Ottův slovník naučný/Porotce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Porotce
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 255. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Porotce. Podmínkou způsobilosti k úřadu porotčímu jest jednak dostatečná intelligence, které jest třeba k úkolu nalézání práva, jednak takové postavení životní, jakéž osobě, jež k úřadu tomu má býti povolána, zabezpečuje dostatečnou samostatnost a nezávislost. Podle toho, zda hledí se více k onomu či tomuto momentu, rozeznáváme systém kapacitní a systém censový. Onen přiznává způsobilost k dotčenému úřadu jen těm třídám občanstva, při nichž podle jejich povolání, podle odbytých studií a pod. možno předpokládati potřebnou míru vzdělání; tento poskytuje jí těm, kdož platí určité minimum přímých daní, předpokládaje, že prokazuje se tím majetek nebo důchod takový, jaký těmto osobám zjednává potřebnou samostatnost a nezávislost. Rakouský zákon o zdělávání seznamů porotních z 23. květ. 1873 přidržuje se v celku systému censového, připouštěje za p. jen ty, kdož platí přímých daní bez přirážek alespoň 20 K (v městech, jež mají přes 30.000 obyvatelů, 40 K, § 1 č. 5 lit. a), výjimkou (§ l4, odst. 4) již 10 K. Vedle toho však hledí se i k systému kapacitnímu potud, že připouštějí se některé osoby jen vzhledem k svému povolání nebo své hodnosti nehledíc k výši placené daně, totiž: advokáti, notáři, professoři a učitelé na vysokých a středních školách a ti, kdož na některé zdejší universitě dosáhli hodnosti doktorské (§ 1 č. 5, lit. b). Ostatně může býti p-m jen osoba mužská, která 1. dokonala 30. rok svého věku, 2. umí čísti a psáti, 3. má v některé obci v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených právo domovské (a tedy také zdejší státní občanství) a 4. v obci, kde se zdržuje, již alespoň rok bydlí (§ 1). Za nezpůsobilé k úřadu porotčímu prohlašuje ty: 1. ty, kdož pro nějakou vadu těla nebo ucha nejsou s to, aby dosti učinili povinnostem porotčím; 2. ty, kdož nejsou v plném užívání práv občanských (zejména kridatáře); 3. ty, kdož jsou v trestním vyšetřování, v obžalobě nebo v trestu; 4. ty, kdož byli odsouzeni soudem trestním a jsou proto vyloučeni z volitelnosti do zastupitelstva obecního, pokud vyloučení to trvá. Mimo to zákon pokládá některá povolání za neslučitelná s úřadem porotčím (§ 3. inkompatibilita) buďsi proto, že by nepodjatost a nezávislost příslušných osob mohla býti pochybná (č. 1. státní úředníci), nebo že by při nich mohla nastati kollise povinností (č. 2. osoby stavu vojenského, a č. 3. duchovní), nebo že by tím, kdyby na delší dobu byly odňaty svému povolání, mohly újmu trpěti jiné zájmy veřejné (č. 4. učitelé na školách národních, a č. 5. osoby zaměstnané výkonnou službou při poštách, železnicích, při telegrafu a parních lodích). Konečně § 4. některým osobám poskytuje osobního práva, žádati za osvobození od úřadu porotčího, kteréhož osvobození dostává se jim buď navždy (č. 4, v příčině těch, kdož dokonali 60. rok svého věku) nebo na určitou dobu (č. 2–5, k tomu § 24). – Zákonné povinnosti nastávají p-cům teprve, když byli vylosováni pro určité období porotní (v. Porotní seznamy). Povinností jejich potom jest dostaviti se při početí porotního zasedání v době a na místo, jež jim byly naznačeny, a nevzdalovati se odtamtud před koncem zasedání bez povolení předsedy sborového soudu porotního (§§ 20. a 23.). Při konci zasedání předseda má se jich otázati, zda chtějí užiti práva osvobozeni (§ 4, č. 5) buďsi do konce budoucího roku kalendářního nebo na dobu kratší. Příslušná jejich prohlášení sluší oznámiti praesidentovi sborového soudu první stolice, aby mohla býti poznamenána v ročním seznamu (§ 24.). K právům p. náleží, žádati za mírnou náhradu nákladů cestovních, ač-li bydliště jeho vzdáleno přes 7.5 km od sídla soudu porotního. -rch.