Ottův slovník naučný/Plnomocenství

Ottův slovník naučný
Plnoletost	Plnomocenství	Ploceidae

Údaje o textu
Titulek:	Plnomocenství
Autor:	Ferdinand Heller mladší
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 931–932. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Plnomocenství (plenipotence) jest oprávnění jednati právně za jiného jeho jménem tak, aby účinky právního jednání stihly zastoupeného. P. vzniká buď smlouvou mezi tím, kdo je dává – zmocnitelem či mandantem – a tím, kdo je přijímá — zmocněncem či plnomocníkem, mandatářem – anebo ze zákona neb soudním nařízením. Oprávnění plnomocníkovo zve se též všeobecně plnou mocí. Plná moc může míti objem širší neb užši. Podle objemu svého jest buď všeobecnou n. generální plnou mocí, vztahuje-li se na obstarávání všech záležitostí zmocnitelových, neb jest zvláštní, speciální, plnou mocí, vztahuje-li se jen na obstarání některých záležitostí. Tato zvláštní plná moc může zníti buď všeobecně na určitý druh právních jednání (na př. na kupování nemovitostí), t. zv. druhová plná moc, neb může zníti jen na určité, přesně označené právní jednání (na př. na koupi určité nemovitosti). Každá plná moc může býti obmezená neb neobmezená. Obmezenou jest, když zmocnitel dá plnomocníkovi přesný příkaz, jak má jednati, a vytkne jeho činnosti určité meze; neobmezenou jest, když zmocnitel ponechá plnomocníkovi úplnou volnost, aby jednal dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zpravidla ob. zák. ponechává stranám na vůli, jakou plnou moc si dáti chtějí. Pouze při některých právních jednáních činí výjimku a žádá: pro zcizování a kupování věci za jiného, k uzavírání nebo poskytování zápůjček, ku přijímání peněz nebo peněžních hodnot, k vedení soudních sporův a uzavírání smírů druhovou plnou moc; k bezvýjimečnému nastoupení neb vzdání se dědictví za jiného, k uzavření společenské smlouvy, k darování, k založení práva voliti rozhodčího a k bezplatnému vzdání se práv zvláštní plnou moc, která zní právě na to jednání, které má býti plnomocníkem předsevzato. Sama generální plná moc neobmezená nestačí, nýbrž musí býti alespoň ještě druhovou.

Smlouva o p. může býti učiněna buď ústně nebo písemně (viz Plná moc). Byla-li učiněna ústně, dlužno v pochybnosti objem plné moci posouditi i podle okolností.

Poměr mezi zmocnitelem a zmocněncem řídí se smlouvou. Podle zákona samého vznikají ze smlouvy té pro strany tyto povinnosti a práva: Plnomocník musí jednati podle svého slibu a plné moci, řádně a správně, a ručí za škodu, kterou svým zaviněním zmocniteli způsobí. Jednati musí sám. Náměstka může si zříditi jen tehdy, když mu to bylo smlouvou dovoleno, nebo když byl k tomu okolnostmi nezbytně donucen. V případech těchto ručí jen za vinu při volbě náměstka (culpa in eligendo). Neměl-li však povolení, neb nebyl-li k tomu nucen, ručí i za výsledek jednání. Zmocnitel jest naproti tomu zavázán nahraditi veškeré nutné a užitečné náklady, dáti mu zálohu na hotová vydání a nahraditi mu škodu, kterou by následkem provádění příkazu neb jeho zaviněním utrpěl. Dále jest zmocnitel povinen schváliti jednání, bylo-li provedeno v mezích plné moci nebo přijal-li zisk z jednání tohoto plynoucí.

Co se týče poměru k třetím osobám, má p. ten význam, že účinky právního jednání předsevzatého v mezích plné moci stíhají pouze zmocnitele a osobu třetí, a nikoliv plnomocníka, tedy pouze zmocnitel a osoba třetí nabývají práv a je též stíhají závazky. To platí však jen o zjevném p., kde plnomocník vystupuje a jedná výslovně jménem zmocnitele. Když však jedná svým jménem, ale na účet zmocnitele, t. zv. nezjevné či tajné p., účinky právního jednání stíhají pouze jej samého, a on pak musí je podle smlouvy přenésti na zmocnitele. Oproti třetím osobám nemá tedy tajné p. významu žádného.

