Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Peisistratos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Peisistratos
Autor: Justin Václav Prášek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 404–405. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Peisistratos, syn Hippokratův, bohatý eupatríd z Diakrie nebo Hyperakrie, hornaté severovýchodní části Attiky. Narodiv se kol r. 600 př. Kr., záhy vyznamenal se v bojích s Megarskými a jeho zásluze přičítáno i konečné dobytí ostrova Salamíny i vzetí megarského přístavu Nisaie (kol r. 570 př. Kr. ). Když po svržení archonta Damasia po tyrannidě toužícího změnily se strany athénské z politických v krajinské, P. postavil se v čelo chudých Diakrijcův demokraticky smýšlejících a pojal úmysl pomocí jejich zmocniti se tyrannidy. Filaiovci a Alkmaiónovci, náčelní rodové druhých stran, hleděli snahu P-tovu zmařiti, ale tento r. 560 př. Kr. objeviv se na agoře zkrvácen, ježto prý protivníci jej přepadli pro smýšlení lidu přející, domohl se toho, že byla mu povolena osobní stráž 50 mužů, náhlým přepadem zmocnil se Akropole a stal se samovládcem (r. 560 př. Kr. ). Vládl rozšafně a šetřil, pokud se snášelo s myšlenkou tyrannidy, i ústavy Solónovy. Lidu obecnému přál, město zveleboval a šlechtu držel na uzdě vojenskou mocí na Akropoli, kteráž stala se i jeho sídlem vladařským. Jemu náleží zásluha, že Athény jaly si zakládati moc námořskou. K jeho pokynu Miltiadés založil si panství na Thráckém Chersonnésu, odkudž Athéňané držíce i protější Sigeion, ovládali plavbu Helléspontem. K odpůrcům svým choval se P. šetrně, ale Megaklés a Lykurgos, kteří byli uprchli do ciziny, spojivše se, vypudili jej r. 555 př. Kr. Statky jeho ve veřejném trhu koupil bohatý Kallias. Ale záhy Megaklés znepřátelil se s Lykurgem a smluvil se tajně s P-tem, že mu pomůže k panství, když pojme dceru jeho v manželství, načež r. 550 př. Kr. Peisistratos, provázen jsa ženou za bohyni Athénu přestrojenou, po druhé uvázal se v panství. Ale když P. slovu nedostál, byl r. 549 př. Kr. vypuzen po druhé a trávil po 11 let v cizině, s části na statcích svých v Thrákii, s části na Euboii. Odtud vešel v přátelské styky s Argem a Thessaly, načež r. 538 př. Kr. se značnou silou vojenskou, v níž byli jádrem vypověděnci naxijští, vpadl do Attiky a zvítězil nad odpůrci u Pallény. Vítězstvím tímto zajistil si panství pokojné až do smrti. Město Athény ozdoboval nákladnými stavbami (Olympieion, předperský Parthenón), zavedl slavnost panathénaií (v. t.), krajinu povznášel hospodářsky, podporuje hlavně orbu a vinařství, zakládal cesty a pečoval o rozvoj obchodu. Vládl mírně, ponechávaje ústavu v platnosti, ale pečuje, aby ve sboru archontů byl vždy některý z jeho příbuzných a aby v radě měli převahu jeho stoupenci. Vláda P-tova upomíná ve mnohých příčinách na prvé Medici. Zemřel r. 527 př. Kr. Pšk.