Ottův slovník naučný/Perly

Ottův slovník naučný
Perlsberk	Perly	Perm

Údaje o textu
Titulek:	Perly
Autor:	Karel Lukáš, Karel Resl, Josef V. Černý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 494–496. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Perla

Perly jsou hladká, zaokrouhlená zrnka různé velikosti a podoby, která vznikají uvnitř těla některých lasturovců, zejména perlorodky (v. t.) a velevruba perlonosného, tím, že měkkýš vypocuje vápenitou hmotu, tutéž, ze které vytvořuje skořápky, aby jí obalil a tím méně závadnými učinil cizí hmoty, jež náhodou vnikly dovnitř. V podstatě p. obsahují tedy vedle nepatrného množství látky ústrojné pouhý, jinak nevzácný, uhličitan vápenatý, jsou tedy měkké, málo trvanlivé, v kyselinách snadno rozpustné, při tom bílé, neprůhledné, tak že nemají skoro žádných vlastností, jichž se vyhledává při drahokamech, a přece jsou hledány jako drahokamy; zejména ve starověku bývaly vysoce ceněny a stavěny mezi drahokamy na první místo. V Římě v posledních letech republiky a v době císařství bývaly placeny za p. ohromné summy a bylo jich užíváno nejen jednotlivě do šperku, ale i u velikém počtu k ozdobě šatstva, obuvi, vozův a j. Připisována jim zvláštní moc, jak je tomu dosud v Orientě, kde jsou p. stále ve veliké oblibě. Co je činí tak oblíbenými, je jejich slabý sice, ale příjemný lesk, vedle toho slabá hra duhových barev, která pochází od toho, že jsouce složeny ze samých soustředných tenounkých vrstev téže hmoty, odrážejí světlo, do nich vcházející, na několika plochách od sebe nepatrně vzdálených, čímž nastává interference světla. Perlorodka žije sice a loví se na mnohých místech teplého pásma, ale většinou neposkytuje perel a loví se pouze pro skořápku (perleť). Pro p. loví se pouze na některých místech a to zejména v Perském zálivu (nejvíce u ostrova Ormuzu), v jižní části Rudého moře, v zálivu Manaarském a to na březích indických i ceylonských (na břehu indickém, hlavně u Tutikorina, na břehu ceylonském u Aripa), u ostrovů Suluských, u západních i východních břehů Mexika, na záp. březích Australie, na březích japanských a j. Lov perlorodek je zaměstnání dosti nebezpečné a odvážné, provádí se obyčejně způsobem primitivním, že potápěč se spustí na provaze, dole kamenem obtěžkaném, na dno mořské, zde hledí za dobu, po kterou může dech zadržeti (zřídka to bývá více než 60 vteřin), nahrabati do koše co nejvíce perlorodek, s nimiž se dá vytáhnouti do loďky; obyčejně bývá na jedné loďce zaměstnáno 10 lovců, kteří v potápění se střídají. V Perském zálivě je při lovu perlorodek zaměstnáno asi 5000 člunů, cena perel ročně tam vylovených činí asi 10 mill. K, perel vylovených v Rudém moři asi 200.000 K, na březích ceylonských asi 5 mill. K. Na březích kalifornských vyloveno r. 1896 perel v ceně asi 1,7 mill. K, tam užívají zvonů potápěčských a spouštějí se do hloubky až 100 stop. Ve Vých. Indii a na Ceyloně lov perel je státním monopolem; lovci musí odváděti tři čtvrtiny výtěžku státní pokladně, a lovec za svoji namáhavou a nebezpečnou práci asi 20 dní trvající vyzíská asi 200 K. Při lovu perlorodek sejde se na pobřeží velké množství kupců, kteří kupují perlorodky ve velkém. Je to obchod dosti hazardní, poněvadž jen malý počet perlorodek obsahuje v sobě p., a z těch opět jen malé množství p. cenné; a dle zevnějšku perlorodek nelze souditi o jejich bohatství. Nezbývá jiného, než nechati perlorodky ležeti na slunci, až měkkýš uvnitř skořápek shnije, a pak v zapáchajícím hlenu vyhledávati p. Nalezené p. se pak třídí různými síty na několik druhů podle velikosti a pak ještě přebíráním se oddělují pravidelné od nepravidelných. Největší prodávají se pak jednotlivě a slovou kusové, menší prodávají se na váhu a slovou lotové, nejmenších, t. zv. seménkových, neužívá se na ozdoby, nýbrž k podřízeným účelům, na př. ve Vých. Indii boháči si dávají z nich páliti vápno, kterého pak užívají za přísadu k žvýkacímu betelu. Cena perel je velmi nestejná, závisí na úhlednosti (tvaru, barvě, lesku), na velikosti (poněvadž veliké p. jsou vzácné), a na tom, jsou-li pravidelné (hladce kulovité neb aspoň vejčité). P. všelijak zkřivené a hrbolaté, t. zv. barokní, mají cenu nepoměrně menší, byť i byly značně veliké; ještě menší cenu mají p., které byly přisedlé ke skořápce a jsou tudíž po jedné straně drsné a neúhledné. Barva perel je z pravidla bílá, ale mívá někdy nádech do modra, do růžova nebo do žluta, ba někdy se naleznou i p. skoro černé. V Evropě dává se přednost perlám čistě bílým, v Orientě jsou oblíbenější žluté, na Ceyloně jsou hledány růžové. P. na šňůrách navlečené mají mnohem větší cenu než nenavlečené a to ze dvou příčin, předně je provrtávání perel práce velmi choulostivá, při měkkosti a vrstevnatém slohu perel se tyto při provrtávání snadno pokazí, za druhé má-li se sestaviti šňůra perel, je k tomu potřebí veliké jejich zásoby, aby se z nich vybralo jisté množství perel pravidelných a při tom buď stejně velikých anebo stejnoměrně v řadě menších a menších. Nejdovednější provrtávači perel jsou ve Vých. Indii. Obzvláště veliké a při tom pravidelné, úhledné p. jsou velikou vzácností a mají také výjimečné ceny; uvíznou obyčejně v klenotnicích některých panovníků. Pověstnou stala se veliká perla, kterou dle pověsti královna egyptská Kleopatra rozpustila v octě. Jedna z největších byla majetkem krále španělského Filipa II., má velikost holubího vejce; ještě větší byla vystavena v Londýně r. 1862, ta vážila 92 g a měla průměr 5 cm). Od perel mořských neliší se ničím p. říční, které se tvoří v těle perlorodky říční č. velevruba perlonosného, žijícího v řekách mírného pásma, a to v Čechách v Otavě mezi Horažďovicemi a Sušicí, krom toho v různých řekách evropských i severoamerických. Na některých místech zabývají se umělým chovem perlorodek říčních. V celku lov perel sladkovodních je mnohem menší než mořských, ale cena jejich je stejná, ba někdy bývají i dražší mořských, mají-li pěkný nádech barevný do růžova nebo do modra. Hlavní tržiště perel v Evropě jsou Paříž a Amsterdam, vedle nich ještě Londýn, Hamburk a Lipsko. Lš.

