| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Polygonum |
| Autor: |
Jan Vilhelm |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 173. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Polygonum L., rdesno (Knöterích, Flohkraut), rostlinný rod čel. rdesnovitých (Polygonaceae). Okvětí obyčejně 5dílné, často korunovitě zbarvené, řidčeji 4dílné; 5—8 tyčinek stojí ve 2 kruzích: při okvětí 5dílném ve vnějším kruhu vždy 5 s prašníky introrsními, ve vnitřním 1—3 s prašníky extrorsními, někdy však tento kruh zcela jest potlačen, při okvětí 4dílném ze 6 tyčinek jsou 4 s prašníky introrsními v kruhu vnějším a 2 s prašníky extrorsními v kruhu vnitřním. U nás roste 12 zástupců tohoto rodu, kteréž jsou si zjevem dosti podobny. P. lapathifolium L., blešník, roste jako plevel na polích, v příkopech, na návsích hojně. Listy jeho jsou vejčité, čárkovitě podlouhle kopinaté, vezpod žlaznatě tečkované. P. persicaria L., červivec, podobný předešlému, má listy podlouhle kopinaté. Květy mají barvu růžovou nebo bílou. Kvete v létě na stanoviscích jako druh předešlý. P. hydropiper L., peprník, pepř potoční nebo palečník (Wasserpfeffer), jehož lodyha a listy chutnají ostře peprně, roste ve vlhkých příkopech, v lesních a vesnických kalužích. Kopinaté listy jsou průsvitavě tečkované a klasy květní řídké, přetrhované, více méně nicí. P. minus Huds., r. menší, druh podobný předešlému s tenkou, vystoupavou nebo položenou lodyhou, z níž vyrůstají úzce kopinaté listy chuti mdlé. P. mite Schr., r. řídkokvěté, má nicí klasy tenké řídkokvěté, dole přetrhované. Listv podlouhle kopinaté chutnají mdle. Roste v příkopech, v křovištích a na vlhkých lukách, zejména v Polabí, ve střed. a již. Moravě. P. amphibium L., r. obojživelné, jest bylinou vytrvalou a má dlouhočlený, plazivý oddenek. Listy jsou podlouhlé, na dolejšku zaokrouhlené neb srdčité. Květy růžové. Ve vodách roste ve formě vzplývavé (natans), na vlhkých lukách, ve vyschlých příkopech ve formě zemní (terrestre). P. bistorta L., r. hadí kořen, hadovec, úžovník (Natterwurz), má drevnatý oddenek, z něhož po straně vyrůstá několik listů vejčitě kopinatých a jednoduchá a přímá až 1 m vys. lodyha, ukončená hustým klasovitým hroznem bledě růžových kvítkův. Roste ve vlhkých lesích a lukách a kvete v čnu a čci. Kořen obsahuje žlutohnědé barvivo, užívané dříve v lékařství proti uštknutí zmijí. Nyní připravuje se z něho lék pro koně. Z mladých listů upravuje se salát. P. aviculare L., r. ptačí nebo truskavec, štukavec, chrustavec (Vogelknöterích),jest značně měnlivý druh rostoucí hojně všude u cest, na pastvištích, polích. Hladká lodyha po celé délce porůstá listy vejčitými nebo čárkovitě kopinatými, žebernatými, přisedlými. Užívá se ho v lékařství, nyní zejména v nemocech ledvin a močového mechýře (Kneipp). P. convolvus L., r. svlačcovité n. opletka, jest obecnou jednoletou plevelí polní, někdy roste také v plotech a v křovinách. P. dumetorum L., r. plotní nebo povleka, trojhranými, střelovitými listy podobá se druhu předešlému. Roste nejraději v plotech a křovinách. P. fagopyrum L., pohanka, hejduše, hrečka (Buchweizen, Heidekorn), roste divoce v Mandžusku, odkudž ve středověku dostala se přes Rusko do střední Evropy. Nyní pěstuje se u nás jako jednoletá hospodářská plodina (viz Pohanka), jednak jako krmivo, jednak z moučnatých nažek dělají ve mlýnech „pohankovou krupici“ (ve Valašsku pohankovou kaši zvanou), z které upravují se výživné pokrmy. Lodyhu mívá až ½ m vys., posázenou srdčitě střelovitými listy. Bílé nebo narůžovělé květy krátce stopkaté vyrůstají v klasovitých úžlabních hroznech v hoření části lodyhy chocholičnatě sestavených. Někteří kladou ji s násl. druhem do samostatného rodu Fagopyrum. P. tataricum L., tatarka, pochází též ze Sibiře a Tatarska, odkudž v XVIII. stol. dostala se do Evropy. Seje se na písečnatých polích u nás řidčeji, kdežto ve Švédsku velmi hojně, a mladých listů užívá se jako špenátu. V zahradách pro okrasu pěstují se často asijské druhy: P. orientale, r. východní, z Vých. Indie a Číny s krásnými nachovými nebo bílými květy v dlouhých, válcovitých klasech. P. sphaerostachyum Meissn., r. krátkoklasé, pocházející z Himálaje, a P. Sieboldi Reinw., r. obrovské, z Japanu, kdež pěstuje se na polích jako pícní rostlina. Vm.
PD old 70