Ottův slovník naučný/Průvodní řízení

Ottův slovník naučný
Průvodce	Průvodní řízení	Průvodní theorie

Údaje o textu
Titulek:	Průvodní řízení
Autor:	Ferdinand Heller mladší
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 880–881. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Průvodní řízení jest to stadium civilního řízení soudního, v kterém se provádějí důkazy (viz čl. Důkaz). Provádí je, pokud možno a vhodno, soud, u něhož spor se vede. Z důvodů vhodnosti svěřuje se však provedení jednotlivých důkazů soudci dožádanému, jako na př. výslech svědků mimo obvod rozhodujícího soudu bydlících, nebo soudci z příkazu, na př. výslech svědka, který k soudu pro nemoc dostaviti se nemůže. Řízení to počíná prohlášením průvodního usnesení. Jsou však v tom směru možny tyto odchylky: předseda senátu nebo samosoudce muže provésti místní ohledání ještě před ústním projednáním pře; některé důkazy mohou býti provedeny v řízení přípravném; výslech svědků nebo znalcův a místní ohledání mohou provedeny býti i mimo spor nebo před zahájením sporu, když jde o zajištění důkazů, které nedopouštějí odkladu.

Průběh p-ho ř., činnost soudu a stran při něm řídí se tím, jaké důkazy se provádějí. Soud však stále o to dbáti musí, aby zjištěna byla pravda, a není vázán v příčině objemu důkazu na nějaké snad otázky předem vymezené, nýbrž rozvine důkaz, jak toho ke zjištění pravdy jest třeba. Stranám vyhrazeno právo zasahovati v řízení to návrhy a dotázkami. Co do jednotlivých průvodních prostředků srv. čl. Důkaz. Ke článku tomuto však, hledě ke změně, jež nastala mezitím zavedením nového soudního řádu, z 1. srp. 1895 č. 112 ř. z., dlužno dodati: Z tehdejších průvod. prostředkův odpadla přísaha stran a zaveden výslech stran (viz Přísaha). Dále odpadlo vyslýchání svědků podle průvodních článků, jak to bylo v řízení písemném a protokolárním, a odpadla formální rekognice příloh. Odpadla též zákonná důkazní theorie, až na některé výjimky, a zavedeno volné uvažování důkazův. Tato moderní vymoženost, která jediné umožňuje spravedlivé rozsouzení pře, spočívá v tom, že soudce, nejsa ničím jiným vázán než svým svědomím, má možnost po bedlivém uvážení výsledků celého řízení a důkazů dospěti k volnému přesvědčení, utvořiti si úsudek o tom, jakou víru má přiložiti provedenému důkazu, a podle toho pokládati skutečnost dokazovanou za dokázanou neb nedokázanou. K přesvědčení tomu a úsudku vede jej dojem bezprostřednosti. Nejvolnější pole v tomto směru má soudce při výslechu svědkův a hlavně při výslechu stran. Následkem zavedení této zásady musily ovšem odpadnouti dřívější předpisy o vadnosti a zavržitelnosti svědkův a zbyla jen některá omezení v příčině vzetí svědků neb stran do přísahy. Při ostatních důkazech bylo však nutno stanoviti zákonem průvodní sílu jednotlivých průvodních prostředkův. To stalo se ohledně listin a ohledně obchodních knih. Veřejné listiny tvoří plný důkaz o tom, co v nich opatřeno, prohlášeno neb dosvědčeno. Důkaz o nesprávnosti postupu v listině líčeného neb o nepravdivosti skutečnosti listinou dosvědčené je přípustný. Soukromé listiny, jsou-li svým vystavitelem podepsány neb opatřeny ověřeným znamením jeho ruky, podávají plný důkaz o tom, že prohlášení v nich obsažené od vystavítele pochází. Co se tkne pravosti listin, mají ve řejné listiny na své straně zákonem stanovenou domněnku pravosti, soukromé pak listiny a podpisy na nich pokládají se za pravé, dokud se o nich odpůrce buď výslovně nevyjádřil neb ostatním svým jednáním úmysl popříti pravost na jevo nedal. O průvodní síle obchodních knih viz čl. Obchodní knihy. Hlr.