P. umělé. Výroba perel umělých zkoušena s počátku soustruhováním lastur perlorodek, které jsou uvnitř potaženy perletí. Avšak kuličky tímto způsobem vzniklé byly jednak plné, jednak nečinily dojmu perel pravých a proto nedošly praktického upotřebení. Francouz Jacquin v Paříži počal r. 1680 hotoviti p. skleněné a to s větším úspěchem, neboť způsob jeho, ovšem s různými odchylkami, zachoval se do dnešní doby. Duté p. skleněné dělají se z tenkých rourek skleněných, světlosti asi 1 mm, tažených z bezbarvého skla křišťálového, snadno tavitelného. Perlař vezme dvě rourky, na konci je nad dmychací sklářskou lampou rozpálí do červena a spojí dohromady, aby na tomto spojovacím místě neměly žádné střední dutiny. Foukne-li pak jedním otvorem do rourky, vytvoří se na rozehřáté části u místa spojeného dutá kulička – perla. Perla i s rourkou rychle stydnou a snadno od sebe se oddělí, čímž na perli odlomením rourky nejprve na jedné, postupně i na druhé straně vznikne otvor, který špičkou plamene dmychací lampy náležitě se upraví. Při další práci konec jedné rourky se zataví, nová perla vyfoukne, a aby se mohly učiniti na obou stranách p. navlékací otvory, nutno opět na ni přitaviti druhou rourku, kteráž po odlomení způsobí v perle žádoucí otvor. Popsaným způsobem udělá se ještě otvor na straně druhé a pak se práce tato ustavičně opakuje. – Kuličky tímto způsobem vyrobené třeba potom opatřiti na vnitřní straně dutiny příslušným leskem, aby činily dojem perel pravých. S počátku používáno k tomu bílého vosku, čímž však se nedosáhlo třpytu perleťového, a proto nahrazen vosk jednoduchou perleťovou tekutinou, tajůplně »Essence d'Orient« nazvanou, jež připravuje se z rybích šupin (Alburnus lucidus). Šupiny trou se paličkou v misce vodou naplněné tak dlouho, až se voda zbarví stříbrolesklými lupty, jimiž jsou šupiny pokryty. Lesk šupin s vodou smíšen přeleje se do láhve se širokým hrdlem a doleje čistou vodou, do které se přidává něco ammoniaku, aby se hnití zabránilo. Dolitá voda brzo se zakaluje a musí se denně tak dlouho čistou vodou vyměňovati, až žádného zakalení nejeví a lesk na dně se usadí. Do usazeniny přimíchává se roztoku klihu a gelatiny, po případě něco šafránu nebo modři, aby se dosáhlo příslušné podobnosti perel žlutavých nebo modravých, načež se kapalina uschovává v místnostech studených, kdež tuhne v rosol, který se může krájeti a je k barvení perel již připraven. Před upotřebením rozehřeje se kus rosolu a touto tekutinou plní se pak po jednotlivu skleněné dutinky p. pomocí zahnuté násosky, kteráž na konci, jenž vkládá se do p., vytažena je v tenký hrot. Širší konec ponoří se do tekutiny, druhým špičatým se ssaje, a když tekutina sama teče, vkládá se do p. Také tekutina prostě vlasovým otvorem zahnuté tenké trubičky do perel se vefukuje. Perlař vezme do dlaně levé ruky až po 10 perlách a naplniv je hází je na síto dřevěné, mastkem poprášené, kterým nohou sem tam pohybuje, aby celá vnitřní dutina stejnoměrně perleťovou tekutinou byla potažena. Totéž dělává se také za pomoci zvláštního kolébkového přístroje. Potom p. nechají se uschnouti a trou se (fáblují) líhem, aby jednak vnější povrch se očistil, jednak aby se podporovalo vysýchání ve vnitřní dutině. Po úplném zaschnutí potahuje se vnitřní dutina, aby se nepoškodila, podobným způsobem ještě voskem a pak navlékají se p. na bavlněné niti.

