Ottův slovník naučný/Perm

Ottův slovník naučný
Perly	Perm	Per maiora

Údaje o textu
Titulek:	Perm
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 496–498. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Perm (město)

Perm, gubernské a újezdné město ruské gubernie t. jm. na 58° 1' s. š. a 74° 6' v. d. Gr., na levém bř. ř. Kamy, na trati P.-Jekatérinburk a P.-Kotlas, má 45.403 ob. (1897), chlapčí a dívčí gymnasium, dívčí progymnasium, reálnou školu, technickou školu Uralské železnice, kněžský seminář, chlapčí a dívčí duchovní školu, církevní učitelskou školu, sirotčinec, ústav slepců, divadlo, museum, meteorologickou stanici. V městě jest obecní banka, oddělení císařské ruské banky, selské a volžsko-kamské, úvěrní spolek, banka pro domácí průmysl, čilý drobný obchod zvláště v době plavby, které slouží říční přístav s roč. ruchem 2133 lodí a dopravou zboží do 11 mill. pudů, hlavně do Sibiře jde tudy veliké množství průvozu z evropského Ruska. Výroční trhy jsou 3, avšak nepatrné. Závodů průmyslových jest 139 s 2515 děln. a roční výr. do 3 mill. rublů, mezi nimi na prvním místě jsou 4 strojní loděnice s výr. za 1¼ mill. rub. ročně. P. jest sídlem občanského gubernátora a biskupa.

Permský újezd leží v záp. části gubernie mezi Uralem a řekou Kamou na ploše 27.269,5 km² půdy hornaté zvláště na vých., kde na hranici s újezdem verchoturským táhne se hlavní uralský hřbet, od něhož vybíhají na z. odhoří prostupující téměř celou plochu újezda. Celý újezd patří k úvodí Kamy, říčních přístavů jest 8, hlavně s dopravou kovů. Větších jezer není, močály rozkládají se většinou v údolí řek. Lesy zaujímají dosud přes ohromnou spotřebu dříví v báňských závodech 84% plochy újezda. Obyvatel jest 265.204 (1897), chrámů 78, mečet 7, chov dobytka nepatrný, továren jest 644 se 17.000 děl. a roč. výr. za 7 mill. rub., mezi nimi 10 sleváren a železáren s výr. za 4½ mill. rub. a 1 zbrojovna s výrobou za 1,3 mill. rub. Z nerostného bohatství dobývá se ročně 2 mill. pudů zlatého písku s 5043 pudy mědi, 2½ mill. pudů železa, mimo to vyskytuje se i kamené uhlí. Výročních trhů jest 6, škol 44 s 2000 dětmi, nemocnic 7.

