Ottův slovník naučný/Porada soudu

Ottův slovník naučný
Porada porotců	Porada soudu	Pořadí

Údaje o textu
Titulek:	Porada soudu
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 242. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Porada soudu v řízení trestním a způsob hlasování soudů trestních upraveny jsou v §§ 19.–22. rak. ř. tr. z r. 1873. P. má se díti před každým hlasováním (§ 19.) a to ústně, neveřejně a v nepřítomnosti stran (výjimku co do státního zástupce obsahuje § 35., odst. 2.). P-u i hlasování řídí předseda, který též se účastní hlasování a odevzdává hlas svůj naposled. První hlasuje zpravodaj, z ostatních soudců pak hlasují ti, kdo jsou co do služebního pořadí starší, před mladšími (§ 19.). Ke každému usnesení třeba jest, pokud zákon jinak nestanoví, prosté většiny; při rovnosti hlasů rozhoduje mínění obviněnému příznivější. Projeveno-li několik mínění tak, že žádnému z nich nedostalo se potřebné většiny, má předseda pokusiti se, zdaž by rozdělením otázek a opakováním potazu nebylo lze dosáhnouti většiny. Nezdařil-li by se tento pokus, slušelo by hlasy obviněnému nejnepříznivější přičítati potud k hlasům hned potom méně nepříznivým, až by z toho vyšla většina (methoda kombinační). Kdyby vzešla neshoda o tom, které z několika mínění jest obviněnému méně nepříznivo, slušelo by to pokládati za otázku předchozí a hlasovati o ní zvláště; kdyby pak při tomto hlasování byla rovnost hlasů, rozhoduje v této otázce předchozí hlas předsedův (§ 20.). O otázkách předchozích (na př. jestli soud příslušným, nebo není-li třeba řízení doplniti) má vůbec vždy hlasováno býti napřed. Kdyby při pochybnostech co do otázky předchozí většina rozhodla, že má nicméně býti přistoupeno k hlasování o věci hlavní, povinni jsou i soudcové při tom přehlasovaní účastniti se hlasování o věci hlavní (§ 21.). Při rozhodování věci hlavní sluší otázku, zda jest obžalovaný vinen činem za vinu jemu dávaným, vždy odděliti od otázky o trestu a hlasovati o ní před touto otázkou. Přičítá-li se obžalovanému několik činů trestných, třeba co do jednoho každého skutku zvláště se usnésti, zda jest obžalovaný vinen či nevinen. P. o trestu má se potom vztahovati jenom k těm činům trestným, jichžto obžalovaný uznán byl vinným. Při tom mají ti soudcové, kteří shledali obžalovaného nevinným v příčině některého jemu přičítaného činu trestného, toho vůli, podle usnesení učiněného o vině buďsi hlasovati spolu o trestu nebo hlasování se zdržeti. V tomto druhém případě slušelo by hlasy jejich tak počítati, jako by byli ze všech mínění projevených ostatními hlasujícími přistoupili k tomu, které jest obžalovanému nejpříznivější (§ 22.). Srv. k tomu také §§ 184. a 185. jednacího řádu soudního z 5. květ. 1897, č. 112 ř. z. -rch.