Kromě toho způsobu dělají se lacinější skleněné p. s kovovým, amalgamovým krytem dutinek a slují pak p. zrcadlové. Z duté rourky fouká se celá řada kuliček vespol spojených, tak že se to podobá perlám na tenčí rource navlečeným. Tekutina k vyplňování připravuje se z 18 dílů rtuti, 16 d. vismutu a po 1 d. cínu a olova. Plnění provádí se v celé řadě spojených perel najednou tím způsobem, že jeden konec zahřáté řady perel ponoří se do tekutiny a druhým koncem ssaje perlař buď ústy nebo pomocí gummového balonku, čímž vtáhne se tekutina do perel, vnitřní dutiny jejich obalí, zbytek pak vyteče.

Mimo p. stříbrné robí se i p. jiné barvy, červené, modré, žluté a j. Kovový třpyt perleťový jest u všech těchto barevných perel stejný, totiž stříbrný, jen skleněné rourky rozličných barev způsobují příslušnou barvu perel. K zhotovení perel červených berou se jednoduše rourky ze skla červeného, kdežto lesk zůstává stříbrný. – Hlavní sídlo průmyslu tohoto jest italské město Turin. V Čechách rozšířeno je perlařství zvláště v horských dědinách okresu hořického a pak v širokém okolí Jablonce n. Nisou. Zručný perlař zhotoví až 5000 i více perel denně. Rsl.

P. v mysl. slují malé vypuklinky a hrbolečky na parohách a parůžkách, které bývají tím perlovitější, čím starší jest zvíře. Horský jelen mívá parohy s pěknějšími perlami, než jelen z rovin. Méně perlovité jsou parohy daňčí, ale nádherně zdobeny četnými a pěknými perlami bývají parůžky srnčí. V době vývoje měkké parohy i parůžky potaženy jsou lýčím (koží), proniknutým bunicemi krevními, které přivádějí nutnou substanci kostní a mají tedy vývoj parohův i parůžků za úkol. Nejhlubší rýhy na jejich povrchu jeví průběh hlavních bunic krevních a hrbolečky, »p.«, jejich intensivní činnost. Dostatek látek fosforečno-vápenatých v píci, kterou zvěř požívá, valně přispívá k bujnému tvoření perel. P. zdobící parohy a parůžky jsou přirozenou zvláštností zvěře a různé domněnky o jejich snad více méně nahodilém původu lze vesměs pokládati za mylné. črn.