Ottův slovník naučný/Parthenón

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Parthenón
Autor: Hynek Vysoký
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 276–278. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Parthenón
Č. 3058. Parthenón (rekonstrukce).

Parthenón (řec.), chrám bohyně Athény Parthenos v Athénách. P. byl nejvelikolepější chrám řecký a poskytuje i dnes ve zříceninách svých obraz krásy úchvatné. Zbudován jsa na nejvyšším bodu akropole athénské převyšoval místem i krásou všechny ostatní stavby akropole, tak jako bohyně, jíž byl zasvěcen, převyšovala významem ostatní božstva hellénského Olympu. Již Kimón počal stavbu, jejíž plán liší se ve mnohém od pozdější stavby Perikleovy; chrám Kimónův zůstal však nedokončen. P. zbudován byl Perikleem a stal se nejvelikolepějším památníkem geniálního tohoto státníka. Kdy počato se stavbou P-u, nelze přesně určiti, snad r. 447 (srv. posledně Michaelis, Archäol. Anzeiger, 1900, str. 99–100), r. 438 byla však stavba v podstatě ukončena, poněvadž toho roku umístěna byla chrámová socha, dílo Feidiovo, v celle. Staviteli chrámu byli Iktinos a Kallikratés. Štíty, vlys a metopy přičítají se Feidiovi a není pochyby, že aspoň štíty pocházejí jistě od něho. P. jest dórský peripteros oktastylos, s 8 sloupy na obou průčelích a 17 sloupy na stranách podélných; materiál jest mramor pentelský. Chrám obrácen jest na východ a měří 31:70 m. Krépidóma chrámové má 3 stupně. Vlastní naos jest amfiprostylos hexastylos (o 6 sloupích v obou průčelích), měří 59,02:21,72 m a skládá se z obvyklých tří částí: předsíně (pronaos), celly a ze zadní síně (opisthodomos). Pronaos byl mřížovím mezi sloupy uzavřen; sloužil k uschování bohatých darův anathématických a nádobí. Z pronau vstupovalo se těžkými, dovnitř se otvírajícími dvojitými dveřmi do celly, jež rozdělena byla stěnou ve dvě části: ve větší východní a v menší západní. Východní čásť, naos v užším smyslu, jest 19,22 m široká a 29,22 m dlouhá. K vůli této délce, jež se stěnou 1,65 m silnou rovná se asi 100 staroattickým stopám, nazváno bylo toto oddělení hekatompedos. Dvě řady 9 dórských sloupů po stranách a tři sloupy mezi dvěma antami naproti stěně, východní a západní čásť rozdělující, dělily hekatompedos ve tři lodi: prostřední a dvě postranní. V lodi prostřední byla u třetího interkolumnia a mezi 6. a 7. interkolumniem příční zábradlí, čímž oddělení toto nápadně se podobalo chrámu Zevovu v Olympii; nelze pochybovati, že v tomto stejném uspořádání cell obou chrámů spatřovati jest vliv Feidiův. V prostřední lodi stála mezi 7. a 8. interkolumniem obrovská chryselefantinová socha Athény Parthenos, vytvořená Feidiem (v. t.). Hekatompedos měl strop dřevěný, bohatě malovaný. Západní oddělení, ležící mezi hekatompedem a opisthodomem, bylo spojeno dveřmi s opisthodomem; mělo hloubku 13,35 m a označuje se obyčejně jménem P. ve smyslu užším. Zde umístěn byl poklad chrámový. Kamenný, kassettový strop tohoto oddělení spočíval na 4 sloupech iónských, čímž oddělení toto bylo rozděleno ve tři lodi skoro stejně široké. Plastická výzdoba P-u byla velikolepá. Ve štítu východním zobrazeno bylo narození Athény. V plné kráse a vznešenosti objevuje se Athéna poprvé ve kruhu bohův olympských, kteří v němém úžasu a obdivu pohlížejí k bohyni, jež právě z hlavy Zevovy se zrodila a již spěchá Niké ověnčit. Na místě zachovaly se dosud v levém konci štítu dvě hlavy koní Héliových a v pravém konci zbytek hlavy koně zapřaženého ve vůz Selénin. V museu akropole athénské v síni VIII. zachována dvě torsa (č. 880 a 881), jedno Héfaistovo, druhé Selénino. Ostatní figury jsou v British Museum v Londýně. Ve štítu západním zobrazen byl zápas Athénin a Poseidónův o Attiku: vítězství, jehož Athéna zde dobyla, darovavši zemi olivu, učinilo ji legitimní ochránkyní Athén. Na místě v levé části štítu zachovala se dosud skupina Asklépios a Hygieia a v pravém rohu ženská figura (t. zv. Kallirrhoé). V museu akropole zachovalo se torso Poseidónovo; jedna ženská hlava ze štítu jest v majetku hraběte Labordea v Paříži, ostatek jest v British Museum. Figury štítové jsou nejvelikolepějším dílem umění řeckého. Cenou svou nevyrovnávají se jim metopy; celkem jest metop 92 a umístěny jsou mezi triglyfy. Patrně nebyly provedeny metopy Feidiem samým, nýbrž jeho žáky a pomocníky. Na místě zachovalo se dosud všech 28 metop na obou průčelích a 12 metop na severní straně podélné, 16 metop jižní strany podélné chová British Museum, 1 metopa jest v Louvru, zbytek jest zničen. Zobrazeny byly na metopách Gigantomachie, Kentauromachie, Amazonomachie