styliten (Inšpruk, 1885). Angl. básník Tennyson složil o něm báseň »St. Simeon the stylite«.