Ottův slovník naučný/Pernambuco

Ottův slovník naučný
Perná	Pernambuco	Pernarce

Údaje o textu
Titulek:	Pernambuco
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 502–503. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pernambuco

Pernambuco [-ko] nebo Fernambuco: 1) P., nejvýchodnější stát Brazilie, mezi 7° 27' až 10° 40' j. š. a 34° 45' až 42° 10' z. d. Gr., ohraničený na v. Atlantským okeánem, na sev. státem Parahyba a Ceara, na záp. státem Piauhy a na z. Bahia i Alagoas, měří 128.395 km², má délku od z. k v. 860 km, šířku 30–175 km, hranice dlouhé 1800 km, z čehož připadá 230 km na mořský břeh a 475 km na pohraniční tok ř. São Francisco, plocha jeho činí 128.395 km². Mořský břeh státu provází v celé jeho délce pás úskalí (recife) široký 20-60 m, buď jednotný nebo složený z několika pásem souběžných, který má mezery jen při ústí řek. Povrch státu rozděluje se na 2 části, pobřežní, zaujímající asi čtvrtinu státu a sklánějící se od z. k v. k moři, širokou 60–70 km, kdežto čásť vnitrozemská prostoupena jest řadou horských pásem (serras) probíhajících kolmo k toku ř. São Francisco, jichž většina končí se na levém břehu řeky, některá však přecházejí i na druhý břeh, tvoříce řadu prahů zv. cachociras, z nichž největší jest Paulo Affonso, vys. 80 m. Největší výše těchto horstev jest 1100 m n. m., planina, ze které vystupují, jest asi 600 m n. m. vysoká. Území pobřežní pokryto jest krásnými lesy, jest úrodné, dobře vzdělané a hustě zalidněné, po tomto pásmu zvaném matta následuje méně úrodná catinga s nízkými stromy, pak výše položená a křovinatá agreste a konečně ve výši 600 m n. m. začínají se kamenité planiny a horstva vnitrozemská zvané sertãõ, kde jen v údolích vyskytuje se bujněji rostlinstvo. – Vodních toků má stát málo. Jediná veliká řeka jest São Francisco na j., který však následkem uvedených prahů není splavný a jehož i největší přítoky (Pajehu nebo Flores, Moxoto a Jacare) v době sucha pozbývají vody. Podobný nedostatek mají i pobřežní řeky na v., Goyana, Capibaribe, Ipojuca a Una, tak že celá říční síť státu hodí se nejvýše jen k umělému zavlažování. – Podnebí jest na pobřeží horké a vlhké, ve vnitrozemí však suché, u samého moře jest tepelné maximum +27,8°C a minimum +20°C, výška ročních srážek 343 cm), doba dešťů jest od března do září. Dále do vnitrozemí klesá průměrná teplota a extrémy stávají se většími, výška ročních srážek klesá pak až na čtvrtinu uvedené. – Velikým bohatstvím země jsou lesy, v nichž vyskytují se nejrozmanitější druhy užitkového dříví, zvláště t. zv. dřevo fernambukové nebo brazilské, žluté guayakové a j.; pobřežní pásmo jest veleúrodné a plodí hojně bavlny, třtiny cukrové, kávy, kakaa, kukuřice, rýže, tabáku atd., bohat jest stát rozmanitým ovocem, které daří se zvláště na ostrově Itamaraca, jako: ananasy, pomoranči, kokosovými ořechy a p. – Zvířena vyznačuje se množstvím vodních ptáků, jinak neliší se od ostatní fauny brazilské. – Obyvatelů jest 1,030.224 (1891), t. j. 8 na 1 km², tak že hustotou P. předčí kromě Ria Janeira a Alagoasu všecky státy brazilské a to tím spíše, ježto téměř veškeré jeho obyvatelstvo (9/10) soustřeďuje se ve východní jeho části, kde hustota dosahuje téměř 30 ob. na 1 km². Hlavním pramenem výživy jest zemědělství. Ve velikém měřítku pěstuje se cukrová třtina a to v pobřežním pásmu do vzdálenosti 50–100 km od moře a do výše 150–200 m n. m., kdežto v polohách vyšších a dále ve vnitrozemí jsou plantáže bavlněné. Ostatní plodiny země, zvláště káva, kakao a tabák, následkem primitivního způsobu kultury nedávají valného výtěžku. S úspěchem začíná se provozovati hedvábnictví. – Z průmyslové činnosti jest hlavní výroba cukru třtinového, pro kterou má stát 13 velikých raffinerií s kapitálem do 20 mill. K, podporovaných vládou, vedle veliké řady podniků menších, zhusta na jednotlivých plantážích. Mimo to silně se vyrábí kořalka, které vyváží se ročně do 55.000 hl, vývoz cukru činí 164.000 t a bavlny 25.700 t. Kromě toho jsou zde továrny na stroje, tabák a doutníky, slevárny a loděnice. Ve vnitrozemí sbírá se pro vývoz piassava, rostlinný vosk, divoký med, gumma, různé kůry, barvířské a lékařské rostliny a stavební dřevo. – Pro dovoz jsou hlavní předměty: rýže, olej, ryby, káva, brambory, uhlí, mouka, petrolej, vino, ocet, modní zboží a j. Vývoz silně se kolísá dle úrody jednotlivých let mezi 35–70 mill. K, kdežto dovoz pohybuje se kolem 50 mill. K ročně. – Obchodním střediskem lest hlavní město Recife, dobrý přístav jest Tamandare. Z Recife vybíhá do vnitrozemí 5 železničních tratí v úhrnné délce 478 km, toto město pak jest spojeno podmořským telegrafem s Riem de Janeiro, Parou a Evropou. – Kolonisace území P-uka počíná se r. 1525, kdy Portugalci založili první faktorii na Iguarassu, r. 1534 uděleno jako dědičný kapitanát Duarte Coelhosu, po němž drželi je jeho dědicové do r. 1650, kdy vpadli sem Hollanďané. Po jejich vypuzení P. přivtěleno k ostatní Brazilii, r. 1799 vyloučeny z něho provincie Ceara a Parahyba, r. 1817 Alagoas a r. 1821 Rio Grande do Norte. V l. 1831–53 panovaly ve státě nepokoje, avšak od té doby pokračuje jeho rozvoj pokojně a ani osvobození otroků r. 1888 nezasáhlo do něho rušivě.

2) P. úředně Recife (v. t.).