Ottův slovník naučný/Polypy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Polypy
Autor: Rudolf Kimla
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 190–191. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Polyp (lékařství)

Polypy slují v lékařství ohraničené nádory tvaru hruškovitého, nasedající na sliznici, event. na kůži stopkou delší nebo kratší. Název ten vyjadřuje tudíž toliko zevní tvar nádoru beze zřetele na vnitřní jejich strukturu, která bývá povahy nejrozmanitější. Rozeznávají se dvě skupiny p-pů: a) P. měkké (Schleimpolypen německých autorů); b) P. tvrdé (fibromatosní, myomatosní, sarkomatosní, karcinomatosní). P. měkké, ze sliznice vznik mající, jsou nádorky většinou neveliké, benigní. Podstatou svou nejsou ničím jiným, než toliko ohraničeným zbujením sliznice. Běží-li o prosté zbujení, bez značnější změny skladby slizniční, mluví se o p-pech prostých. U p-pův adenomatosních stanovíme značné zbujení žlazek slizničních. Utvoří-li se hojné cystičky v nich, retencí ze žlazových partií, nazývají se P. cystické. Jestliže cevstvo v nich značně se vyvine, vznikají P. teleangiektatické}. P. měkké jsou zjevem velmi častým; nejčastěji tvoří se ze sliznice nosní a hltanové, dále ve střevě a v děloze. P. tvrdé v podstatě většinou jsou ohraničené nádory tvrdší konsistence, které mechanickými vlivy dostávají se na povrch sliznice nebo kůže, vytahují za sebou řasu sliznic, kteráž mění se pak ve stopku. Vzorem p-u tvrdého jest ve střevě a v děloze myom submukosní, útvar, který někdy pro značný vzrůst působívá mechanicky značné obtíže. Jinak P. tvrdé nejčastěji nalézáme v nosohltanu. Léčení děje se dnes výhradně operací, úplným odstraněním nádoru. Kml.