Ottův slovník naučný/Pohanka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pohanka
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1045–1046. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pohanka

Pohanka, bot., viz Polygonum.

P. či hrečka. V polním hospod. rozeznáváme tři odrůdy p-ky, a to: obecnou, tatarku, též sibiřskou čili skotskou p-ku (Fagopyrum tataricum), a okrouhlolistou velikou p-ku (Pol. tataricum rotundatum), jež se pěstují.

P. daří se jak v chudé půdě písčité, tak i na vysušené slatině a zoraném vřesovišti, v hornatém kraji lépe než v údolí a úžlabině; v horách skýtá zvláště důležitou potravu lidu a dobytku. V krajinách, kde se jař nedaří, a v polohách jižních, kde se nasívá po ozimi do zoraného strniska a do podzimu dozrává, jest pravým dobrodiním. Zastiňujíc připravuje pole dobře pro následující plodinu. Těžká půda p-nce nesvědčí; její zdar a výnos závisí mnoho na příhodné povětrnosti, neboť nejslabší mráz ji spálí a deště za květu ohrožují její sklizeň. Nasívá se proto obyčejně od konce května do půli června nebo v období 8–10 dní tři až čtyřikrát po sobě. Rozdíl 8 dní v době setí působí často značně na výnos p-ky. Od setí do uzrání uplývá průměrně 12–13 neděl, pročež ji nasíti lze v teplejší poloze do zoraného strniska, při čem se ovšem dostavuje dobrá žeň teprve v sedmém roce, za ostatních 6 let tři úrody prostřední a tři špatné. P-ky sejeme 100–120 kg na ha; síti hustě a zadělávati ji pluhem není radno. P. pěstuje se též pro píci i poskytuje za stejných poměrů totéž množství jako vikev; doporučuje se směs p-ky s vikou nebo hrachem, jež se nasívá po raně sklizeném ozimu do strniska a do řepkoviště zoraného. Krmiti lze p-kou zelenou i sušenou veškeren dobytek, skopový však po zelené píci podléhává zvláštní vyraženině. P. nasívá se též za zelenou mrvu, zvláště v půdách písčitých. Pěstuje-li se pro zrní, zoráme pole i lehké z jara dvakráte, aby se zahubil plevel, sklízejíce ji pak, necháváme v hrstech na řadě na polo uschnout, načež se sváže do malých otepí a tyto proti sobě postaví potud, až uschnou. Svezená na mlat ihned se vymlátí, zrní na sýpce ztenka uloží a častěji obrací. Zrní vytěží se po ha na písčité půdě 800–850 kg, na dobré slatinné až 40 q, slámy 10–50 q, zelené píce až 200 q.

Tatarka či sibiřská p. jest méně choulostivá proti mrazům a vlhku, než obyčejná, má též lodyhy šťavnatější a lupení hojnější a hodí se proto lépe ke krmení. Ještě bujnějšímu vzrůstu těší se méně rozšířená odrůda veliké p-ky (Pol. tataricum rotundatum) jakož i p. Sieboldova, jež snese i tuhé zimy, roste do výše až 3,50 m a skýtá velmi ranou píci zelenou i doporučuje se zvláště pro polohu vyšší.

Zrní p-ky užívají za mouku nebo krupici ke strojení pokrmů, v Polsku zvláště oblíbené kaše; zadním plným zrním krmí se vepřový dobytek a drůbež, tlučenou pak p-kou plemenný a žírný dobytek vepřový, míšená s ovsem dává se koním, skotu krmnému i ovcím. Podle lučebního rozboru prof. Weiske chová v sobě zrní

                            obyčejné p-ky     tatarky
dusíkatých látek........10,75%..10,69%
bezdusíkatých látek.....61,39»  ..61,10»
dřevoviny.............15,55»  ..14,96»
popela................2,74»  ..    2,68»
vody..................9,57»  ..10,57»


P. zelená obsahuje podle prof. Mosra:
dusíkatých látek.................3,20»
bezdusíkatých látek..............8,22»
           (v nich tuku...............0,80»)
dřevoviny.......................4,23»
popela.........................1,79»
vody...........................82,59»
                                                          100% L.M.Z.