Ottův slovník naučný/Pirogov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pirogov
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 770. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pirogov Nikolaj Ivanovič, slavný chirurg rus. (* 1810 v Moskvě – † 1881 v Petrohradě). Lékařství vystudoval v Moskvě a Derptě, za dalším vzděláním navštívil Německo, zvl. Berlín a Gotinky, vrátiv se působil od r. 1836–40 jako prof. chirurgie v Derptě, načež povolán byl do Petrohradu za prof. hospitální chirurgie na vojenskolékařskou akademii, kdež stal se velmi zasloužilým o vojenské zdravotnictví. R. 1847 působil v nemocnicích na Kavkáze, r. násl. počal svoje proslulé studie o choleře a vykonal na 800 sekcí chol. mrtvol, od r. 1854 až 1857 působil v Sebastopolu, načež jako kurátor vyučovacího okresu působil nejprve v Oděsse a pak v Kijevě, ježto se však pro svoje liberální názory se svými představenými nepohodl, opustil státní službu a žil na svém statku. V l. 1862–66 pobýval v Německu, konaje odborný dozor nad ruskými lékaři, kteří tu na ruské státní útraty studovali, r. 1877 působil v Rumunsku a Bulharsku, jinak žil v ústraní na svém statku, vykonávaje po starém způsobu praxi lékařskou. P. je stejně znamenitý jako anatom i jako chirurg. Z anatomických prací jeho sluší uvésti jeho studie o topografických poměrech povázek či fascií a pak rozsáhlé práce jeho o poloze či topografii útrob tělesných ve stavu zdravém i chorobném, zvláště na základě průřezů, konaných rozmanitými řezy na mrtvolách dokonale zmrzlých. (Topografič. anatomija po raspilam čerez zamorozennyje trupy; Petrohrad 1852–59, též latinsky a něm.). Z chirurgických výkonů jeho nejznámější je zvláštní způsob vykloubení chodidla, nazvaný po něm operace P-a. Z ostatních lékařských jeho spisův uvádíme: Anatomia chirurgica truncorum arteriarum atque fasciarum fibrosarum (1837–40); Klinische Chirurgie (Lpsk., 1854); Anatomie pathologique du choléra (Petrohrad, 1849); Vojen novračebnoje dělo i častnaja pomošc na těatrě vojny (1879); Načala vojenno-polevoj chirurgiji. Vedle toho osvědčil se P. i jako paedagog zastávaje se obecného humanitního vzdělání a všímaje si rozl. praktických otázek paedagogických. V té příčině napsal: Osnovnyje voprosy vospitanija (Petr., 1899). Filosofické a náboženské jeho názory obsaženy jsou v jeho denníku Voprosy žizni, který vyšel po jeho smrti. Srv. N. Pjaskovskij, P. kak psicholog, filosof i bogoslov (1893). – Jeho syn P. Vladimir Nikolajevič (1846). historik, vydal Izslědovanija po rimsk. istoriji (1878) a psal archaeolog. články o dějinách prvobytné kultury.