Ottův slovník naučný/Polycelis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Polycelis
Autor: Emil Sekera
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 166–167. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Polycelis jest rod větvostřevných ploštěnek (v. t. tab.), jenž vyznačuje se větším počtem očí, jež nalézají se na přídě hlavy a po stranách těla (14—22 párů). Skládají se z jednoho až tří černých pigmentových pohárků s drobnými čočkami, jež opatřovány jsou větvemi, vycházejícími z mozkové uzliny a podélného pásma. Pouze v okolí laloků čelních, jež u druhu P. cornuta vyvinuty jsou jako tykadélka, není oček. Poměry ústrojů vnitřních shodny jsou s planariemi (v. t.), pouze pyje vyložena jest jemnými ostny, jež při vychlípení nalézají se na zevní stěně; dále jsou tu zastoupeny jeden nebo dva žláznaté ústroje a děloha tvaru měnlivého. Barvitost jest tmavohnědá až černá. Způsob tvoření a kladení kokonův a celý způsob živobytí jako u planarií. P. nigra s odrůdou štíhlejší a delší (P. brunnea nebo tenuis Jijima), délky 10—15 mm a 2 mm šířky, žije ve všech stojatých vodách a příkopech po celé Evropě, kdežto P. cornuta, dosahující až 25 mm délky, jest druh horský a vyskytuje se v pramenech a potůčcích ze Šumavy tekoucích, jakož i všude v Evropě v týchž poměrech, jimž zvláštní pozorování věnoval W. Voigt z Bonnu v několika zprávách (1896, 1900). Sek.