Permská gubernie leží z části v evropském, z části v asijském Rusku po obou stranách Uralu na ploše 332.060,9 km² a hraničí na s. s gub. vologodskou, na v. s tobolskou, na j. s orenburskou a ufimskou a na z. s vjatskou, do asijského Ruska náleží asi 150.000 km². Ural prostupuje gubernii téměř v jejím středu v délce do 600 km a šířce 40–60 km, táhne se od s. k j. a dosahuje v Konžakivském Kameni výše 1546 m n. m., kdežto na j. od 58° s. š. snižuje se až k 56° s. š. a odtud opět stoupá do výše 600 až 800 m n. m., avšak nikde nedosahuje čáry věčného sněhu. Na z. vybíhají z Uralu četná odhoří, kdežto na v. přechází gubernie v rozsáhlou rovinu tobolskou. Ural skládá se z hornin krystallinických, které na západních jeho svazích pokryty jsou vrstvami devonského a kamenouhelného útvaru, rovina tobolská je tertierní, kdežto celý západ náleží útvaru permskému. – Nerostným bohatstvím vyniká permská gubernie nade všecky ostatní ruské krajiny. Kromě ložisek a náplavů, dodávajících veliké množství kovů, jako zlato, platinu, stříbro, měď, železo, nikl, olovo, iridium, osmium, rhodium, ruthenium atd., vyskytují se zde drahé kameny (diamanty, satíry, beryly, turmalíny, smaragdy, akvamariny, topasy, amethysty, jaspisy), mramor, porfýr a téměř všecky druhy stavebního kamene, uhlí a sůl. Měď vyskytuje se zhusta v podobě malachitu. – Vodopisně náleží gub. k úvodí okeánu Ledového a moře Kaspického, a to k onomu patří v Evropě Pečora a v Asii Tobol, k tomuto pak Kama. Nejmenší jest úvodí Pečory, která přijímá zde ř. Uňji, Volosnici a Požeg. K úvodí Tobolu, který zavlažuje východní čásť gubernie, patří řeky Lozva, Sosva, Tura, Nica a Iseť, které samy mají řadu dosti velikých a důležitých poboček. Západní a největší čásť gubernie zavodňuje Kama, která vtéká sem z gubernie vjatské, protéká permskou gubernii v délce 950 km a přijímá ohromné množství poboček, mezi nimiž nejdůležitější jsou Kelťma, Višera s Kolvou, Jajva, Kosva, Obva, Čusovaja s Vylvou a Sylvou, pak Ufa. Říční systém Kamy jest v dopravním ohledu v gubernii nejdůležitější, po něm dopravuje se největší čásť kovů z hutí urálských, po Kamě a Čusové asi 14/15 všeho dopravovaného zboží. Gubernie jest bohata jezery (1836 km²) a močály, v újezdě jekatěrinburském rozkládá se celá soustava jezer mezi sebou souvisících. Největší jezero jest Uveldy a Irtjat, největší močál jest Gumenco na hranici gubernie vologodské. – Podnebí jest sice rozmanité, avšak celkem drsné a výstřední s velikými extrémy. Průměrná teplota roku v P-u jest +1,6°C, zimy –13,2°C, léta +15,9 °C, v Bogoslovsku jest prům. roč. teplota +1,37 °C, v Jekatěrinburku +0,62°C, tak že teploty ubývá k sv., nejchladnější území gubernie pak jest Uralský hřbet. Rozdělení srážek jest rovněž pod vlivem tohoto pohoří, nejdeštnatější jsou místa v záp. předhořích a údolích Uralu v újezdě čerdynském, kde padá ročně 60 cm vody, nejsušší pak jsou roviny jihovýchodní s 35 cm roč. srážek. – Lesy zaujímají 75% plochy gubernie, nejvíce jich jest v újezdě čerdynském (95%) a verchoturském (85%), které mají ještě neprostupné pralesy, nejméně v újezdě šadrinském (25%), kde tvoří jen malé háje. Hlavní druhy lesních stromů jsou jedle a cedr, bříza a dub, pak osika, olše a lípa. – V lesích jest hojnost zvěře, jejíž lov jest důležitým pramenem výživy. Zvláště na severu v újezdě čerdynském vyskytují se jeleni ve velikém množství, dále soboli, veverky, rosomákové, rysi, vydry, hranostaji a j., z ptáků nejdůležitějším předmětem lovu jsou jeřábci. – Obyvatelů jest 3,003.208 (1897), t. j. 9 na 1 km², z nich 2,640.418 pravosl., 172.340 rozkolníků, 2155 katol., 1034 evang., 1876 židův, 133.480 muhammed., 16.152 pohanů atd. Pravoslavných chrámů jest 468 a klášterů 6. Kromě Rusů jest asi 100.000 Baškýrů, Meščerjaků a Těptjarů, 80.000 Sermjaků, 24.000 Tatarů, 8000 Čeremisův a 2000 Vogulů. Škol jest v gubernii 1600 s 97.214 dětmi, mezi nimi jsou 33 školy pro jinorodce, škol středních jest 13, mimo to 3 školy hornické, 1 průmyslová s nižší hospodářskou, 1 technická a 1 železniční. Mimo to při 115 školách vyučuje se polnímu hospodářství, v mnohých školách jsou řemeslnické a industriální kursy, zakládají se nedělní školy, knihovny, čítárny atd. Nemocnic jest v gubernii 172 s 3412 lůžky, přední z nich jest gubernská zemská nemocnice v P-ě s 217 lůžky, při které jest ústav choromyslných s 315 chovanci. Gubernským zemstvem zřízena bakteriologická stanice s výrobou sera koňského a výzkumnou stanicí zvěrolékařskou. – V celé gubernii