Ottův slovník naučný/Rektor

Ottův slovník naučný
Rektometr	Rektor	Rektořík

Údaje o textu
Titulek:	Rektor
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 526–527. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Rektor

Rektor (z lat., ředitel) byl v císař. Řím. název místodržících jednotl. provincií (též praeses), kteří byli podřízeni praefektům neb exarchům. – Někde (v Angl., Německu) r-em slove samostatný představený katolické obce duchovní (rector ecclesiae); kde více duchovních jest při jednom kostele, jest r-em přední z nich, jenž řídí správu duchovní a přidílí ostatním úkoly. Též kolleje jesuitské, piaristské, redemptoristské mají své r-y. – V Němcích nazývají dále r-y ředitele středních i měšťanských škol, a i tu někdy užívají plného tvaru, direktor. K rukám r-ovým bývá tam přidělen subrektor nebo konrektor. Na universitách rak.-uherských a něm. jest r. správcem university a předsedou akad. senátu; přísluší mu titul magnificus. Bývá volen voliteli, vyslanými od sborů professorských všech fakult, na rok a po roce stává se opět na rok prorektorem. (Podobně i vys. školy technické a malířské akademie volí si r-y.) Na některých universitách v Něm. (jenské, gotinské), kde právo rektorské na věčné časy vyhrazeno jest panovníkovi, professsorstvo volí si prorektora. V Rakousku (podle zemských zřízení) r. magnificus má virilní hlas na sněmech. – Rector provinciae »župan« v stč. zřízení viz Čechy, str. 481a.