Ottův slovník naučný/Nájem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Nájem
Autor: Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 991–992. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nájem

Nájem (locatio conductio rei, v. Locatio conductio) jest smlouva, kterou slibuje jeden (pronájemník) druhému (nájemníkovi) poskytnouti užívání předmětu nezuživatelného na čas za to, že se druhý jemu zavazuje k určité peněžné úplatě. Předmětem nájemným mohou býti nejen věci, movité i nemovité, nýbrž také práva užívací, na př. právo požívací, práva živnostenská nebo veřejné berně. Smlouva nájemná jest smlouvou o n. v užším smyslu nebo smlouvou pachtovní podle toho, zdali lze užívati předmětu nájemního, aniž třeba jej dále vzdělávati, či zda lze ho upotřebiti jen jistým přičiněním (za účelem získání plodů nebo jiného důchodu). Srv. § 1090, 1091, 1093 obč. zák. Úplata, kterou má plniti nájemník, nájemné n. pachtovné, musí záležeti v určité summě peněžní. Je-li smluveno, že úplata za užívání věci má záležeti v poměrné částce těžených užitkův, jest smlouva tato (smlouva partiární, colonia partiaria) podle římského práva smlouvou nájemní, podle rakouského však smlouvou společenskou (§ 1103 obč. z.). Ze smlouvy nájemné vycházejí pro strany tyto vzájemné závazky. Pronájemník jest zavázán věc nájemníkovi k užívání odevzdati a ji jemu ponechati po dobu nájemní. S povinností tou srovnává se právo nájemcovo užívati věci po čas smluvený náležitým způsobem. Může jí sám užívati neb užívání jinému přepustiti. Jmenovitě jest nájemníkovi volno věc zase dále pronajmouti (v podnájem dáti), na kolik se to může státi beze škody pronájemníkovy, nebo není-li to ve smlouvě zvláště zapověděno. Je-li smlouva o n. neb o pacht zapsána do veřejných knih pozemkových, působí právo užívací nájemcovo nájem pachtýřovo nejen proti pronájemníkovi, nýbrž i proti každému jeho nástupci ve vlastnictví věci nájemné. Pronájemník jest dále zavázán udržovati věc v dobrém stavu na svůj vlastní náklad a má nájemníkovi nahraditi náklad od tohoto na věc učiněný, byl-li nezbytně potřebný nebo k zjevnému převládajícímu užitku nájemcovu. Nájemník jest povinen platiti nájemné, a to, není-li co jiného smluveno, teprve po projití doby nájemní, při nájmu jednoročním nebo delším po půlletích. Pro pohledávání nájemného nebo pachtovného přísluší pronájemníkovi místnosti a propachtovatelovi pozemku zákonné zástavní právo, tomuto na dobytku a hospodářském nářadí i úrodě, nalézajících se na statku nájemném, onomu na svršcích nájemníkových, vnesených do místnosti. Nemůže-li nájemník věci naprosto nebo jen částečně užívati, osvobozuje se úplně nebo částečně od povinnosti platiti nájemné nebo pachtovné. Věci najaté má nájemník řádně užívati a ji bedlivě opatrovati, jsa v příčině té odpověden za všeliké provinění vlastní i podnájemníkovo. Ze škody nahodilé není však práv, leč by byl nebezpečí náhody zvláště na se vzal. Po skončeném nájmu jest povinen vrátiti věc pronájemníkovi, jak ji byl obdržel. N. se končí zkázou věci nájemné, uplynutím smluvené doby nájemní nebo, jestliže doba nájemní určena není, výpovědí. Když se dává výpověď, třeba však zachovati lhůtu výpovědnou, jež jest smluvena nebo určena řády o stěhování, které jsou stanoveny místními předpisy nebo místním obyčejem, a není-li ani těch, všeobecným předpisem zákonným (§ 1116 obč. z.). V některých případech může pronájemník i před uplynutím smluvené doby nájemní jednostraně od smlouvy odstoupiti, jako když nájemník prodlévá po jistou dobu s placením nájemného. Naopak může zase nájemník od smlouvy pustiti, jestliže věc najatá má takové vady, že se k řádnému užívání nehodí, a z jiných podobných důvodů (§ 1117, 1118 obč. z.). Zcizí-li pronájemník věc pronajatou, nezrušuje se tím poměr nájemní, ale nový nabyvatel, zvláště kupitel, není vázán nájemní smlouvou předchůdcovou. To bývá vyjadřováno regulí »Kauf bricht Miethe«. Zásadu tuto uznává též rak. občan. zák. v § 1112., pozměňuje ji však ve dvojím směru. Nájemník jest povinen novému vlastníkovi ustoupiti jen po náležité výpovědi, a bylo-li právo nájemné vloženo do knih veřejných, působí i proti novému nabyvateli, leč by tento byl věc koupil v dražbě exekuční. Hý.