provozuje se orba, avšak s rozmanitými výsledky, v celku však výtěžek sotva stačí potřebě rolnického obyvatelstva, pouze jižní újezdy dodávají obilí nad místní potřebu. Role zaujímají 9,3% plochy gubernie, seje se zvláště žito, oves, ječmen a pouze na jihu ve větším množství i pšenice, proso a pohanka, v malém množství pěstuje se i len a konopí. Všude provozuje se zelinářství, ovocnářství jest nepatrné, včelařstvím zabývají se zvláště Baškýrové, Čeremisové aTěptjaři. Lov ryb má přes hojnost řek význam pouze v újezdě čerdynském, ryby dovážejí se z gub. tobolské. Lov zveře provozuje se po celé gubernii, zvláště v új. čerdynském a verchoturském, nejlepšími lovci jsou Vogulové. Chov dobytka kvete zvláště v újezdě šadrinském mezi Baškyry, zvláště chovají se koně rasy obvinské, jichž počítá se 732.000, skotu jest 787.500, ovcí 881.000, vepřův 165.000 a koz 20.000. – Důležitým pramenem výživy jest kácení a plavení dříví, loďařství, pálení uhlí a j. Z domácího průmyslu jest nejdůležitější obrábění koží a kovův a výroba jednoduchých hospodářských strojův. Ku podpoře domácího průmyslu jest zvláštní banka se základním kapitálem 114.220 rub. Továrních závodů průmyslových jest 1091 s 9834 děln. a roč. výr. za 22 mill. rub., závodů řemeslných 12.475 s 35.000 děln. a výrobou za 5½ mill. rub., hlavní z nich jsou obilní mlýny, lihovary, továrny na likéry, koželužny atd. – Avšak nejdůležitějším pramenem výživy jest hornictví, jehož oblasť zaujímá střed guber. po obou svazích Uralu a jež zaměstnává přes 200.000 dělníkův. Na 9 státních závodech dobývá se do 6 mill. pudů rudy železné a vyrábí 2¼ mill. pudů litiny, 1,1 mill. pudů železa a do ½ mill. pudů různých železných výrobků, soukromé závody (69) dobývají ročně do 47 mill. pudů rudy a vyrábějí 22 millionů pudů litiny, 12½ mill. pudů železa, 3½ mill. pudů oceli a 1½ mill. pudů výrobků, 3 měděné báně dodávají 119.249 pudů mědi, kamenného uhlí dobývá se ve 13 báních ročně do 21 mill. pudů, solných závodů jest 17 s roč. výtěžkem 16½ mill. pudů, zlata dobyto 298 pudů v ceně 4,9 mill. rub. a platiny 301 pud v ceně 2½ mill. rublův. Úhrnem páčí se cena hornických výrobků gubernie na 56,3 mill. rublův. Rozvoj báňské činnosti zdržován jest nedostatkem paliva, neboť většina uhelných bání jest v rukou soukromníkův, kteří těží uhlí jen pro svoji potřebu. Z toho důvodu také obrací se pozornost k těžení rašeliny zvláště v újezdě šadrinském. Nejdůležitější naleziště drahokamů jsou v Adolfovsku, Murzovsku, Šajtansku a Sarapulu, z četných minerálních pramenů hlavní jsou v Serginsku, Klučevsku a Jelovsku. – Čilý jest obchod a zvláště v rozkvětu jest průvoz do Sibiře. Obchodní střediska jsou v Jekatěrinburku, P-u, Šadrinsku a Kamyšlovu, výroč. trhů jest 180, z nich největší jest irbitský s obratem do 50 mill. rub. a Ivanovský v osadě Krestovskoje v új. šadrinském s obratem přes 5 mill. rub. Kromě četných splavných řek slouží dopravě 1069 km železničních tratí, z nichž hlavní jest Uralská a Permsko-Kotlaská. Mimo to přes Čeljabinsk spojena jest gubernie s drahou sibiřskou. Městské banky jsou v P-u, Jekatěrinburku, Solikamsku, Kunguru, Verchoturu, Kamyšlově, Irbitě a Šadrinsku, mimo to v Jekatěrinburce jest sibiřská banka obchodní, v P-u, Jekatěrinburce, Irbitě a Šadrinsku jsou oddělení císařské rus. banky a volžsko-kamské banky. – Gubernie dělí se na 12 újezdů (permský, irbitský, jekatěrinburský, kamyšlovský, krasnoufimský, kungurský, ochanský, osinský, šadrinský, solikamský, čerdynský a verchoturský) s 12.760 osadami. – Území na z. od Uralu až k ř. Pečoře, Kamě a Volze nazýváno bylo v nejstarších dobách Biarmija, v ruských letopisech XVI. a XVII. st. Permija a již Novgorodci brali odtud stříbro a od XI. stol. vybírali zde poplatek. Po pádu Novgorodu připadla práva na tuto zemi Moskvě, v XV. stol. pak byli již činnými zde němečtí horníci, kdežto ruské osady množily se teprve po dobytí Sibiře Rusy. Velikých zásluh o zalidnění kraje a rozvoj jeho hornictví získali si Aroganovi, kteří r. 1517 dostali výsadu na těženi soli a později zavedli zde pravidelné dolování vůbec. Podnětem k dalšímu rozkvětu kraje bylo objevení zlata r. 1745 a drahokamů r. 1766. Roku 1780 utvořeno permské náměstnictví, změněné r. 1796 v gubernii. Nerostné bohatství gubernie bylo také příčinou pečlivých výzkumů zeměpisných, geologických a geognostických, kterými kromě báňských inženýrů zabývali se zvláště Humboldt, Murchison, Helmersen, Ščurovskij, Barbot de Marny, Kokšarov, Möller, Ludwig a j. Tšr.