Ottův slovník naučný/Racionalismus

Ottův slovník naučný
Racine (osoby)	Racionalismus	Racionální

Údaje o textu
Titulek:	Racionalismus
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 15. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Racionalismus(z lat. ratio, rozum) značí snahu zjednávati všude platnost rozumovému pochopení věcí. R. jest osvětový, ježto činí nemožným tmářství a bludy a kritický i ve smyslu subjektivním, poněvadž osobním vznětům citovým a případným omylům a nedopatřením smyslovým ukládá mez a výtvory ze zdrojů těch vyšlé podrobuje rozboru, uváděje je na jejich pravé složky. Co zoveme úsilím osvětovým, nelze jinak uskutečňovati než cestou rozumovou, dějiny r-mu jsou zároveň dějinami osvěty (viz Osvěta). Význam r-mu po stránce osvětné jeví se v jeho zápase se vším supernaturalismem, který s hotovými naukami dogmaticky vystupuje a v platnosti se udržuje, maje oporu v příklonnosti lidské k mystičnosti a v neujasněnosti myšlenkové. Z věcí nadsmyslných připouští r. jen tolik, kolik rozumovým zdůvodněním pochopeno býti může, když ne hned jako skutečné, tedy jako se zdravým rozumem sjednatelné (možné); r. namířen jest přímo proti autoritě hesla credo, quia absurdum est. V otázce přípustnosti r-mu rozstupují se směry theologie. Náboženství positivní opírá se výhradně o zjevení a nikoli o důvody rozumové, kdežto racionální nebo přirozená theologie hradí ztrnulost dogmatu positivního náboženství filosofujícími úvahami, hledíc logické důvody opatřiti pro existenci boží, ať již na základě ontologickém, účelo- nebo mravoslovném. Známý jest na př. obrat, který provedl Kant řka, že nelze mravnost zdůvodňovati bohem, ale obráceně že lze z fakta mravnosti souditi na existenci boha. Zde v oboru filosofického dokazování r. nabývá užšího smyslu. Znamenal-li dříve tolik jako osvěta, jest zde tolik jako směr, který důkazy a váhu jejich čerpá z povahy rozumu, a protivou jeho jest tu empirismus, poněvadž r. nepokládá zkušenost za poznání spolehlivé a všeobecně nutné. Nedbání empirie a spolehnutí na rozum, jemuž se přiříká tolik poznávavé síly, že dovede osnovati nauky o věcech nadsmyslných, zavedlo metafysiku v racionalistické směry a stanovena racionální duševěda, racionální kosmologie a racionální theologie. Tím však vyvolána otázka, zda není potřebí ohledati dříve povahu rozumu lidského, skutečně-li stačí na otázky mimo zkušenost ležící. Než i toto nové kritické stanovisko (Kantovo), které jest dogmatickému r-mu pro jeho nezdůvodněné důvěřování v schopnost rozumovou tak úporné, jest r. nejčistší formy, poněvadž podle něho nutnou a všeobecnou závaznost poznání lze stvořiti jen apriorními úkony rozumovými. K literatuře: Fr. Drtina, Myšlenkový vývoj evropského lidstva (Praha, 1902); W. E. H. Lecky, Dějiny r-mu v Evropě. Přel. G. Žďárský (Praha, 1902, vyd. J. Pelcl).