a Iliupersis. Cella ozdobena byla na zevnější stěně kolem dokola vlysem 159,42 m dlouhým a 1 m vysokým. Na průčelí západním vlys z větší části dosud se zachoval, na straně jižní zachovány aspoň některé zbytky, 22 desky a několik zlomků chová se v museu athénské akropole, zbytek jest v British Museum. Na vlysu zobrazen jest slavnostní průvod panathénajský. Výkvět země Attické: kavalkáda efébů na koních bujně se vzpínajících, mužové v plné zbroji s vozataji na čtverospřežích, ženy a dívky nesoucí košíky, posvátné nádobí atd., velební starci – vše ubírá se ve slavnostním processí, aby vzdalo svůj hold bohům, vrcholícím v odevzdání peplu Athéně (viz Panathénaje). Asi v V. stol. po Kr. byl P. přeměněn ve chrám křesťanský a posvěcen bohorodičce (θεοτόκος). Hlavní vchod přeložen na stranu západní, z opisthodomu stala se předsíň (narthex), z níž vcházelo se jedněmi velikými a dvěma malými dveřmi do hlavní síně. V ní nalézala se severně kazatelna, jižně sedadlo biskupské, východně stál oltář v apsidě, vbudované do pronau. Sloupy ve vnitřku byly jinak uspořádány, dále připojena galerie pro ženy. Za strop zřízeno bylo tehdy klenutí valené. Stěny pokryty byly křesťanskými malbami, jichž stopy dosud se zachovaly. Roku 1204 byl tento »veliký chrám athénský« odevzdán Franky církvi římské. Roku 1460 P. byl přeměněn v tureckou mešitu, při čemž v rohu jihozápadním zbudován minaret. O kresbách P-u, pořízených Carreyem, v. Athény, str. 959 sl. Roku 1687 vnikl do Athén hrabě Königsmark jakožto podvelitel benátského vojevůdce Francesca Morosiniho. Turci ohradili se na akropoli athénské, zásoby prachu uloženy v P-u. Proto koule benátské obraly si právě P. za cíl a 26. září v 7 hodin večer zasáhla puma benátská P., jenž rozbortil se ve dvě části; 300 lidí přišlo při tom o život. Za tři dni vzdal se turecký velitel. Na památku svého vítězství chtěl Morosini Poseidóna a spřežení Athénino ze západního štítu poslati do Benátek, ale neobratností dělníků spadly skulptury ty dolů a roztříštily se. Po odchodu Benátčanů r. 1688 Turci zbudovali v rozvalinách P-u opět malou mešitu. O převezení skulptur P-u do Londýna v. Elgin 1). Ještě v l. 1826–27 utrpěl P. válkou. Poslední dobou provedeny byly po návrhu Doerpfeldově některé opravy na P-u, jež mají za účel uchrániti drahocenné pozůstatky jeho před zemětřesením. Roku 1901 dán podnět z kruhů řeckých k tomu, aby P. znova byl zbudován pomocí všech národů evropských. Srv. Michaelis, Der P. (Lip, 1871, s atlasem); E. Petersen, Die Kunst des Pheidias am P. u. zu Olympia (Berl., 1873); Baedeker, Griechenland, 3. vyd., str. 67-74; Baumeister, Denkm. d. klass. Altertums, str. 1171-1188; Athen. Mittheilungen, 1881 a 1892 (Doerpfeld); Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik, 4. vyd., I., 396–456; Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse, č. 534–722; Furtwängler, Meisterwerke d. griech. Plastik, str. 71 sl., 168 sl.; týž, Intermezzi; týž, Sitzungsb. d. bayer. Akad., phil.-hist. Cl., 1898, str. 349 sl., 367 sl.; Flasch, Zum Parthenonfries (Vircpurk,1877); L. Magne, Le Parthénon (Paříž, 1896); E. Boutmy, Le Parthénon et le génie grec (t., 1896); Omont, Dessins des sculptures du Parthénon attribués à Carrey (Paříž, 1898); A catalogue of the sculptures of the Parthenon in the British Museum (Lond., 1900); Pernice, Bonner Studien, R. Kekulé gewidmet, str. 194 sl., B. Sauer a A. Michaelis, Festschrift f. Overbeck, str. 74 sl. a 178 sl., Wizemann, Die Giebelgruppen des Parthenon (Progr., Štutg., 1895); Schwerzek, Erläuterungen zu d. Reconstruction des Westgiebels des Parthenon (Vídeň, 1896); »Athenaeum« č. 3408 a 3409 (A. H. Smith); »Journal of Hellen. Studies«, XII (Penrose), 1894 (Smith); »Revue archéol.«, 1893 (de Séze), 1894 (Legrand a Michon), 1895 (Legrand), 1898 (de Ridder); »Philologus«, 1894, str. 352 sl. (Milchhöfer); »Gazette des beaux arts«, 1889, str. 64 sl.; »Ἐφημερὶς ἀρχαιολογική«, 1894 (Mylonas, Malmberg a Six), 1895 (Durm); »Athen. Mittheilungen«, roč. XVI. (B. Sauer); Jahrb. d. Instituts, 1895 (Pernice), 1896 (Michaelis), 1897 (Malmberg a Treu), 1900 (Passow); Woch. f. Philologie, 1894, str. 1157 sl.; Berl. phil. Woch., 1896, str. 414 sl.; Nordisk tidskrift for filologi, 3. řada, I., 4 (Beckett); Mélanges d'archéol. et d'histoire, XV. (S. Reinach); Bullet. de corresp. hellénique, XXI. (Pottier); Neue Jahrb. f. d. klass. Alterthum, 1898, str. 581 sl. (Noack); »Rhein. Museum«, 1898 (G. Körte); »Amer. Journ. of arch.«, roč. V. (Waldstein), 1899 (Ebersole), 1901 (Andrews); Maurice Emmanuel, Essai sur l'orchéstique grecque, 309 sl. Vý.