Ottův slovník naučný/Referendář

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Referendář
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 387. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Referendář (lat. referendarius), vlastně »zpravodaj«, ten, kdo má referovati, podávati zprávu. Nazývali se tak (a částečně nazývají se i dosud) úředníci rozličných hodností v jednotlivých státech. Původní význam mají referendarii apostolici, úředníci papež. kurie, kteří referují papeži o podaných žádostech. Někde nazývají se tajnými r-i vysocí ministerští úředníci. V Prusku, Sasku a některých jiných něm. státech znamená r. asi tolik, jako u nás právní praktikant (v Haliči užívá se výrazu applikant). Podle zák. ze 6. květ. 1869 a prováděcího regulativu z 1. květ. 1883, jakož i podle nař. ze 3. list. 1890 r. v Německu stává se po čtyřleté praxi a po vykonané druhé zkoušce (před dosažením referendářství) t. zv. assessorem.