Ottův slovník naučný/Pirola

Ottův slovník naučný
Pirohy	Pirola	Piron

Údaje o textu
Titulek:	Pirola
Autor:	Jan Vilhelm
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 770–771. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pirola L., hruštička (Wintergrün), rostlinný rod čeledi hruštičkovitých (Pirolaceae). Jsou to byliny vytrvalé, lysé s jednoduchými listy. Květy mají kalich 5dílný, korunu složenou z 5 volných plátkův a 10 tyčinek a jsou uspořádány v konečném hroznu. Ze svrchního semeníku vyvinuje se 5pouzdrá, mnohosemená tobolka, pukající 5 postranními skulinami. U nás rostou 4 druhy. Ve stinných lesích a křovinách zvláště mezi mechem a na rašelinných místech hojně roste P. rotundifolia L., h. okrouhlolistá. Z plazícího se oddenku vyrůstají dlouze řapíkaté listy, široce vejčité, někdy i okrouhlé, celokrajné neb málo vroubkované, a jednoduchý stvol 1–3 dm vysoký se širokými, objímavými šupinami a s konečným řídkým hroznem květů bílých nebo načervenalých, převislých. Kvete v čnu a čci. P. chlorantha Sw., h. zelenokvětá, je předešlé velice podobna, rozdílné jsou šupiny na stvole, které jsou úzké, čárkovité; listeny mnohem kratší stopek a ušty kališní vejčité, přitisklé, asi 4krát kratší koruny, která jest barvy zelenavě bílé. P. media Sw., h. prostřední, podobá se zevnějškem předešlým druhům i následujícímu. Má bílé nebo narůžovělé koruny kulovatě zvonkovité, tyčinky kolem semeníku skoro stejně skloněné a čnělku téměř rovnou a na konci pod bliznou náhle v terč se rozšiřující a z koruny vyčnívající. Vejčitě kopinaté ušty kališní jsou asi o polovici kratší korunních plátků, špičkami poněkud od koruny odstávají a dole se nekryjí. Roste ve stinných lesích v Sudetách, horách Krušných, čes. Středohoří, vzácněji v hornatině křivoklátsko-berounské a v poříčí střední Otavy, v sev. a střed. Moravě a ve Slezsku v okolí Bělska a Frývaldova. P. minor L, h. menší, má listy vejčitě okrouhlé a dosti připomíná druh předešlý. Jest však slabší a má čnělku v terč rozšířenou s 5laločnou bliznou a z koruny nevyčnívající. Ušty kališní kratší koruny dole vespolek se kryjí a jsou srdčitovejčité a ke koruně přitisklé. Roste v lesích a kvete v týž čas jako předešlá. Zajímavými jsou semena hruštiček, že nemají děloh, podobně jako cizopasné rostliny. Rozmnožují se hlavně způsobem vegetativním z pupenů vznikajících na podzemních oddencích. Klíčení ze semen nebylo dosud pozorováno. Kořínky jejich bývají opatřeny mykorhizou (viz Studii o mykorhize u hrušt. okrouhl. v »Rozpr. Čes. akad.«, 1899, od Oldř. Kramáře). Vm.