Ottův slovník naučný/Porada porotců

Ottův slovník naučný
Pór	Porada porotců	Porada soudu

Údaje o textu
Titulek:	Porada porotců
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 241–242. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Porada porotců ve hlavním přelíčení koná se podle rak. ř. tr. z r. 1873 hned potom, když byl předseda ukončil svůj výklad, a to vždy ve zvláštní síni poradní (§ 325.). Porotci nejprve zvolí ze sebe, a to prostou většinou, vrchního porotce, kterýž má říditi jednání a hlasování. Před početím porady vrchní porotce přečte zákonné poučení o tom, jaký jest úkol porotcův a jaké jsou jejich povinnosti vzhledem k výroku, jejž mají učiniti (§ 326.). Po čas p-dy p-ci podrobeni jsou klausuře, méně ovšem přísné než v právu anglickém. Nesmějí totiž opustiti síně poradní, pokud neučinili výroku, nesmějí s nikým jiným obcovati a nikdo nesmí bez písemného povolení předsedova k nim vcházeti. Jejich hlasování pak nesmí naprosto nikdo, a to pod neplatností, býti přítomen. Kdyby porotci octli se v pochybnostech o tom, jak mají sobě (co do formálného způsobu jednání) počínati, jak některé otázce rozuměti nebo jak odpověď formulovati, odebere se k nim na písemné požádání vrchního porotce předseda se zapisovatelem a, jsou-li přítomni, také se žalobcem a obhájcem. Poučení, kteréž jim předseda dal, zapíše se, bylo-li za to žádáno, do protokolu. Kdyby pak porotci projevili přání, aby otázky jim dané byly změněny nebo doplněny, sluší seděni zase obnoviti a tam o věci jednati a rozhodnouti (§ 327.).

Po skončené p-dě p-ci hlasují o otázkách v tom pořádku, jak soudem byly dány. Při tom vrchní porotce dotazuje se každého porotce po jeho odpovědí, vlastní hlas odevzdávaje naposledy. Porotci odpovídají ke každé otázce ústně slovem »ano« nebo »ne«. Také však se jim dovoluje, aby k některé otázce jen z části přisvědčili, z části ji popřeli (»ano, však nikoli s těmi neb oněmi v otázce obsaženými okolnostmi«, § 328.). Zákon však nedává porotcům práva připojovati k odpovědi přídavky samostatné o něčem, co v otázce nebylo obsaženo, na př. že obžalovaný jednal bez zlého úmyslu nebo v pomatení smyslův a pod.

Co do počtu hlasů jest zvláštností práva anglického, že žádá se tam jednomyslnosti ke každému výroku poroty, ať přisvědčivému, ať zápornému. Reformované řády tr. však vyhledávají jen (prosté nebo kvalifikované) většiny, a to jen, má-li k některé otázce býti přisvědčeno. Rak. tr. ř. vyžaduje vůbec prosté většiny, a má-li býti přisvědčeno k otázce o vině neb o přitěžujících okolnostech, většiny alespoň dvou třetin hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění obžalovanému příznivější. Bylo-li k hlavní otázce přisvědčeno, porotci, kteří při tom zůstali v menšině, mohou zdržeti se hlasování o otázce dodatečné k ní připojené; hlasy jejich přičítají se potom k hlasům obžalovanému nejpříznivějším. Vrchní porotce hlasy sečte a v archu otázkovém při každé otázce zapíše výsledek slovem »ano« neb »ne« i s obmezením, které snad bylo připojeno, zároveň pak poznamená poměr hlasů. Souhrn všech těchto odpovědí porotců jest jejich výrok (verdikt, veredictum). V tomto výroku, jenž má vrchním porotcem býti podepsán, není dovoleno ničeho vyškrabovati; bylo-li něco vyškrtnuto, po kraji poznamenáno nebo vepsáno, má to vrchní porotce výslovnou jím podepsanou poznámkou schváliti (§ 329.). Pokud porotci z poradní síně nevyšli, má každý z nich toho vůli, aby mínění již projevené změnil, byť i hlasování bylo formálně ukončeno. Po této době nelze ve výroku již ničeho měniti, leč by se ukázalo, že pouhým nedorozuměním vloudil se tam omyl; k jeho odklizení bylo by však třeba nové p-dy p. (§ 330., odst. 4.). -rch.