| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Polovniki |
| Autor: |
Karel Kadlec |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 131–132. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Polovniki (половники, t. j. polovináři) nazývali se v Rusku sedláci, kteří byli usazeni na cizí půdě a místo nájemného v penězích odváděli pánovi pozemku naturální dávky. Způsob těžení z půdy v této formě plodinového nájmu nazýval se na Rusi polovničestvo (t. j. polovinářství). Jest to týž plodinový nájem, který byl znám již Řekům (Aristotelés na př. v Ústavě athénské uvádí podobné nájemce cizí půdy zv. ἑκτημόροι, t. j. šestináři, poněvadž odváděli pánovi šestý díl úrody), dále Římanům (colonia partiaria, viz Nájem), v říši Byzantské (v Zákonech zemědělských mluví se o plodinových nájemcích zv. ἡμισιασταί, t. j. rovněž polovináři), ve středověku skoro ve všech zemích evropských (u Němců Theilbau, Theilpacht, u Francouzů champart, campi pars atd., u Italů massaritium, mezzeria, mezadria). Částečně uchoval se plodinový nájem půdy ještě dnes ve Francii (viz Métayage), v Italii a ještě některých jiných zemích evropských. Na Balkánském poloostrově tento způsob těžení z půdy jest podnes velmi rozšířen. V Bosně a Hercegovině kmetství (kmetovstvo) čili právo kmetské není ničím jiným než dědičným plodinovým nájmem cizí půdy a poměr pridržnický plodinovým nájmem dočasným. Podobné „polovinářství“ rozšířeno jest i v Bulharsku a na Černé Hoře. — O p-icích ruských máme podrobnější zprávy jen v území přímořských újezdů severního Ruska, t. j. z újezdů gubernie archangelské, oloněcké a vologodské. Zbytky p-ků udržely se tam až do 2. pol. XIX. stol. Přímořští p. byli malými dočasnými nájemci, usedlými na půdě klášterní a církevní vůbec i světské, kteří odváděli pánovi pozemku jménem nájemného část úrody a neupadli v selské poddanství, resp. nebyli připoutáni k půdě. Smlouvu nájemnou uzavírali na jistou řadu let. V pramenech uvádí se častěji doba tří a čtyř let, vedle toho však i (řidčeji) doba dvou, pěti i deseti let, také jeden rok. Po vypršení smlouvy p-ik mohl buď nájem obnoviti nebo s pozemku (половье) odejíti. Půdu se stavbami obytnými i hospodářskými dával obyčejně vlastník pozemků; p-ik opatřiti si musil hospodářské nářadí a dobytek. O osev staral se buď nájemce, nebo jej z polovice dodávala každá strana. Plodiny dělily se mezi obě strany v různých proporcích. Zpravidla náležela p-kovi polovna (od toho název), někdy však jen třetina, jindy zase dvě pětiny, ostatek (1/2, 2/3, 3/5) připadal vlastníkovi. Napolo dělilo se i seno (v kupách). K dělení obilí i sena p-ik povinen byl pozvati vlastníka, který měl právo vybrati si lepší polovinu. K jinému aequivalentu než k odvádění části plodin nebyl p-ik (tretčik, náležela-li mu jen třetina) vůči pánovi původně zavázán a zejména ne k robotám. Za práce konané ve prospěch vlastníka pozemku (za prirjad) byl placen. V pozdější době požadovány byly však i na p-icích práce zdarma (roboty). Daně platil obyčejně vlastník pozemku. Úkazem z 31. pros. 1827 bylo ustanoveno, že smlouvy mezi p-ky a vlastníky pozemků mají se uzavírati jen na určitý čas, že p. mají míti svůj živý i mrtvý inventář, a stavby, jež obdrží, že mají opravovati. Po vypršení smlouvy, jež uzavírána byla na šest až dvacet let, p-ik mohl pozemek opustit, avšak měl rok před tím dáti výpověď. Touž výpověď dáti měl p-kovi i pán. Roku 1840 ustanoveno, že p., kteří neučinili s vlastníky zmíněných smluv, mají se přestěhovati na aerární půdu, při čemž jim slíbena státní pomoc. Staré polovnictví zrušeno bylo zákonem z 27. dub. 1876. P. měli 1. buď se přestěhovati na aerární půdu, nebo 2. z polovnictví se vykoupiti, nebo 3. mohli zůstati bezzemky, avšak s právem najmouti cizí půdu podle pravidel o nájmu obyčejném. V případě prvém zaručena jim darem od vlády pomoc na stavbu nových budov a založení hospodářství (pro rodinu 55 rublův) a poskytnuto na pět let osvobození od daní. V případě druhém slíbena jim od státu aspoň zápůjčka. — Ještě za našich dnů praktikuje se na Rusi plodinový nájem pozemkův, avšak ve formě od někdejšího polovnictví poněkud odchylné. Rozšířen jest zvláště na jihu a jihozápadě Rusi (v gub. černigovské, poltavské, jekatěrinoslavské, chersonské a j.) i v Rusi střední. Nazývá se obyčejně skopščina, spoljščina, též nájem polovinový (наемъ испольный). — O rozličných formách plodinového nájmu (podobných rus. polovnictví) u jednotlivých národů srv. Kadlec, Agrární právo v Bosně a Hercegovině (Praha, 1902). -dlc.
PD old 70