Ottův slovník naučný/Pimenov

Ottův slovník naučný
Pimelodus	Pimenov	Pimenta

Údaje o textu
Titulek:	Pimenov
Autor:	Karel Štěpánek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 748–749. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pimenov: 1) P. Stěpan Stěpanovič, sochař ruský (* 1784 – † 1833) Již na akademii petrohradské dostalo se mu mnoha vyznamenání a měl býti poslán za hranice, s čeho však vlivem politických událostí sešlo. Později byl professorem umělecké akademie petrohradské. Z jeho prací zasluhují zmínky: socha sv. Vladimíra a Alexandra Něvského (před Kazanskou kathedrálou v Petrohradě), socha Homéra a Platóna (na façadě veřejné knihovny petrohradské) a j. P. byl umělcem, pracujícím dílem v duchu italské školy renaissanční, dílem též ve slohu sochařů francouzských z konce XVIII. stol.

2) P. Nikolaj Stěpanovič, sochař rus., syn před. (* 1812 – † 1864), vyrostl pod péčí svého otce, jenž z útlého mládí pěstil v něm lásku k umění a r. 1824 dal jej do uměl. akademie petrohradské, kterou mladý P. ukončil r. 1833, dosáhnuv při tom malé zlaté medaille a později i veliké za sochu Chlapec, hrající si na slepou bábu. Dílo to, jež Puškin uvítal proslulým epigrammem »Junoša triždy šagnul«, obrátilo na P-a všeobecnou pozornost. R. 1837 odebral se za hranice, navštívil Německo a Italii, kde žil 14 let střídavě v Římě a Florencii, užívaje rad Bartoliniho. Z tehdejších jeho prací jsou nejdůležitější: Žebrající chlapec; Chlapec, krmící ptáka; Chlapec, lovící motýle; sv. Matouš, Jan a Lukáš (na průčelí chrámu sv. Izáka v Petrohradě); hrobka hr. Nelidové a návrhy pěti allegorických skupin, jež měly býti postaveny na koncích Nikolajevského mostu v Petrohradě (Moskva; Petrohrad; Novgorod; Kijev a Sibiř). Vrátiv se r. 1850 do vlasti, zhotovil znamenité skupiny Vzkříšení a Proměnění Páně pro ikonostas chrámu sv. Izáka, z nichž první, pokládaný za nejlepší práci P-a vůbec, přinesla mu hodnost professora akademie. Z posledního období jeho činnosti připomínají se hlavně modely pomníků sevastopolským hrdinům Kornilovu, Nachimovu a Istominu; kn. Paskevičovi (pro Varšavu); Voroncovu (pro Tiflis); Mikuláši I. (pro Aleksandrii u Petěrhofa); obrovské poprsí téhož cara (pro sál petrohrad. bursy); pomník Puškinův (v Moskvě); model skupiny Jiří Vítězný a j. Za svého pobytu v Italii zabýval se též malbou. P. náleží k předním sochařům ruským. Význačnými rysy jeho jsou bezprostřední původnost s nádechem ryze národním, živá, někdy snad překypující obraznost a neobyčejná znalost anatomie lidského těla. Dovedl spojovati životní pravdivost a význačnou charakteristiku s krásou a ušlechtilostí forem, což v souhrnu zabezpečilo mu vynikající místo v dějinách rus. uměni vůbec. Šnk.