P. zaniká především odvoláním se strany zmocnitele, což se může státi kdykoliv. Dále výpovědí se strany plnomocníka. Vypoví-li však plnomocník plnou moc dříve, než záležitost svěřenou provedl, nejsa k tomu neodvratnou překážkou nucen, ručí za škodu, kterou tím zmocnitel utrpí. P. zaniká též smrtí jedné z obou stran. Když však p. zní i na případ smrti zmocnitelovy, nebo nelze-li přerušiti jednání již započaté bez zjevné škody pro dědice zmocnitelova, plnomocník jest oprávněn a zavázán jednati dále. Processní plná moc však smrtí zmocnitelovou vůbec nezaniká, a rovněž tak ne plná moc daná obchodníkem, pokud by byl obchodník jinou vůli neprojevil neb na ni z okolnosti souditi se nedalo. Naprosto zaniká p. uvalením konkursu na jmění zmocnitelovo neb zmocněncovo. Zanikne-li plná moc odvoláním, výpovědí neb smrtí zmocnitelovou, plnomocník musí přes to obstarávati ještě ony záležitosti, které odkladu nedopouštějí, a to potud, pokud zmocnitel neb jeho dědicové jiné opatření neučiní neb učiniti nemohou. Zejména advokát jest povinen po vypovědění plné moci zastupovati svoji stranu ještě 14 dnů, tak aby škody netrpěla. Oproti třetí osobě má zánik plné moci účinek teprve tehdy, když jí byl sdělen neb ona sama o něm zvěděla. Jinak smlouva s ní učiněná, když bez své viny o zániku plné moci nevěděla, zůstane pro zmocnitele závaznou. Při processní plné moci musí dokonce odvolání nebo výpověď plné moci býti druhé straně soudně sdělena, a ve sporech, kde jest nutným zastoupení advokátem, zánik plné moci nabývá účinku oproti odpůrci teprve tehdy, když mu zřízení nového advokáta bylo oznámeno.

Jak bylo shora řečeno, p. vzniká smlouvou, t. j. výslovným ujednáním. V některých případech však vzniká též mlčky udělením jistého postavení neb zaměstnání. To platí o vlastnících obchodů, krámů, lodí neb živností, kteří si pro ně zřídí faktory, plavce nebo pomocníky. Ti mají plnou moc, o které platí předpisy o smluvním p. a jejíž objem řídí se listinou o jich jmenování nebo posuzuje se podle okolností. Správce nějakého jmění jest zmocněn ke všem jednáním, jež správa sama sebou vyžaduje. Služebníci neb učňové, jimž vlastník obchodu neb živnosti svěřil prodej zboží v krámě neb i mimo krám, pokládají se za zmocněny přijímati za prodané zboží platy a příjem platů potvrzovati. Kdo přinese odběrací knížku mezi dvěma osobami založenou, pokládá se za zmocněna, přijmouti zboží na úvěr.

Soudní p. mají poručníci, opatrovníci, správcové koukursních podstat, nucení správcové (sekvestoři) a výkonní orgánové soudní.

Zákonné p. pak má otec ohledně svých dětí a manžel ohledně manželky. O osobách, které jsou veřejně ustanoveny k obstarávání jistých právních záležitostí, neb jimž zastupování právní jest povoláním, a to o advokátech, notářích, obchodních dohodcích, finanční prokuratuře a p., platí vedle všeobecných předpisů obč. zákona též předpisy zvláštní.

Zvláštní předpisy platí podle obchodního rak. zák. také o p. obchodním. Přijme-li totiž kupec plného práva pro svůj závod pomocníka nebo zástupce a dá jemu určitý titul neb vykáže mu obor jeho činnosti, dává mu tím zároveň p., které obchodní zákon s takovým postavením v závodě spojuje. Nejobsáhlejším p-m tohoto druhu jest prokura (v. t.). Svěří-li obchodník někomu vedení celého svého závodu nebo provozování obchodův určitého druhu neb jen jednotlivých obchodů v něm, pak dává mu tím neobmezenou generální i speciální plnou moc ke všem práv. jednáním, která vedením takového závodu neb uzavíráním takových obchodů jsou podmíněna. Takovýto zástupce t. zv. obchodní plnomocník, musí míti ještě nad to speciální plnou moc pouze k podstupování směnečných závazkův, uzavírání zápůjček a k vedení sporů. Stejnou plnou moc udílí kupec tomu, koho si ustanovil obchodním cestujícím. Konečně zákon obchodní předpokládá, že každý pomocník obchodní, který jest ustanoven v krámě, ve veřejném skladišti nebo skladu zboží, jest zmocněn zboží tamtéž prodávati. Hlr.