Ottův slovník naučný/Ručení

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ručení
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 52–53. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Ručení (něm. Haftung) ve všeobecném smysle právním jest povinnost nahraditi škodu, kterou někdo jinému buď svojí vinou způsobil neb jednáním třetí osoby, za kterou jest však sám zodpověden, přivodil. O povinnosti té pojednáno v příslušných článcích, zejména v článku o náhradě škody. Zde pojednati dlužno pouze o r., které stanoveno bylo pro určité subjekty zvláštními předpisy zákonnými. Jsou to tyto druhy: R. železnic parní neb živelní silou hnaných za tělesní poškození neb zabití člověka. R. to upraveno bylo pro železnice parní silou hnané zákonem z 5. břez. 1869 č. 27 ř. z. (t. zv. Haftpflichtgesetz), jehož platnost zákonem ze 12. čce 1902 č. 147 ř. z. rozšířena byla na všechny železnice, při nichž pohonem jest živelní síla, zejména tedy na dráhy elektrické. Podle zákona toho podnikatelstvo železnice musí nahraditi veškerou škodu způsobenou poraněním neb zabitím člověka, které se přihodilo při provozování železnice, ať náhodou ať vinou podnikatelstva neb kterékoliv osoby při provozování tom zaměstnané. Vinu nějakou netřeba dráze dokazovati, neboť ta podle zákona se předpokládá. Podnikatelstvo sprostí se svého ručení jen tehdy, když samo dokáže, že nehoda způsobena byla nějakou neodolatelnou náhodou (vis major), neb neodolatelným činem osoby třetí, za kterou dráha neručí, neb vinou poškozeného samého. R. toto nemůže býti ani smlouvou vyloučeno neb obmezeno. – R. podnikatelů závodů a třetích osob za úrazy oproti úrazovým pojišťovnám a pojištěným osobám úrazem v podniku stíženým. R. toto upraveno bylo zákonem z 28. pros. 1887 č. 1. ř. z. 1888. Podle zákona tohoto podnikatel závodu neb jeho zákonný zástupce, který ve svém závodě úraz osoby pojištěné způsobil buď zúmyslně neb hrubým zaviněním, jest povinen nahraditi pojištovacímu ústavu odškodné, které ústav sám pojištěnému neb jeho vdově a dětem vyplatiti musí. Kromě toho musí tu podnikatel nahraditi také poškozenému neb jeho pozůstalým takovou částku, o kterou skutečná škoda převyšuje odškodné, které poškozený od pojišťovacího ústavu obdržeti může. Stejnou měrou ručí i akciová společnost, výrobní neb hospodářské družstvo, neb jiný spolek, neb i obchodní společnost za vinu neb hrubou nedbalost některého člena představenstva, likvidátora neb společníka k vedení závodu oprávněného. Hlr.